Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

Já ti dam takovy sprosťárny, až ti budou boty malý. +uculí se trochu, jak se k němu tulí a nenápadně nasává jeho vůni+ T je přece paráda, že má příbuzný. +mluví mu do košile+ Byl je někdy navštívit? Nebo se za nima aspoň kouknout a očíhnout je?

[Locke Lamora]

dáš? +zazubí se vesele, a zvedne jedno obočí, skoro provokativně+ jo, byl. +přikývne+ on o nich původně nevěděl, ale v nějakejch věcech co mu zbyly našel dopisy, a tak. byl u nich nějakou dobu jako čeledín, inkognito. oni si myslí, že zahynul se svýma rodičema. +pokrčí rameny+ prej jsou to idioti. +ušklíbne se+

[Wenai Lafayette]

+jen se na něj zaculí a vyplázne na něj jazyk, než si zas položí hlavu na jeho rameno a pohodlně si tam lebedí a prsty ho hladí po ramenou+ No, tak to to teda moc nevyhrál. +pousměje se+ Tak ale myslím, že mu to moc nevadí, když má vás. Ne? +usměje se na něj+

[Locke Lamora]

+zazubí se, a rychle se k ní nakloní, jako by chtěl ten její jazyk chytit v polibku, a pak mu dojde co dělá, tak honem sklouzne a dá jí pusu na tvář+ jo, moc ne. když to viděl, tak se k nim ani nehlásil. +pousměje se+ Myslím, že mu to až zas tak nevadí. +pokrčí rameny+ děláme si rodinu sami. +uculí se trochu+

[Wenai Lafayette]

+poněkud se lekne toho jeho náhlýho výpadu, ale když jí dá pusu na tvář, tak neucukne, i když je z toho dost vyplesknutá+ No... +začnetrochu nejistě+ Vy ste boží rodina s klukama tak. +usměje se trochu+ Staráte se o sebe navzájem, je to moc hezký. +pokývá hlavou, jakože to je přece boží+

[Locke Lamora]

+tak nějak rozpačitě si odkašle, a přijde si jako děsnej idiot+ jo, to jo. +usměje se+ já si nestěžuju, to vůbec. ani když jsme vyrůstali, tak jsem neměl pocit, že by mi něco chybělo.. +pokrčí rameny+ Ale občas mě to napadne, kdo je asi můj otec, a tak. +pousměje se, a jen se jí tak jemně probírá ve vlasech+

[Wenai Lafayette]

+je pořád u něj, i když trochu ztuhlá, tak se začne pomalu zase uvolňovat a opře se o něj a cítí jeho teplo+ A chtěl bys to zjistit, kdo je tvůj otec a odkud vlastně jsi? +zeptá se ho a chvilku nad tím uvažuje, jestli by to šlo+ Co si pamatuješ jako první? +zeptá se ho+

[Locke Lamora]

+jenom ji lehce hladí, a je rád, že od něj neuteče+ já nevim, co když to bude nějakej idiot? +zazubí se+ ani nevím, jestli jsem nějakýho fakt měl, nebo to byla jen letmá známost. +pokrčí rameny+ Pamatuju si moji matku, její ruce při práci. +pousměje se+ Byla švadlena. to je jediná vzpomínka kterou mám z doby před tím požárem. +zamyslí se+

[Wenai Lafayette]

No, to je riziko, který musíme přijmout všichni, když chcem poznat svý rodiče. +pousměje se na něj+ Ruce při práci... to je pěkný... Určitě byla moc milá a šikovná. +pousměje se, jak si ji tak představuje+ A moc hodná. A měla tě ráda.

[Locke Lamora]

Já vím. +usměje se+ Na jednu stranu bych asi rád věděl, kdo jsem, ale... +pokrčí rameny+ nevím, jestli má cenu do tho šťourat. takhle je mi dobře. +uculí se+ no to já taky nevím. +zasměje se+ neznám ani její jméno. Ale nosila takovej šperk na krku, jednoduchej řetízek se zeleným přívěskem. pamatuju si, jak se jí houpal nad prací, když se skláněla k šití. +usměje se trochu zamyšleně+