od Styx Lupin » 20 říj 2014 20:52
+zvedne hlavu a podívá se na ni a na tváři vyloudí smutný úsměv+ Doufám +sice jí teď neporozumí, ale dovtípí se, co chce dívka s tou žiletkou dělat, tak se jí nastaví a sleduje, jak prameny světlých vlasů padají na podlahu. Když se Asiyah pustí do šití, tentokrát odmítne dřívko, rozhodnuta odpoutat svoji pozornost od bolesti mluvením+ Ty jsi Arabka, Asiyah? +zeptá se jí lámaně, její arabština je trochu legrační, Vanessa, která jí dávala lekce se jí vždycky pobaveně smála, na což si ona ale samozřejmě nevzpomíná. V jednu chvíli ale tiše vykřikne bolestí a pár vteřin bojuje s pocitem na omdlení. Neucukne však a sedí bez hnutí dál a nakonec to překoná. Soustředí se radši na rozhovor s Hakimem, aby nemusela myslet na tu bolest a chce taky vědět, kde se tady tak vyloupla+ Je tady někde poblíž nějaká osada, vesnice, město, odkud bych mohla zabloudit sem k vám? Pamatuji si jen les, ve kterém jsem se nevím jak ocitla, a řeku, do které jsem spadla +to už má v čerstvé paměti, jak se chtěla celá zmatená podívat na svůj odraz na hladině, aby viděla, jak vlastně vypadá a zatočila se jí přitom hlava+ Neměla jsem sílu doplavat ke břehu, ale vylezla jsem na nějaký kmen, který plaval po řece a zaneslo mně to až sem +stiskne zuby, když Asiyah udělá cosi jako uzlík a dokončí šití. Usměje se na ni mile, i když jí není moc do úsměvů, ale chce jí tím dát najevo svoji vděčnost, že ji ošetřila+ Ty jsi...šikovná.
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)