Bucuresti, Romania

[Gabriel]

[Rebecca Altamirano]

+ten jeho úšklebek naštěstí komentovat nestihne, protože se aktivuje přenášedlo a po několika desítkách vteřin je vyplivne v jedné z mnoha tmavých uliček. Becca se rychle vzpamatuje a vyjde z uličky do běžného nočního života velkého města. Asi po sto metrech zabočí do další uličky, ve které stojí černé auto s tmavými skly. U auta stojí chlápek v klasickém obleku bodyguardů, včetně sluchátka intercomu v uchu. Becca k němu dojde a on jí bezeslova předá klíčky. Oběma kývne a zmizí v ulicích města. Odemkne auto, hodí tašky na zadní sedadlo a nasedne za volant a počká až se Jade usadí vedle. Jamile to udělá, nastartuje a plynule se zařadí do hustého provozu+

(cha, taky umí arogantně předpokládat, že prostě půjde za ní:D )

[Jade]

+dá si půl vteřiny na vzpamatování a rychlé zorientování, protože cestovat přenašedlem fakt není jeho nejoblíbenější způsob. vyjde za ní, všimne si cedule označující ulice a zatímco jde, vyvolá si v hlavě mentální mapu města aby si aspoň přibližně určil kde přesně jsou, a občas jí koukne na zadek, jen aby zkontroloval že před ním pořád jde, samozřejmě. chlápkův obličej si zapíše do paměti, pro případ že by se to někdy hodilo, a nastoupí taky. přejede špičkou prstu po koženém interiéru, ze zvyku si prohlédne obsah palubní přihrádky a vykoukne ze zatmaveného okna, aby měl pořád přehled kam ho veze+ nenápadnější vozítko už nám dát nemohli. +zamumlá si pro sebe, pak vytáhne z tašky malou krabičku, přístroj tiše zapípá+ je napíchnuté, samozřejmě. +poznamená+ někdo asi nechce, abychom si udělali roadtrip.

[Rebecca Altamirano]

+krátce na něj pohlédne, než se zase věnuje řízení+ Nepotřebujeme být nenápadní. Jsme tu na Gabrielovo pozvání, takže o nás jeho lidi dobře ví. Nepřekvapuje mě, že je napíchnutý. Mám samý paranoidní známý. +ušklíbne se. Vzápětí jí v kapse bundy zazvoní mobil, tak ho vyloví a napíchne na handsfree+

G: Vítám vás v Bucurešti, oba. I když jsi mohla říct, že nepřijedeš sama. Víš jak nesnáším překvapení. +ozve se jeho hluboký hlas, znějící mírně vyčítavě+
B: Díky a jo, vím. Zhruba tak, jako já. +pousměje se nevzrušeně+ Ale bylo to mírně impulzivní rozhodnutí a je možný, že ho sama už tak trochu lituju. +střelí pohledem po Jadovi+ Každopádně za to můžeš ty a velmi neobvyklý stupeň tvýho znepokojení. Takže dozvíme se konečně něco víc, než "likviduje to město"? +
G: +povzdechne si a i přes telefon to zní lehce nasraně+ Dozvíte. Máme totiž čerstvý místo činu.
B: +na okamžik zadrží dech a pomalu vydechne+ Jak čerstvý?
G: Přibližně hodinu. Do GPS auta ti pošlu souřadnice.
B: Fajn, zajisti, ať se tam motá co nejmíň lidí. +zavěsí bez rozloučení, protože ani Gabriel nemá ve zvyku být přehnaně zdvořilý+

Zdá se, že ubytování musí počkat. Do svítání máme zhruba šest hodin, ale myslím, že v tuhle dobu se ani tady přílišný sluneční aktivity nemusím obávat. +ušklíbne se pobaveně. V tu chvíli pípne GPSka a objeví se na ní jejich nové cílové místo, které není nijak daleko, jak hned zjistí. Po necelých deseti minutách jízdy řídnoucím provozem zabočí k jednomu z mnoha ošklivých paneláků. Zastaví, vypne motor a vystoupí. Kolem stojí pár policejních aut, sanitka, auto forenzního týmu a auto polišů v civilu. A právě od něj k nim zamíří dva muži, oba přes stoosmdesát výšky, ale jeden přesto vypadá vyšší. Je to aurou moci a sebejistoty, která z něj vyzařuje téměř viditelně+

[Gabriel]

+jen co si všimne dalšího auta, které právě zastavilo kousek od pásky ohraničující místo činu, zamíří k němu. Když dojde k pásce a podívá se Beccy do očí, na okamžik se zarazí a ve tváři se mu mihne překvapený a mírně šokovaný výraz.+ Proměnila ses? +zeptá se místo pozdravu, ale když Becca jen zavrtí hlavou, s tajemným úsměvem na rtech, zmateně se zamračí. Pak ale potřese hlavou a podívá se na muže vedle ní. Jeho výraz mírně potemní, ale zároveň si ho se zájmem prohlédne+ Nečekal jsem, že se někdy osobně setkáme, ale život je někdy umí připravit vážně zajímavý situace. +zvedne koutek v náznaku pobaveného úsměvu a krátce mu kývne, což považuje za přivítání a zároveň vyvěšení mírové vlajky. Aspoň prozatím+ Tohle je detektiv Daniel Costel, velí tomuhle případu. +muž jim rovněž kývne a trochu nedůvěřivě si Beccu prohlédne. Když ji teď vidí, je mu poněkud zatěžko uvěřit tomu, co mu o ní Gabriel vyprávěl, ale pochybovat nahlas si netroufne.+ Pojďte, dovedu vás tam sám. +zvedne Gabriel pásku, aby mohli projít a zamíří ke vchodu do paneláku+

[Jade]

s tím počítám. +přikývne mírně rozladěně+ ale nemůžu popřít, že jsem mnohem radši v tý druhý pozici. +odfrkne si trochu, a moc se mu nezamlouvá být zavřenej v cizím autě cestou neznámo kam s minimální kontrolou nad situací; dokonce si i odpustí pár misogynistickejch poznámek o ženských za volantem+ Taky mě hrozně moc těší tu bejt. +poznamená lehce sarkasticky, když se prostorem auta rozlehne hlas s typickým přízvukem; už se chystá zeptat na tu příšeru, když to udělá ona, tak se jen opře do sedačky a poslouchá. na zmínku o novém místu činu pozvedne obočí a trochu se zamračí+ Brutální krvavej masakr místo nočních barů. +protáhne, naschvál lehce znuděně+ Tak aspoň jeden z nás se navečeří. +poznamená s tím svým úšklebkem, dívá se jak okolo ubíhají domy, ulice, okolní auta+ Kurva, skoro jsem zapomněl jak tohle zasraný město nesnáším. +odfrkne si. Když zastaví, jeho postoj se trochu změní, cosi nepatrného v držení těla, který teď najednou říká drž se dál každýmu, kdo v tom umí číst+ není tady zrovna prázdno. +konstatuje když v duchu zhruba spočítá množství lidí, kterým se budou muset vyhýbat; teď už přešel do zcela profesionálního módu, hladce jako kdyby lusknul prsty. tváří se úplně neutrálně, možná lehce samolibě, ale rozhodně hodlá zůstat co nejvíc v neutrální zóně, protože i když je to parchant, není idiot, a je mu jasný že snažit se občůrávat si teritorium obkopenej vzteklou smečkou není zrovna dvakrát chytrý, takže mlčí a pozoruje, a podvědomě si hledá potenciální výhodu. Jejich výměnu sleduje beze slova, a když se Gabriel zaměří na něj, oči mu jen trochu varovně ztvrdnou, jinak se ani nepohne+ Moje iniciativa to vážně není. +ujistí ho s mírně pobaveným úsklebkem, a pokývnutím na pozdrav tuhle křehounkou nevyslovenou dohodu stvrdí. Ruku mu nepodá, nerad by o ni přišel, a všudypřítomný stříbro na jeho prstech a zápěstí by tohle tichý příměří navíc mohlo rychle proměnit v něco poměrně ošklivýho. Představovat se detektivovi absolutně nepovažuje za nutný, jen si automaticky spočítá kolik má na sobě zbraní, projde kolem něj a pokračuje za Gabrielem pod pásku; prozíravě mezi sebou a jím a všech okolností nechává jít Beccy, jen pro případ, že by ji třeba potřeboval použít jako živej štít, že jo xD+

[Rebecca Altamirano]

+na jeho poznámku o večeři, už se ani neobtěžuje reagovat, podle hesla "opakovaný vtip, přestává být vtipem" a pak mírně podezřívavě kouká z Gabriela na Jadea. Cítí lehce bublající hladinu testosteronu, ale prozatím to proběhne v klidu, tak se zdrží komentáře a vyrazí za Gabrielem. Mít Jadea za zády se jí zrovna moc nelíbí, ale pro klid všech zúčastněných je ochotná to přežít. Ve chvíli kdy vejdou do opáskovaného domu, její mnohem citlivější smysly zaznamenají nezaměnitelný pach. Masa a krve. Podívá se na Gabriela a jeho pevně sevřené rty a výraz v očích jí napoví, jak moc zlý to bude. Pohlédne nahoru a pak na ceduli na výtahu, oznamující že je "mimo provoz"+ Typický. +zavrčí a odhodlaně vyrazí po schodech k místu činu. Čím víc se blíží, tím je pach výraznější a výmluvnější. Poopraví své původní mínění, pach masa výrazně převažuje a dává tušit, co nahoře najdou. Když konečně zastaví před dveřmi, které jsou zapečetěné policejní páskou, vytáhne z kapsy chirurgické rukavice a jedny podá i Jadovi. Nasadí si je, otevře a vjede dovnitř.+

+v chodbě není celkem nic, věšák s kabáty a bundami, botník. Identifikuje jeden ženský a dětskou bundu. Temná předtucha jí sevře útroby, ale postupuje dál. Projde krátkou chodbičkou a když strčí do pootevřených dveří, aby viděla dovnitř, její mozek nejdřív odmítne zpracovat to, co vidí. Zdi pokoje, který byl nejspíš obývákem, jsou postříkány krví tak, že to vypadá jako by někdo vzal kýbl krve a chrstnul ji na zdi. Když udělá krok do místnosti pod nohama jí začvachtá koberec nasáklý krví. Celá místnost je doslova zdemolovaná, oběť se zjevně pokoušela bránit. Pohled jí stále dokola přitahuje předmět ležící téměř přesně uprostřed místnosti. Mozek konečně vzdá snahu nepojmenovat to, co vidí a Becca pomalu vydechne. Je to část hrudního koše s ramenním kloubem, který v kravé změti masa a kostí září dokonale studenou bělobou. Přejde k té věci, která bývala člověkem a prohlíží si okraje ran. Je zřejmé, že nebyl použit žádný nůž, žádný nástroj. Okraje ran jsou hrubé, otrhané. Někdo, nebo spíš něco, toho člověka roztrhalo na kusy. Všimne si, že chybí vnitřní orgány. Zvedne se a pomalu se otočí, jakoby chtěla oddálit tu chvíli, kdy uvidí další kusy těla. To, co však uvidí je snad mnohem horší. V koutě pokoje, částečně schované za rozervanou pohovkou nasáklou krví, leží uzlíček, který má stále tvar lidského těla. Dítě. Obejde trosky pokoje a snaží se vyhýbat kusům masa, kterlé leží všude kolem. Když konečně spatří to, co leží na zemi, cítí jak z ní odplouvají emoce a všechno, co by ji mohlo přinutit odvrátit se a dělat, že to byl jen zlý sen. Holčička, nejvíce pětiletá, není roztrhaná na kusy. Je vcelku. Až na obrovskou zející díru v místech, kde měla hrudník a břicho. Nepotřebuje se sklánět, aby jí bylo jasné, že veškeré vnitřnosti chybí. Zvedne oči od těla a rozhlédne se kolem. Pohled jí padne na pootevřené okno a krvavé otisky na rámu. Přejde k němu a otevře ho, aby mohla vyhlédnout ven. Podívá se do několikametrové hloubky a pak vzhůru. Nikde žádný další krvavý otisk. Zavře okno a bezeslova vyjde z bytu zpátky na chodbu, kde stojí detektiv a Gabriel sedí na schodech do dalšího patra. Stáhne si rukavice a hodí je do koše, postaveného vedle dveří, ve kterém už několik takových je.+ Kolik obětí už je? +zeptá se a i jí samotné zní její hlas cize a dutě.+

[Gabriel]

Jo, slyšel jsem, že není. +cukne nepatrně koutky a střelí pobaveným pohledem po Beccy, která se na něj zamračí. Když vejdou do domu, i on cítí ten zápach, ale pro něj je to ještě horší, protože je to pach kořisti. Jídla. Přestože viděl to, co je nahoře, jeho vlkovi se ten pach líbí. Becca na něj pohlédne, ale on zavrtí hlavou.+ Běžte, my už to viděli. A ne, nic ti neřeknu. Chci znát váš názor. +zavrtí zamítavě hlavou. Pomalu vyrazí po schodech za nimi a čekají na chodbě, než znovu vyjdou ven. Vzhlédne k Beccy a když vidí její výraz, proti jeho vůli mu přejede po páteři mráz.+ Dvacetosm, včetně těch dvou. +zadívá se Becce do očí+ Vždycky tam bylo dítě. +dodá potichu+ Některý vypadali...jinak. Dám vám složku se všemi vraždami. +podívá se na detektiva a ten kývne. V očích má poraženecký výraz, musel si přiznat, že tohle je nad síly obyčejné policie.+ Víte, co to mohlo udělat? +podívá se z jednoho na druhého+

[Jade]

+on si rozhodně připadá pořád nesmírně vtipnej +
+pokračuje v tom přesně daným průvodu o třech lidech nahoru, a pach krve je brzo tak silný že ho cítí i on, všudypřítomný smrad s kovovým podtónem, a čím víc se blíží k místu činu, tím víc má pocit, že mu zalézá až do pórů. mlčky si natáhne rukavice a vstoupí dovnitř za ní. všimne si oblečení v hale, a moc dobře si uvědomuje co to znamená, ale nic neřekne, a sevře rty trochu pevněji. jelikož je poněkud vyšší než ona, nic mu neblokuje výhled přes její hlavu, výhled do obývacího pokoje. prohlídne si zacákanou stěnu, lehce nakloní hlavu na stranu, skoro jakoby obdivoval umělecký dílo, ale ve skutečnosti si představuje kde a jak musely oběti stát, aby to vytvořilo něco takhle monstrózního. podívá se na rozflákanou lampu na zemi a potlačí touhu postavit ji kam patří, a do mozku se mu jeden za druhým vytlačují obrazy jako sbírka diapozitivů. vlhký rudý stopy v koberci, které zůstávají za jejíma botama. lesknoucí se cáry masa, napůl odervané z pažní kosti. žebra, co se dají spočítat pohledem, a bělostně září mezi zbytky čehosi, co možná kdysi bylo člověk. krev všude kolem, krev na všem, co kdysi patřilo do obýváku jako vyloupnutýho z televizní reklamy, před hodinou ještě bez poskvrny. nic neřekne, jen se dívá okolo, a v hlavě se mu začíná vytvářet cosi na způsob policejní zprávy. jeho mozek automaticky vypustí všechny emocionální konotace a začne katalogizovat, aby se zaměstnal. Skloní se k pozůstatkům těla a prohlídne si rány; vlastně celý ten pozůstatek je jedna velká otevřená rána. o kus dál si všimne odhozeného pahýlu končetiny, podle všeho oddělené jen čirou silou. na chvíli zadrží dech, i když mrtvola je ještě čerstvá, napadne ho že kdyby se masa dotkl, ještě by bylo teplé, ale neudělá to. vztyčí se, a snaží se vytěsnit ten matně vlhký pocit, jakoby se krev vypařovala do vzduchu a on ji vdechoval s každým nádechem, plní mu plicní sklípky a ulpívá mu pod víčky. Je jí moc. napadne ho bezděčně, tohle není pět litrů krve. proběhne mu hlavou, i když moc dobře ví, že ty kabáty v chodbě byly dva. beze slova překročí kus lýtka a přejde k místu kam teď civí Becca. skloní se k drobnému tělíčku, skoro masochisticky se podívá přímo do malého obličeje, do prázdných očí, tak blízko aby viděl, co všechno jí chybí, a obličej se mu ani nepohne. prozkoumá i její rány, a pak se přinutí vstát. ještě se rozhlídne po celém pokoji, možná zkoumá, zda tam ještě něco chybí, možná se jen chce ujistit, že na nic nezapomněli. vyjde za nimi ven, a rutinním pohybem si sundá rukavice a rovnou vytáhne cigarety+ rozhodně nic lidského. +poznamená, a zapíchne do nich obou pichlavý pohled, jako by je vyzýval, aby něco namítli, skoro jako by se chtěl pohádat, a tohle mohl být jeho ultimátní argument na stříbrným podnose+ pochybuju, že si odnáší jejich střeva na vánoční dekorace. něco se tu krmí. +protáhne, s lehce pohrdavým důrazem na první slovo+ cokoliv tam bylo neodešlo tudy. +rozhlídne se po chodbě, která není zrovna čistá, ale rozhodně je od krve+ je to metodická práce. +dodá, spíš přemýšlí nahlas než že by s nimi chtěl něco sdílet+ tolik útoků a všechny s dětmi, musí tu bejt klíč. ten sráč si je nějak vybírá, a přemýšlí u toho. kdyby šlo jen o potravu, prostě by sežral někoho na ulici. +odmlčí se na chvilku a potáhne si z cigarety+ jak časté jsou ty vraždy? s jakým časovým odstupem? +koukne na policajta tázavě+ musíme v tom najít nějakej opakující se vzorec. a zjistit, kolik času zbývá do příští vraždy. +rozhodne tak trochu za ně+ můžeš přísahat, že to není někdo z vás? +pozvedne lehce obočí, když se dívá Gabrielovi přímo do očí+

[Rebecca Altamirano]

+netečně jeho pohled opětuje a pak krátce přikývne+ Je to celkem evidentní. Lidi sice taky umí provést hodně hnusný věci, ale roztrhání člověka holýma rukama k tomu pořád ještě nepatří. Naštěstí, protože to mírně zužuje možnosti. Otázka je, co za nadpřirozenou potvoru tohle bylo. +zamyšleně se zadívá na Gabriela+ Jaké smečky dlaků tady v okolí jsou? A kdo momentálně šéfuje zdejším upírům? +sklouzne pohledem na Jadea a zamyšleně ho poslouchá. Pak krátce kývne a obrátí se zpátky ke Gabrielovi, čekajíc na jeho odpověď.+ Detektive, budeme potřebovat veškeré podklady k těm vraždám, včetně fotek. Prostě všechno. +zadívá se na muže opírajícího se o dveře výtahu.+ Jistě, mám je v autě, Gabriel mi řekl, že je budete potřebovat. +přikývne s neutrálním výrazem, takže není zřejmé, jak moc je mu proti srsti, že mu do vyšetřování budou šťourat "civilisti"+