Camorr

[Locke Lamora]

Jenže bez důvěry to nejde. +koukne na ni smutně, vstane z tý trávy, chvilku na ty dveře kouká a pak vejde dovnitř, a zavře za sebou. octne se na chodbě, kde to už taky dobře zná, rozhlídne se, a neomylně zamíří do jejího pokoje+

[Locke Lamora]

+Lockeho tam za chvíli najde Jean, kterýho přivolají ty tichý vzlyky, akorát si dlouze povzdychne, že to je s nima už fakt hrozný, odvede ho nahoru do nějakýho pokoje pro hosty a uloží ho tam do postele, a pak si jde lehnout k Lucy, pevně ji obejme a je moc rád, že ji má+

[Wenai Lafayette]

+ocitne se v zahradě a rozhlídne se kolem, pak se přemístí do chrámu, do Lockeho ložnice a on tam naštěstí není. Sedne si na jeho postel a vezme si k sobě jeho polštář, obejme ho a přivoní k němu, chvilku tam jen tak sedí. Pak vstane a začne všechno, peřinu, polštář slamník, cupovat na kousky, pak ještě přerazí židli o stůl a rozbije lampu, než zase zmizí pryč+

[Locke Lamora]

+večer přijdou s klukama domů a navečeří se, a všichni si jdou lehnout. Locke vleze do pokoje, a chvilku jen nevěří svým očím+ Co se u Perelandrovejch koulí stalo? +zamumlá pro sebe, i když je mu to docela jasný. ne že by ve městě nebylo dost lidí co na něj mají pifku, ale nikdo jinej neví, kde bydlí, kor kterej pokoj je jeho. tak si akorát povzdychne, prohrábne ty trosky, vezme flašku, a jelikož je hezky, jde spát nahoru na střechu+

[Wenai Lafayette]

+protože jí to nedá, tak se v noci ještě vrátí a jde rabovat pro změnu Sabetin pokoj a s o to větší vervou tam všechno cupuje na kousky a prakticky ani nemyslí+

[Wenai Lafayette]

+nakonec vydechne a rozhlídne se kolem, něco vzteku upustila, tak se přemístí do domu a z tama přeleze zpátky na Tvrz, ale průchod nechá otevřenej+

[Locke Lamora]

+sejde ze střechy a má příšernou kocovinu, a když jde okolo toho pokoje a uvidí rozražený dveře, nakoukne dovnitř a zmerčí tu spoušť. tak ho napadne, že vlastně musela bejt tady když je to tu tak zřízený, vyletí jak střela, sejme Cala v chodbě a prožene se ulicema dolů k jejímu baráku+ Kde je? +vykulí oči na Lucy, která netuší, co se děje, a prolítne dům jednu místnost po druhý, vždycky už napůl čeká, že ji tam najde, ale nikde nikdo+

[Okolí]

+Lucy jenom vyplašeně kouká a vrtí hlavou, že jako neví, fakt že ne a uhýbá mu, aby ji nesmetl+ Ona- ona - ona- odešla Tam. +koktá chvilku a pak ukáže na zahradu akorát a víc z ní teda jako nedostane+ Ale už je to dlouho.

[Locke Lamora]

no jo. to já vím, u toho jsem byl. +přikývne, a radši na to nevzpomíná, protože to bylo děsný, a poněkud sklesle si sedne na postel+ já jsem si akorát myslel, že... +pokrčí rameny, a zaboří obličej do dlní+ a ty to tu zvládáš? Jean ti pomáhá, že jo. +vzhlídne k ní na chvilku+ Tak jo. +přikývne, počká až odejde, a pak se tam svalí na bok, schová si obličej do polštáře a vdechuje vůni co je v něm chycená, a je mu do breku+

[Okolí]

Pomáhá. +přikyvuje a pak sklopí oči a trochu se začevená+ On je na mě moc hodný. +špitne a pak na něj zas koukne+ Paní Wenai vás má určitě ráda. +řekne mu+ Když tu byla... no... +rozhlídne se kolem, jako by ji někdo mohl sledovat, pak dojde ke knihovně a vytáhne z tama tlustej sešit a podá mu ho, ten je úplně celej popsanej jeho jménem a srdíčkama, některý jsou i anatomicky přesný a přes celou stránku a někde jsou i jiný orgány a všude jeho jméno. Pak se Lucy zatváří, jako kdyby něco provedla a radši odběhne pryč+