Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

To si už musíš rozhodnout sám. +usměje se na něj a zvedne hlavu, když tak vzpomíná nasd svojí matkou a tím řívěškem a sleduje ho, jak má krásnej lesk v očích. Usměje se a pohladí ho po tváři+ Když budeš chtít, pomůžu to ho najít, ten přívěšek. +navrhne mu+

[Locke Lamora]

ten je nejspíš dávno dávno někde ztracenej v troskách spálenína. +uculí se+ ten přívěsek, ne můj otec. +zazubí se na ni+ a jestli se neztratil, nejspíš ho někdo ukradl. po tom požáru se docela hodně rabovalo. +usměje se+ to nevadí. +mávne nad tím rukou+ jenom by bylo hezký po ní něco mít. +pokrčí rameny+

[Wenai Lafayette]

No, jak chceš, Locke. +usměje se na něj a pokrčí rameny, že je to jako na něm+ Klidně ti ho pomůžu najít, jestli budeš chtít. Ten přívěšek. +řekne mu a zase se o něj opře+ Víš co mě napadlo... +řekne pomalu+ Ty teď vlastně neznáš svý pravý jméno, co? Nikdo na světě ho nezná... +řekne opatrně+

[Locke Lamora]

Ty víš jak ho hledat? +koukne na ni tázavě, a docela zaujatě+ Možná časem budu chtít najít i jeho. +pousměje se, a myslí otce+ To neznám. +připustí+ Takže hádám, že už mě nikdo nemůže očarovat. žádnej najemág teda. +usměje se+ ale prej jsou způsoby jak ho zjistit, protože je to někde v tobě. +pokrčí rameny+

[Wenai Lafayette]

No, možná by se mi to povedlo. Velmi pravděpodobně by se mi to povedlo. +přikývne+ S tvým otcem by to bylo složitější, ale asi by se mi to povedlo taky. +přikývne a koukne na něj zkoumavě, jestli ho chce fakt hledat+ Jo, no. To mě právě taky napadlo. Nikdo tě nemůže čarovat. +usměje se a je fakt ráda+ V tobě? Aha... Já jsem myslela... no... to tam asi někde bude. +usměje se na něj+

[Locke Lamora]

Vážně? +koukne na ni, a na rtech mu rozkvete úsměv+ To by bylo hezký. +koukne na ni mile+ Jo. to je fakt úleva. +zazubí se+ Patience o tom tenkrát mluvila, ale já nedával moc pozor, víc mě zaujaly jiný části jejího příběhu. +ušklíbne se+ něco o tom, že ho má každej člověk v sobě, a když se dokážeš obrátit dost do sebe, tak ho najdeš. že ho každej instinktivně ví, i když třeba jenom podvědomě, a nedokáže ho uchopit. +pokrčí rameny+ Co ty myslíš? +usměje se+

[Wenai Lafayette]

No... kdybys chtěl, tak jo. +slíbí mu s úsměvem a hladí ho po zádech, jen tak bezmyšlenkovitě a je jí příjemně+ Ale nic nemyslím. +zasměje se vesele+ Jesli chceš, tak ho najdi, jestli ne tak ne, je to na tobě. +zavrtí s úsměvem hlavou+ Myslíš, že mám taky nějaký tajný jméno? +koukne na něj tázavě+

[Locke Lamora]

Tak uvidíme. Třeba někdy, až se nám bude chtít. +usměje se+ Jo? já bych řekl, že si něco myslíš. +uculí se, ale tahat to z ní nehodlá+ Já moc nevím, jak bych ho hledal. +pokrčí rameny+ Neumím se moc.. obracet do sebe. +poškrábe seve vlasech+ No já myslím,ž e ho má každej. akorát někdo se rozhodne ho nevědě. +zazubí se+

[Wenai Lafayette]

Já myslím, že to umíš, Locke. +uculí se na něj+ Akorát se ti nechce. Nebo se bojíš, co bys tam našel. +koukne na něj trochu vážně+ Ale určitě bys tam nenašel nic zlýho. +řekne vážně, přesvědčená, že je hodnej+ No, u vás ve světě jo. +odtuší+ ale i tady? Tady máš to jméno, co dostaneš při narození, že jo. +pokčí rameny+

[Locke Lamora]

Jo... to asi bojím. +připustí+ A jak to víš? třeba nejsem dobrej člověk, jenom správně vychovanej. +pokrčí rameny+ Třeba jo. Možná ho akorát nehledáte. Anebo je to to jméno, kerý dostaneš při narození. +koukne na ni+ Ale to spíš asi ne. +uculí se trochu+ to by tě hned očarovali. třeba je to jinak když jsi taky kouzelník. +napadne ho+