od Styx Lupin » 17 říj 2014 22:54
+pozorně si prohlíží dům, který se před nimi objeví, ale zklamaně zjistí, že nic jí tady nepřijde povědomé. Nedokáže se rozpomenout, kde se tady vůbec vzala, a co je horší, ani odkud. Dovtípí se, že tady asi dívka bydlí. Sedne si povolně na postel, snaží se ji co nejméně obtěžovat, už takhle má výčitky svědomí, že jí přidělává starosti. Když dívka na chvíli odběhne, usměje se na dítě ve dveřích, pak na něj mrkne a poté začne na něj dělat králíčka s ušima a žabku a jiné opičky, aby se jí tolik nebálo. Zmateně kouká, když dítě najednou zaleze pod postel, jakoby se leklo těch těžkých kroků na chodbě. Vyhlíží toho, kdo dítě tak vystrašil a čeká přinejmenším nějakého lesního muže. Když vstoupí dovnitř ten člověk, ucítí auru autority a Asiyahino podřízené chování ji v tom utvrdí. Uvažuje, jestli je to její otec, nebo nějaký místní léčitel. Když se na ni muž koukne přísným pohledem, samotné jí z toho docela zatrne a tak ani nedutá. Poslouchá jejich dialog a uvědomí si, že jim rozumí. Ne všemu, jen pár slovům. Sice neví, kde přišla s tímto jazykem do styku a kdo ji těm základům naučil, ale v paměti se jí automaticky vybaví, stejně jako předtím angličtina a francouzština. Nedá však nic najevo a jen natahuje uši a snaží se vyrozumět, o čem se baví. Podle tónu pochopila, že muž ji odmítá ošetřit a dívka za ni oroduje. Už se chce zvednout, aby jim naznačila, že je nechce obtěžovat a půjde, když se situace najednou změní. Zůstane tedy poslušně sedět a s důvěrou se svěří ženě do rukou. Roztrhá si nohavici, aby se mohla lépe dostat k ráně na stehně a sleduje ji, jak ji zručně ošetřuje. Dívce důvěřuje, ale z muže v koutě má divný pocit a co chvíli k němu trochu podezíravě zvedne zrak, jak si tam něco mrmlá. Neodváží se ale zatím na nic zeptat, dokud ji neošetří+
(nevidím avatar Hakima)
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)