Pokoj č. 7 - Mr. Jade

[Rebecca Altamirano]

+ani ona nepronese jediné slovo, nemá pocit, že by to bylo nutný. Zvedne ruku se saya a bez hnutí počká, než vrátí zbraň na její místo. Všimne si toho okamžiku zaváhání, než pustí rukojeť, přestože celou dobu nespouští pohled z jeho tváře. Plynulým, tisíckrát nacivčeným pohybem si pověsí katanu na záda, natáhne ruku a sebere ze stolu černý kamínek, který schová do kapsy.+ Až teď jsme vyrovnaní. +poruší konečně ticho a přes rty jí přelétne slabý náznak úsměv. Pak se bez dalšího slova otočí a zamíří ke dveřím. Tiše je za sebou zavře, vyjde z hotelu a v oblíbené postraní uličce počká, až se aktivuje přenášedlo a nechá se přenést do Slastí+

[Jade]

+jenom pokývne, možná s úplně prchavou stopou uznání, necítí potřebu nic dodávat, a když se k němu otočí zády, v hlavě mu ještě probleskne jasnej obrázek scény v koupelně, kterou svojí vlastní logikou vnímá jako gesto ve stylu "fakt mě to netrápí, ale mrtvý sestry jsou docela naprd", pač moc dobře ví, že nesnášet někoho jinýho je o mnoho snazší, než nesnášet sebe. ucítí záchvěv magie z chodby, jak se přenašedlo aktivuje, pomalu típne hřebíčkový cigáro, a vydá se k vlastní posteli+

[Jade]

+po několika týdnech se vrátí ze Singapuru, dá si pár dní voraz, a pak usoudí, že odpočívání už bylo tak akorát dost. Rozdělá si čerstvou krabičku cigaret, sedne si do tureckého sedu na postel, podá si laptop a chvilku něco hledá, popel odklepává do hrnku na nočním stolku, a když je spokojenej s tím co našel, pousměje se. Zavře notebook, natáhne se s cigárem na postel, a v myšlenkách se vrátí k tomu, že tu má ještě pár nesplacených pohledávek, ke kterým by se měl vrátit+

[Rebecca Altamirano]

+jednou takhle k večeru mu na jeho kontaktní mobil přijde zpráva z povědomého čísla.+

Co takhle výlet do Bucurešti? Pracovní. Ulovit příšeru. Pokud máš zájem, přijď do půlnoci do Guns. B.

( )

[Jade]

+mobil mu tiše zavibruje v kapse zrovna když se chystá objednat si večeři dovážkou, zprávu si přečte a pozvedne obočí. zaujatě,o tom není sporu, rozhodně je mu jasné, že musí jít o kardinální průšvih, když píše zrovna jemu, vzhledem k tomu, jak se rozešli. přejede si jazykem přes horní ret, sám má docela důvod se tomuhle městu vyhýbat, a nepřidělávat si zbytečně problémy. nakonec, klikne na odpověď+

Bukurešť? Jestli ode mě něco chceš, víš kde mě najít.

[Rebecca Altamirano]

+nad jeho odpovědí popuzeně protočí oči, ale pak si sebekriticky přizná, že vlastně nečekala nic jinýho. Pak se poctivě zamyslí nad tím, jestli opravdu nutně potřebuje jít právě za ním, ale když začne uvažovat o tom, že ho vážně nepotřebuje, vybaví si Gabrielův hlas prodchnutý obavami. S povzdechem zavrtí hlavou a s pocitem, že toho bude nejspíš hluboce litovat, odešle stručnou odpověď...+

Fajn.

[Rebecca Altamirano]

+rozhodne se moc neotálet, jednak proto, že by si to mohla rozmyslet a jednak proto, že cítí, že času nemá nazbyt. Neobtěžuje se nějakým extrémním vyzbrojováním, takže má jen Five-seveN a asi dvě dýky. Přemístí se do jedné z postraních uliček a pak zamíří přímo do hotelu a k příslušnému pokoji. Zdržovat se nechce do té míry, že bez řečí odevzdá ochrance zbraň i jednu dýku. Druhou jim ukáže, ale naznačí, že tu by si ráda ponechala a smlouvat nebude:D+

[Jade]

+chlápek v černém rutinně přijme její zbraně, a proskenuje ji jestli vážně nic jiného nemá, tváří se trochu otráveně, ale nechá ji jít dovnitř; asi má ohledně ní svoje pokyny. Jade sedí za stolem a nad knihou do sebe souká nějaký čínský nudle, díky čemuž vypadá překvapivě lidsky, na rohu stolu má jen tak mimochodem položenou zbraň, asi tak jako jiní lidé obvykle propisky. zvedne k ní oči, a pobaveně se mu v nich zableskne, jako by mu už hlavou proběhla jedna dvě posměšné poznámky na její adresu. odloží krabičku a pokyne k židli naproti+ takže Bukurešť? +pozvedne obočí místo pozdravu, nemá čas ani náladu na zdvořilosti+

[Rebecca Altamirano]

+rychlým pohledem přelétne pokoj, aby seznala, že se tam nic nezměnilo a když k ní vzhlédne a zachytí ten pobavený záblesk, přimhouří oči. Neřekne ale nic, přejde k židli a zatímco se usazuje, krátce přikývne.+ Jo, Bucurešť. A chci tam být nejpozději zítra večer. +zadívá se na něj a znovu přivře oči+ A jelikož jsi dosáhl toho, že já přišla za tebou a ne naopak, předpokládám, že se budem dohadovat o ceně. +na konci věty otazník není slyšet ani náznakem. Je až pozoruhodný, jak dobře ho za těch pár setkání poznala:D+

[Jade]

+křivě se pousměje, jak on už to umí+ chytrá upírka. +poznamená jenom, a mírně přikývne+ co kdybys začala tím, co tak hrozně hoří? +pokrčí rameny, a zapálí si k tomu+ a co přesně čekáš ode mě. kolik lidí? +zeptá se už v trochu profesionálnějším duchu+