Operace "Fireworks"

[Postrach]

*když nikdo nic nenamítne - snad:D, ozve se* je čas změnit taktiku...utíkání bylo dost...*a když Tobiáš zaparkuje, nechá ulrišku dovnitř trucku vysílat záznamy z kamer z okolí nemocnice* Uvidíme, kdo se ukáže jako první...nesmí si nás všimnout...a hlavně nesmí nahlásit své základně, co se děje...aby sem pořád neposílali náhradníky...*zároveň koukají na mapu, kde zjistí, že nemocnice je v tak blbém místě, že se budou muset docela nešikovně rozdělit. Nerad, ale nechá ulrišku samotnou v trucku, holkám zadá jednu oblast na pokrytí a s Tobiášem si vezme zbytek. Počítá se všemi eventualitami, ovšem až na jednu. Že se opakuje historie Klubu a někdo je zradil...*

[Rebecca Altamirano]

+stoupne si z druhé strany a vezme si jeden z přístrojů. Podle pokynů Man se nakonec doberou výsledků, které ji jen utvrdí v tom, že tihle si rozhodně zaslouží jejich zvýšenou pozornost. Odloží skener a opře se o dveře do Ulriščiny svatyně.+ Jsou pořádně efektivní. Dokonalé technické vybavení, špičkový výcvik, nábor rekrutů z mrtvých duší…+potřese hlavou+ Vysoce organizovaní, zatraceně nebezpeční. Musí mít podporu na pěkně vysokých místech. +podívá se z Man na Postracha+ …a hlavní sídlo mají někde v USA. Tohle zatraceně smrdí. +prohlásí ponuře a znovu sklouzne pohledem k Mie+ Ne, to nemazlí. Na druhou stranu, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. +pokrčí rameny+ Pravda stará, jako celá truchlivá lidská historie. I když jí to zrovna moc nepomohlo. +povzdychne si a poslouchá Postracha+ Souhlasím, jestli jsem před tím nechtěla, aby tu věc získala ruská mafie, tak z nich mám ještě horší pocit. +přikývne a zatímco se u nemocnice zbavují těla, dojde si pro zbraně a zastrká je na příslušná místa. Přejde dopředu a zadívá se ven. Neunikne jí podezíravý pohled, kterým se Tobiáš rozhlédl kolem a téměř jakoby na ni ten divný pocit přehodil. Když znovu nasedne, zlehka se dotkne jeho ramene a zadívá se mu do očí. Neřekne nic, je to jen, jakoby ho chtěla ujistit v tom, že je tam s ním a že se na ni může spolehnout. Nepatrně se pousměje pohlédne na Postracha. Plán na to, aby se rozdělili se jí nelíbí ani trochu, je jí ale jasné, že nemají na výběr. Potichu čekají a sledují záznamy z kamer, až ji na jedné poblíž nemocnice upoutá povědomé auto+ To je on. Trenér rekrutů. +kývne k mercedesu a obrysu muže, sledujícím prostor před nemocnicí+ Tak jo, jdeme na to. Ulriško, jsi naše oči a uši. +podívá se na ni vážně a povzbudivě jí jemně sevře rameno+ Můžeš být v klidu, i kdyby to tady objevily, dovnitř se nedostanou. +ujistí ji ještě a pak se vydá za ostatními. Zastihne Tobiáše ještě uvnitř a když se na něj podívá, útroby ji sevře podivná, ale o to silnější zlá předtucha. Násilím ji od sebe odežene a přistoupí k němu+ Tobiáši… +osloví ho tiše a když se na ni podívá, stoupne si na špičky, jednou rukou mu zajede zezadu do vlasů a přitáhne si k sobě. Líbá ho vášnivě, s jakousi naléhavostí, jakoby se část jejích obav do toho polibku přetavila. Nakonec ho pustí, ruce položené na jeho hrudi a zadívá se mu do očí+ Dávej na sebe pozor. +zašeptá mu těsně u rtů a vpíjí se mu pohledem do očí.+ Vy oba. +dodá ještě a podívá se z jednoho na druhého+

[Divize]

+Neustále se dokola zaobírá tím, co se mu právě stalo. Přestože mu žena neřekla, co je zač, podvědomě tušil, jak to nejpřesněji pojmenovat, jeho racionální uvažování mu však stále bránilo si to přiznat. Navíc mu do těch povídaček, legend a nespočtu filmů nesedělo pár věcí. Jako třeba to, že neviděl žádné zuby a že jí očividně sluneční světlo nevadilo. Z podobných úvah ho vzápětí naštěstí vytrhnul Birkhoff+

B: „Mám přesné souřadnice. Přestali se pohybovat. Posílám ti to.“ +Vzápětí se mu v notebooku na vedlejším sedadle objevila mapa a zelená tečka označující cíl.+

W: „Co ostatní?“

B: „Roan je od tebe asi dvacet minut cesty. Tým je blíž k cíli, budou tam zhruba pět minut před tebou.“ +Na okamžik se odmlčí, jakoby se rozhodoval, jestli má něco prozradit.+ „Je s nimi Amanda.“ +dodá nakonec neutrálním tónem+

W: „No to je výborný. Ještě ona, ke všem našim problémům.“ +zavrčí otráveně a ubere rychlost, protože právě vjíždí do města.+ „Díky za informace, musím končit. Jsem u cíle.“

B: „Jo, to vidím. Dávej bacha.“ +povzdechne si Birkhoff a ponoří se znovu do světa jedniček a nul a do boje s hackerem, kterého už stihl pasovat na nejlepšího protivníka, za celou svoji kariéru+

+Warren zastaví kousek od místní nemocnice. Všimne si nebývalého shonu, neobvykle rozhozených doktorů a když se objeví i policie. Když odjede sanitka, která mu blokovala výhled, uvidí i důvod toho rozrušení. Na pojízdném lehátku leží Mia. Jenže se nehýbe, má zavřené oči a jeden z lapiduchů přes ni přetáhne bílé prostěradlo. Zuřivý vztek ho zalije jako přílivová vlna a bezprostřední touha po pomstě ho už napůl vyštve z auta. Naštěstí se včas vzpamatuje a přinutí se dostat vztek pod kontrolu.+

W: „Birkhoffe, jak je to dlouho, co ji tady vyložili?“ +hlas má ledový a pečlivě neutrální+

B: „Ani ne půl hodiny. Napíchnul jsem se na kamery, ale nikde nic. Zrovna ten časový úsek se ze všech ztratil. Je fakt dobrej.“ +podotkne s uznáním v hlase+

W: „Ty jsi Shadow Walker. Jsi lepší. Musíš být.“ +dá nebývalý důraz na poslední dvě slova, až z toho Birkhoffovi zatrne v zátylku+

B: „Samozřejmě.“ +odvětí poněkud prkenně+ „Budu je dál hledat na kamerách, ale určitě jsou ještě poblíž. Je to tady poměrně blbý na ukrývání. +podotkne+ Tým je od tebe zhruba kilometr na severozápad. Hodně štěstí. +popřeje mu ještě a v interkomu tiše lupne, když spojení přeruší+

W: „Fajn, takže odveta začíná.“ +zašeptá pro sebe s posledním pohledem upřeným na mizející lehátko, vyrazí pryč od nemocnice.+

+v jedné z uliček vystoupí z auta, vezme si zbraň a obyčejné náboje vymění za stříbrné. Pořád mu to přijde neuvěřitelné, ale nehodlá své nepřátele znovu podcenit. A když mu někdo poskytne výhodu, je jen logické ji využít, jak jen to půjde. Potichu se začne proplétat ulicemi, zbraň drží v pohotovosti, ale tak, aby náhodného kolemjdoucího neskolil infarkt z pohledu do ústí hlavně. Když míjí požární schodiště na zdi jedné z budov, tiše po něm vyběhne na střechu a z téhle výhodné pozice mapuje nejbližší okolí. Jak se ukáže okamžik po té, v pravou chvíli. Na konci ulice se objeví dva muži, kteří se pohybují trochu příliš obezřetně, než aby to trénovaného pohledu uniklo. Jeho výcvik ho nutí konfrontovat je přímo, ale živá vzpomínka na ocelové sevření ženy mu v tom zabrání. Místo toho vyšle signál alfa-týmu, který je pár bloků od nich. Cíl zaměřen. Drží oba muže na mušce, přesto nakonec jako první zamíří na toho mladšího, přepne na palbu dávkou a vypálí své první stříbrné náboje v životě…+

[Tobiáš]

*Když na něj Beccy zavolá, tak se zarazí a nechá se k ní stáhnout víc než ochotně. Přes vášnivý polibek cítí, že je podobně nervozní, jako on. Silou vůle potlačí nerozhodnost, která by mohla stát někoho z nich hlavu* Ty taky. Skončíme to tady a pak hlasuju pro něco klidnějšího...*ještě se usměje, než se rozdělí a zmizí si z dohledu. Musí doběhnout Postracha, který už je vepředu. Dožene ho a jdou bok po boku, navádění Ulriškou, v které oblasti muž z mercedesu zastavil a kam se vydal* Je tady hodně civilů....*poznamená tiše, když míjí lidi, kteří míří do nemocnice a nebo z ní*

[Manori]

Tak jdeme na to...panáček určitě nebude sám...*zkontroluje si výzbroj, zatímco se Beccy loučí s Tobiášem, obejme Postracha a pak už zamíří obě na druhou stranu, kam je naviguje Ulriška, protože první auto s týmem už dorazilo. Tahle část má za úkol dostat se do nemocnice a nepozorovaně se zbavit Mii co by nevhodného důkazu o jejich existenci. Na cestě za nimi je i Roan, hlavní "uklízeč" a konečně vypadá, že ho nastávající akce zajímá. Tak jako pokaždé, jakmile jde o úklid, probudí se v něm něco...co si nesmírně užívá tuhle jinak nechutnou práci. Birkhoff ho informuje, že lidi jsou na místě a Amanda se bude podílet na akci druhé části týmu, který má na starosti protihráče.Ulriška zaznamená pohyb kolem nemocnice a pošle informaci holkám. to už jsou na dohled od provozního východu z márnice.* Hele je, panáčky. *vytáhne glocka a zrovna se chystá vykročit, když někde za nimi zaštěká první dávka z pistole* Tak jdeme na to...*otočí se na jejich část úkolů, i když jí cuká v zádech z každé dávky, která se ozve za nimi. Z té strany se taky nese vyděšený křik kolemjdoucích. To už si jich u vchodu do márnice všimnou a rozhodně se nehodlají jen tak dát. I touhle uličkou se zakrátko rozlehne opětovaná palba*

[Postrach]

Však oni přestanou chodit, za chvíli končí návštěvní hodiny a-*zarazí se v půli slova, jak někde nad nimi zaslehne tiché lupnutí, skoro nepostřehnutelné na tu vzálenosti pro něj. Zvedne hlavu a ještě stihne strčit do Tobiáše, kterého tak stříbrné včely líznout přes bundu jen do ramene. To už se kryje a vzápětí se pár milimetrů od Warrenovy tváře odštípne kus omítky. Lidi kolem nich se rozprchnou jako hejno splašených slepic, v předklonu se drží za hlavu a snaží se schovat. Nikdo v tom zmatku ani nepomyslí na to, že by měl zavolat chlupaté, každý se snaží jen zachránit si krk. To už jim do zad vpadnou dva muži z alfa-týmu. Poučeni z předchozích setkání s touto podivnou skupinou si dávají sakra majzla na to, aby nevystrčili nic, co by jim mohl někdo ustřelit.*

[Noční Klub]

*Ulriška v trucku má oči jak talíře, když k ní v první vteřině dolehnou nadávky Tobiáše a pak Postrachův chladný hlas*Stříbro...varuj Beccy a Man, mají nabito na nás.*polkne a předá zprávu a pak očima přeskakuje z jedné obrazovky na druhou, snaží se v tom zmatku orientovat a hlásit jim pohyb a polohy nepřátel. Je sice zvyklá na rychlou akci, ale některé místa jsou nad její lidské síly. Vzápětí se ji do sluchátek nabourá Birkhoff a na chvíli se mu povede přerušit signál. Začne taky nadávat a prsty ji přelétávají po klávesnici rychlostí blesku. Na obrazovce vidí, že k márnici dorazil Roan a připojil se k jejich malému hlučnému dýchánku. Právě včas, protože počet obyvatel chladících boxů se navzdory snaze týmu zvětšuje.*

[Tobiáš]

*než se naděje, udělá kotrmelec a zároveň se mu do ramene zakousne žhavá bolest ze stříbrných projektilů. Zanadává, až to v sluchátku zapraská a Ten Druhý se bleskově ztratí. Narazí zravým ramenem do zdi a skrčí se za jednu z popelnic. v šoku si ani neuvědomí, jak to, že ví protivník o stříbru, probere ho až Postrachův hlas. Ledová ruka předtuchy ho sevře silněji, něco mu říká, že jsou pěkně v háji. To už do uličky vpadne alfa-tým, takže má na chvíli na co se soustředit. Natáhne se po kolemběžící ženě, která utíká zrovna do rány a strhne ji za sebe. Z bundy se mu vznese další obláček prachu a nití, ale střela od týmu mu nedělá takovou vrásku. Oni stříbro nemají. Pustí ženu, která se plíží podél zdi pryč a zaměří se na toho, kdo mu tu nepěknou díru vyrobil. Přesouvá se z místa na místo, ale hlídá si po očku Postracha, aby se nevzdálil příliš.*

[Divize]

*Amanda dorazí s alfa-týmem, chlapci jsou připraveni vyrazit, zčásti naštvaní na mrtvé kolegy, ale ačkoliv by to nahlas nikdo nevyslovil, zejména proto, aby se dostali z dosahu Amandy. Ta zůstane v autě a zadrží část mužů*

Počkejte...*protáhne takřka znuděně, když jí Birkhoff propojí frekvenci Klubu a ona zaslechne část Postrachovy věty...Bohužel zrovna tu o stříbře. Přimhouří studené oči a zamyšleně poklepe rudě nalakovaným nehtem o okraj laptopu, kde sleduje boží dopuštění v márnici a o pár ulic dál. Muži z týmu ji sledují, nervy napnuté k prasknutí, dobře slyší rachot a sténání svých zraněnýn kolegů. Ale nikdo neřekne proti Amandě jediné slovo. Ta nekonečně dlouho sleduje obrazovku, kalkuluje z toho, co vidí nejlepší plán...* Chci toho muže. *neunikne jí, jak se z Tobiášovy rány kouří*nebo toho druhého...*neomylně odhadne, kdo celé té partě velí a z toho, co ho zaslechla říkat, vydedukuje, že ten stav platí pro ně dva. Navíc jasně vidí, že oba jsou v daleko horší pozici v rušené ulici, než holky u márnice* Živé. Ráda bych si s nimi pohovořila.*tváří se spokojeně, protože nepohodlná cesta přes oceán se vyplatila a ona může využít toho, že Percy zůstal za oceánem. Muži už jsou na odchodu, když jim poskytne milostivě ještě jednu radu.* Využijte civilisty.*ukáže v náznaku úsměvu dokonalý chrup, ale oči zůstanou stejně netečné, jako byly předtím. Muži kývnou a stím se vydají do tmy*

*mezitím už z většiny ozbrojených v uličce crčí krev, z některých víc, z některých míň. Ale povede se jim vklínit mezi Postracha s Tobiášem, tlačí mladšího z nich do kouta. Tím sice odkryjou poněkud týl Postrachovi, takže za chvíli krvácí daleko více lidí, ale to už jsou tam čerstvé posily. Zhodnotí situaci a pak se zařídí podle Amandy. Vyhlídnou si nejbližší nevinnou oběť a tu chytí pod krkem. Donutí tak Tobiáše sklonit zbraň, čehož využije zbytek týmu, který ho obklopí*

*Roan se mezitím vyloženě vyžívá v přestřelce u márnice, kde je od střelného prachu skoro modro. Podaří se mu dostat dovnitř do márnice a ačkoliv by rád pokračoval, má práci. Proběhne temnou chodbou, kde není ani nohy, živé či mrtvé. Po čuchu dojde do pitevny, kde najde ležící Miu. Odtud zní výstřely mnohem slaběji, ne že by mu to vadilo. Otevře kufřík, který si donesl a dá se do práce. Pitevnou se rozleze chemický pach a pak pach o něco sladší....*

[Manori]

Kruci...protáhl se...*neunike jí, že se Roan dostal dovnitř....se skřípěním zubů ho následuje, postupně přesouvají boj dovnitř...ještě, než za nimi zaklapnou těžké dveře a poté, co se Ulriška ve sluchátku odmlčí, zaslechnou nebo spíš nezaslechnou, co se děje vedle...nepřirozené ticho. Polkne a zarazí se. ale mají svůj úkol, který je třeba splnit. Navíc pořád vidí před sebou Miin mladý bledný obličej...tohle si nezaslouží, ať už byla kýmkoliv...Znovu vyrazí chodbou a to už k nim dorazí i ten chemický puch. Pro smrtelníka sotva postřehnutelný, ale pro ně výrazný dost*