Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

No... +koukne na něj+ Protože bych si tě nevzala, dkyby jsi nebyl hodnej, Locke. +usměje se na něj tak mile a upřímně+ Možná je to takhle. +usměje se na něj a pokrčí rameny+ Tady nemusíš znát jméno, abys někoho očaroval. Ale tady neočaovávají lidi moc často.

[Locke Lamora]

+usměje se na ni, a hezky ho to zahřeje, natáhne ruku a zastrčí jí pramen vlasů za ucho+ no když to říkáš ty, tak to asi bude pravda. +pousměje se, a jakoby náhodou jí sklouzne prsty po tváři+ můžeš to zkusit, a třeba nějaký najdeš. Něco jako Polyxéna. +zazubí se na ni, jak on už to dovede+

[Wenai Lafayette]

Já myslím, že jo. +přikývne s úsměvem, zvedne ruku k jeho ruce na své tváři a jemně ho chytne a usměje se na něj+ Jo? Polyxéna? To jako kdybych už neměla dost s tou HIldegardou? +zasměje se vesele a kouká jak je hezkej, když se směje+

[Locke Lamora]

Hildegarda je ještě celkem v pohodě. +zazubí se, a spíš se dívá na její ruku na tý jeho, než že by vážně o něčem přemejšlel+ Tohle je hezký. +řekne akorát úplně potichu, kouká jí do očí a usmívá, se, jenom tak zlehka a nepostižitelně, a oči má klidný a veselý+

[Wenai Lafayette]

No, to jsem ráda, že je. +zasměje se vesele a pak na něj koukne a tak trochu se usměje, proplete s ním prsty a pohaldí ho palcem ho hřbetu dlaně+ Jo. +přikývne a mluví taky potichu+ Tohle je fakt moc hezký. +koukne na něj tak měkce a usměje se+

[Locke Lamora]

Jo.+usměje se, a už nedodá, že to asi nebude tak žhavý, když se s ním vzápětí rozvedla, a soustředí se na to, jak je to hezky, přitáhne si její dlaň ke rtům a vtiskne jí polibek na hřbet ruky, oči má upřený do jejích a je mu krásně, a ona mu připadá děsně krásná, a dívá se na ni jako by tak s ní chtěl bejt navždycky, a jako by byl nejhezčí co kdy viděl, což taky je+

[Wenai Lafayette]

+kouká na něj, jak tak na ni kouká a je jí hezky, nádherně se to v ní všechno svírá a je šťastná a taky se jí chce děsně brečet. Usmívá se na něj, až už to prostě nechydrží, pevně ho obejme a schová si obličej do jeho ramene a je k němu přitisklá a jenom se u něj ztrácí a voní k jeho kůži+

[Locke Lamora]

+přitáhne si ji k sobě a obejme ji, hezky pevně a dlouze, tiskne si ji k sobě a je mu tak moc hezky a přijde mu to tak správně+ už je to dobrý. +usměje se na ni, potichu vdechuje její vůni, a vychutnává si její tělo v náručí, hladí ji zlehka po zádech a po ramenou, a rty a nosem jí bloudí ve vlasec a je mu jak v sedmým nebi+

[Wenai Lafayette]

Já vím že jo. +posepta mu do kůže+ Už je to všechno dobrý. +usmívá se mu do košile a do kůže a je ji úplně nádherné. Tak zvedne hlavu a koukne na bejt jestli je mu taky tak hezky a když se ujistil že jo tak si poposedne aby se jim pohodlně sedělo a zase se k němu prituli+

[Locke Lamora]

+usměje se na ni hezky, a jen ji u sebe drží, dívá se někam do nikam a voní si k její vlasům a mohl by tak sedět třeba do rána+ Myslíš, že bych tu dneska mohl zůstat přes noc? +pošeptá jí do vlasů potichu, a doufá, že to nepřetáhnul, a pro jistotu ji ještě u sebe sevře, kdyby se rozhodla utýct+