Někde v Turecku

[Styx Lupin]

+zvedne hlavu a podívá se na ni a na tváři vyloudí smutný úsměv+ Doufám +sice jí teď neporozumí, ale dovtípí se, co chce dívka s tou žiletkou dělat, tak se jí nastaví a sleduje, jak prameny světlých vlasů padají na podlahu. Když se Asiyah pustí do šití, tentokrát odmítne dřívko, rozhodnuta odpoutat svoji pozornost od bolesti mluvením+ Ty jsi Arabka, Asiyah? +zeptá se jí lámaně, její arabština je trochu legrační, Vanessa, která jí dávala lekce se jí vždycky pobaveně smála, na což si ona ale samozřejmě nevzpomíná. V jednu chvíli ale tiše vykřikne bolestí a pár vteřin bojuje s pocitem na omdlení. Neucukne však a sedí bez hnutí dál a nakonec to překoná. Soustředí se radši na rozhovor s Hakimem, aby nemusela myslet na tu bolest a chce taky vědět, kde se tady tak vyloupla+ Je tady někde poblíž nějaká osada, vesnice, město, odkud bych mohla zabloudit sem k vám? Pamatuji si jen les, ve kterém jsem se nevím jak ocitla, a řeku, do které jsem spadla +to už má v čerstvé paměti, jak se chtěla celá zmatená podívat na svůj odraz na hladině, aby viděla, jak vlastně vypadá a zatočila se jí přitom hlava+ Neměla jsem sílu doplavat ke břehu, ale vylezla jsem na nějaký kmen, který plaval po řece a zaneslo mně to až sem +stiskne zuby, když Asiyah udělá cosi jako uzlík a dokončí šití. Usměje se na ni mile, i když jí není moc do úsměvů, ale chce jí tím dát najevo svoji vděčnost, že ji ošetřila+ Ty jsi...šikovná.

[Abdul-Hakim]

+Asiyah se při práci kouše do rtu, a když má hotovo, trochu ulehčeně si oddechne a ováže jí hlavu jakoby čelenkou z obvazu, aby se do toho neuhodila, a upřímně doufá, že se jí nic nezanítí, jen se na ni omluvně usmívá+ Ruku. +natáhne dlaně, vypadá to že se jí vážně ulehčilo, když má tu ránu na hlavě z krku, mnohem víc se usmívá, a jen jí to natře nějakou mastí a ováže, protože to nevypadá tak zle+ Jsme Arabové. +přikývne místo ní Hakim+ Ne město. +odpoví, a na chvilku se zamyslí, jak hledá ty správná slova+ Vesnice, asi hodinu cesty na západ. +řekne potom+ žijeme půl dne cesty od hranic. +vysvětlí jí+ Hranic se Sýrií. +dodá, když nevypadá, že by tušila+ řeka proudí odtamtud. +pokrčí rameny+ Je zručná. učí se rychle. +přisvědčí, a poprvé mu koutek rtů zvlní náznak úsměvu+ Ošetřuji ženy, které nemůžou přijít s mužem. +vysvětlí jí Asiyah a usměje se+

[Styx Lupin]

Arabove +prikyvne, predpoklada, ze patri mezi nejakou muslimskou mensinu v nektere casti Evropy. Domniva se totiz, ze jsou nekde v Evrope, soude podle sveho typicky britskeho prizvuku a perfektni francouzstine a take podle sveho evropskeho vzhledu+ Vesnice? To je skvele! +ozve se nadsene, poprve od chvile, co se podruhe narodila, ji svita nejaka nadeje, ze by mohla najit misto, odkud prisla+ Hned, jak si trochu odpocinu, vydam se tam +rekne odhodlane, ale jak Hakima posloucha dal, jeji tvar zbledne jeste vic, nez je+ Sy...Syrie? +ztezka polkne+ Co jsem proboha delala v Syrii? +pta se spis sama sebe a napadne ji, jestli ta zraneni neutrzila tim, ze se nejakym omylem nachomytla do nejake valecne vravy, jak se tam ted hodne valci:)+ Takze... +promluvi, kdyz se z toho soku trochu vzpamatuje+ ted jsme v... +lovi v pameti, s jakymi staty sousedi Syrie, vedomosti, ktere ziskala v minulosti si pochopitelne pamatuje, jinak by mela IQ batolete:D+ ...Libanonu? Nebo Turecku? +malem tam omdli zdesenim, co sakra dela uprostred valkou zmitaneho islamskeho sveta, kdyz evidentne neni muslimkou+ Vy jste doktor? +jak se Hakim pousmeje, hned se ji zda mnohem sympatictejsi a trochu se uvolni+ Zeny, ktere nemuzou prijit s muzem? +trochu zmatene se pousmeje na divku, nejspis ji moc nerozumela+

[Asiyah]

V tvých věcech nebylo nic, co by naznačovalo, odkud jsi. +pokrčí Asiyah rameny, když jí Hakim vysvětlí, že si nic nepamatuje+ Ty nejsi z vesnice. +zavrtí hlavou Hakim, a když už má zahalené tělo, zamyšleně se na ni dívá+ Asiyah i já do vesnice chodíme. Známe všechny. +vysvětlí ji svojí jednoduchou francouzštinou+ V Sýrii se bojuje. možná jsi se zranila tam. +provrtává ji pohledem, jako by si to chtěl přečíst v její hlavě, což samozřejmě nemůže+ V Turecku. +usměje se na ni Asiyah, udělá jí na obvazu uzlík, a začne si balit věci+ Namíchám ti něco na spaní, aby odešla bolest. +slíbí jí povzbudivě+ Jsem. ale nemohu vyšetřit ženu bez dozoru jejího muže, otce nebo bratra. +vysvětlí jí to Hakim, i když občas se trochu zarazí jak hledá to správné slovíčko+ Naše víra to zapovídá. ženy, které přijdou samy, léčí Asiyah. +sklouzne po dívce očima+

[Styx Lupin]

+zhroutí se jí naděje, když se dozví, že z vesnice určitě nepochází a pak ji napadne, že musí stejně spíš hledat směrem na východ, odkud ji přinesla řeka+ Turecko? To se mi ulevilo, že nejsme v té válečné zóně. Nicméně mně ani určení místa nepřivedlo k žádné vzpomínce, co v této části světa dělám +pokrčí smutně rameny+ Až si trochu odpočinu, vydám se proti proudu řeky a možná, že narazím na něco, co mi připomene můj minulý život.
+usměje se na Asiyah, když skončí s ošetřením a z několika slov, kterým rozuměla, si spojí význam věty, kterou jí dívka řekla+ Dobře +přikývne na souhlas a na odchodu ji ještě zadrží za ruku+ Děkuji, Asiyah +usměje se na ni vděčně+
+když jí Hakim řekne, že je lékař, potěší ji to+ Tak to jsem měla velké štěstí, že jste mne našli zrovna vy dva. Asiyah je vaše žena? +osmělí se zeptat ho+ Chápu +pokývá hlavou, že respektuje jejich víru, i když jí to připadá poněkud jako diskriminace žen, ale pochopitelně si to nechá pro sebe+ Děkuji i vám za vaši pomoc, pane-... ? +uvědomí si, že vlastně ani nezná jméno svého zachránce+ Jsem hrozně unavená a potřebuji si odpočinout. Když byste byl tak laskavý a nechal mne u vás do zítra přenocovat, byla bych vám hrozně vděčná. Nemám bohužel nic, co bych vám mohla za vaši pomoc nabídnout. Ale až zjistím, kdo jsem a odkud jsem, vrátím se sem a nezůstanu vám nic dlužná +slíbí mu upřímně+

[Asiyah]

+asiyah složí lékařskou brašnu zpátky, a na chvilku odběhne, aby přichystala něco na bolest+ občas se sem dostanou nějací vojáci, ale boj probíhá až daleko za hranicí. můžeš se tam vypravit, ale je to poměrně nebezpečné, a tvoje zranění se budou hojit několik týdnů. +vysvětlí jí to Hakim poněkud přímočaře+ Vzpomínáš si na svoji víru? +zeptá se jí zničehonic+jsi nevěřící, že. +odhadne to, a poněkud neproniknutelně si ji prohlíží, ovšem v tom se vrátí Asiyah a tu poněkud nepříjemnou chvilku přeruší. v ruce nese hrneček s kouřící mléčně bílou tekutinou+ spánek. +usměje se na ni, a postaví jí hrnek na stolek+ Můžeš mi říkat Hakime. +uvolí se muž, a Asiyah se rozesměje, když uslyší její poslední slova+ Je to můj otec. +vysvětlí jí arabsky+ Nemám manžela. +zamumlá potom nervózně, skoro jako by cítila tvrdost pohledu kterým po ní na ta slova švihne Hakim+ Odpočiň si, paní. promluvíme si zítra. +přeruší pak muž nepříjemné ticho, vstane, a nechá je tam samotné+

[Styx Lupin]

+poslouchá Hakimovy zkušené rady a musí uznat, že má pravdu. Cítí se příliš slabá a její zranění jsou příliš čerstvá a bolestivá na to, aby se vydala na tak narocnou cestu+ Tak dobře +souhlasí nakonec neochotně+ Až se vyspím, rozhodnu se, co dál +odloží to na zítra. Když se jí Hakim zeptá na její víru, poplašeně se na něj koukne+ Já...nevím +v duchu přemítá, že kdyby byla věřící, nejspíš by si pamatovala nějaké modlitby, ona si však na žádnou nevzpomíná+ Myslím, že nevyznavam zadnou víru +řekne mu to, jak to cítí, i když si není jistá, jaké to bude mít následky, lhát ale nechce. Je vděčná za to, když se Asiyah vrátí a přinese jí lék+ Děkuji +vezme si od ní hrnek a s důvěrou vypije jeho obsah+ Bude mi ctí, Hakime +usměje se na něj a pak se úplně zarazí, když jí dívka vysvětlí, v jakém vztahu jsou s Hakimem+ Hrozně se omlouvám...mělo mně to napadnout +cítí se trapně, ale když se Asiyah rozesměje, nakonec se tomu zasměje taky+ Dobře, pane. Uvidíme se zítra. Děkuji... za všechno +rozloučí se s ním a když odejde, otočí se k Asiyah+ Tvoje dítě +usměje se a nakoukne pod postel, jestli tam ještě je. Moc ráda by se jí zeptala na spoustu věcí, ale jednak její jazykové znalosti jsou poměrně omezené, jednak cítí, jak začíná působit uspávadlo+ Omluv mne, prosím, já chtít hodně spát. Mohu se umýt?

[Asiyah]

+sotva Hakim odejde, dítě se vyplazí zpod postele a prohlíží si ji těma zvědavýma tmavýma očima, takhle zblízka jde vidět, že je to chlapec, tak tři nebo čtyři roky starý+ Vrčí a štěká, ale je to dobrý člověk. +usměje se na ni Asiyah omluvně, když za Hakimem zaklapnou dveře+ Moc často se tu s nevěřícími nestýkáme. +pokrčí rameny+ ale když už přece, málokdo z nich umí arabsky. +pousměje se, a zkoumavě se na ni dívá+ přinesu ti vodu. +přikývne,a za chviličku je zpátky s dřevěným škopkem vody a ručníkem+ chceš pomoct? +navrhne, a pomůže jí svléknout i svršek+ máš moc hezké tetování. +usměje se, když jí obnaží kůži, a počítá, že jí asi nerozumí všechno, i tak se snaží mluvit pomalu a zřetelně+

[Styx Lupin]

+usměje se na chlapečka, když vyleze zpod postele+ Ty máš nádherné oči...jak se jmenuješ? +zeptá se ho lámanou arabštinou a hlavou jí blýskne otázka, proč je klučina z Hakima tak hrozně vyděšený, ale neumí se na to dívky zeptat, aby se náhodou nechtěně nedotkla jejich rodiny, tak to nechá být+ Dobrý člověk +přikývne, tohle jediné jí z toho rozuměla, ale souhlasí s tím, její otec na ni udělal zatím dobrý dojem, nato, že je muslim+ Já neumět arabsky. Já jenom málo rozumět a málo mluvit +díkybohu alespoň za to, pomyslí si a usměje se na ni+ Pomoct...prosím +přikývne, protože s jednou rukou se jí špatně svléká a pak se zdravou rukou opláchne ve vodě+ Tetování? Kde? +vyjekne překvapeně, protože o žádném pochopitelně neví a začne se po něm zvědavě pídit, plná naděje, že by jí možná mohlo připomenout něco z minulosti+

[Asiyah]

+chlapeček se na ni trochu uculí, ale jinak je poněkud zakřiknutý, místo odpovědi se podívá na matku+ Bahij. Můj syn. +usměje se pyšně Asiyah, a prohrábne mu vlásky+ já vím, mluvíš trochu legračně. +zasměje se dívka potichu, vůbec vypadá uvolněněji a veseleji, když není v přítomnosti otce; je vidět, že si Hakima moc váží, ale tváří se vůči němu z nějakého důvodu provinile+ Tady vzadu. +podá jí zrcátko, a najde ještě jedno, aby se tam mohla podívat (já si nepamatuju, kde co přesně má, ale něco má na lopatce ne? )+