Všude kolem

[Eugenie]

Já ti to jenom... +otáčí kolečkem, a pak ji ucítí úplně u sebe a nějak zapomene co chtěla říct a vzorek jí málem upadne, ale ani za nic by se nepohnula, aby se náhodou neodtáhla, protože z toho má ten boží pocit v břiše a o ten nechce přijít+

[Wenai Lafayette]

Mno... jo, prosím tě. Nastav to. +řekne a kouká jak to dělá+ Já jsem byla vždycky u mikroskopů ztracená, uměla jsem ovláda jenom ten jeden a to jen tak tak. +pousměje se kouká, jak točí těma kolečkama+ Už? Můžu? +zeptá se, chytne ji za pas aby udržela rovnováhu a koukne do okulárů+

[Eugenie]

Jo, já ti pomůžu. +usměje se, a je z toho trochu rozechvělá+ Jasně. +přikývne, a trochu se jí uhne, a v duchu děkuje všem svatejm, že se nemůže červenat, protože by byla rudá jak rajče a její ruce v pase cítí přes látku děsně horký+

[Wenai Lafayette]

+mžourá do mikroskopu a trochu si to sklíčko posuunuje a od ní neudělá ani krok+ Víš co mi vždycky přišlo děsně zvláštní? +zeptá se jí a pořád kouká do toho mikroskopu+ Že mi si tady pozorujeme srdceční buňky a vevnitř v nás bije srdce. Úplně samo o sobě a nemá ani páru, na co se tu koukáme. +točí k ní hlavu a pousměje se+

[Eugenie]

+kouká na ni trochu s pootevřenou pusou, takže když na ni koukne, honem ji zaklapne+ no jo. +pousměje se+ a spousta dalších věcí, miliony procesů probíhají zároveń, a dohromady tě dělají živou a zvědavou, a krásnou, a... tak. +dokončí to poněkud neobratně, ale tak nesměle se na ni usměje+

[Wenai Lafayette]

+kouká na ni s úsměvem jak je tak blízko, že může vidět její póry na kůži a usmívá se a skvrnky v jejích očích+ Krásnou. +pousměje se+ Tebe taky dělají krásnou. +kouká na ni pořád tak zblízka a ni ji nenapadne, aby uhnula, ani to nechce+

[Eugenie]

+nějak zapomene jak se dejchá, když ji vidí tak zblízka, a jen jí poněkud ztraceně kouká do očí, koutky se jí nějak automaticky zvednou v úsměvu, aoči jí nějak na chviličku sklouznou k jejím rtům, a jakmile to udělá, už od nich nemůže odlepit pohled, ajen se na ně dívá, na jejich tvar a barvu a jak se jemně pohybujou, a je z toho poněkud perplex+

[Wenai Lafayette]

+kouká na ji, jak je pěkná a celá perplex a děsně se jí to líbí, tak se trošku pousměje, koukne jí taky na rty, bledý a hubený a shledá, že se jí to líbí+ Eugenie...? +vysloví potichu její jméno a je to otázka jenom napůl, spíš se jí líbí, jak zní+

[Eugenie]

+jak na ni promluví, trochu vyplašeně zvedne oči od jejích rtů, a nechá se chytit jejíma očima+ Jo? +vydechne úplně potichu, spíš tak automaticky, a je jí s podivem, že vůbec dokáže dát dohromady souvislou myšlenku, když ji má tak blízko,cítí její vůni úplně všude a slyší, jak jí krev tepe pod kůží+

[Wenai Lafayette]

+ještě chvilku na ni kouká+ Já tě teď políbím. +řekne úplně potichu a dá jí pár vteřin, aby mohla uhnout a když neuhne, tak se k ní pomalu nahne, zavře oči a jemně ji políbí na rty. Jenom na chviličku a pak se od ní odtáhne, ale asi tak jenom na dva centimerty+