Camorr

[Locke Lamora]

Jasně. +přikývne+ S tím se vůbec nemusíš obtěžovat. +pokrčí rameny, a trochu stiskne rty k sobě, protože má pocit, že se mu srdce hrne do krku+ Stejně po nás šel sokolník kvůli mně, tak já si tenle ten dluh splatím sám. Najdu toho jejího šamstra, a vrátím jí ho, ať už se sem nemusíš, tahat. +dodá poněkud jedovatě, a dopije svj zbytek vína+

[Wenai Lafayette]

+položí lžičku a koukne na něj+ Dobře, jak chceš. +řekne, tak jako neutrálně a doleje mu víno, pak se zase posadí a kouká na svůj talířek, v klíně si hnípe záděry na rukou a tváří se poněkud nepřístupně, protože se nechce tvářit smutně+

[Locke Lamora]

+kouká na ní, jak vypadá lhostejně a vzdáleně, a žaludek se mu propadá pořád níž+ No. tak to mě tady vlastně ani nepotřebuješ. +pokrčí rameny, a snaží se taky tvářit, že jemu je to vlastně fuk, i když se mu chce skoro brečet+ Tak hodně štěstí. +zamumlá, víno tam nechá tak a vstane, a fakt moc si přeje, aby ho nenechala odejít+

[Wenai Lafayette]

no... +vydecne jenom a kouká na něj+ Technicky ani ne. Ale myslela jsem, že půjdeš se mnou. Kouknout se a tak... Třeba jenom na skok. +řekne oře si tvář, nebrečí, to jenom tak, a vstane, vezme si svou skleničku, napije se a pomalu přejde k oknu, je k němu spíš bokem, než zády a kouká na město+ Stýská se mi po domově, +řekne potichu a ucucne si vína+

[Locke Lamora]

No jo, to jsem si myslel taky. +přikývne potichu, a tak nějak ztěžka si sedne zpátky, vezme si svý víno a spíš tak otáčí v prstech skleničku a zamyšleně na ni kouká+ Já vím. prostě jseš... odjinud. +povzdychne si tiše, promne si kořen nosu, a je mu z toho spíš smutno, než že by byl naštvanej jak od něho spěchá+ Asi jsem si to měl uvědomit dřív. +pokrčí rameny+

[Wenai Lafayette]

+tazave na něj koukne a opře se bokem o parapet+ To jako že sis všimnul že jsem od jinudy až po naší dvouleté známosti? +zeptá se ho trochu překvapeně+ Znásob mě vůbec Locke? +zeptá se ho trochu s obavou a sedne si tam do křesla a napike se a kouka všude možné jenom na něj ne až na něj nakonec tazave koukne trochu smutné a pak rozhodně vstane+ Jdu to otevřít. +rozhodně se+

[Locke Lamora]

Ne, ale nikdy předtím to nebyl takovej problém. Vždycky se to nějak zvládlo. +pokrčí rameny+ Zapadla jsi sem jako klíč do zámku. +pousměje se trochu+ Teďka... +prohrábne si vlasy s povzdechem, a kouká na svý ruce a do toho vína,jakoby zvažoval, jestli se v něm bude dát utopit. Jak se zvedne, tak vzhlídne, chvilku za ní kouká, a pak vstane taky, a jde ven s ní+

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj trochu znatene+ A proč by to tedka měl bejt nejakej problém? Vždyť to bude jako předtím jenom tu už nebudu úplně zavřená. Budu moct zpátky domů. Nebo ty za mnou. A já sem. +dojde na zahradu a vybere si jedno místo u domu a položí na zeď dlaň a kouká na Lockeho+

[Locke Lamora]

Já nevim, ty se odsud ženeš jak kdyby ti hořelo za patama a jenom se třeseš abys tady za tím zabouchla vrata. +pokrčí rameny, a jde s ní na zahradu, opře se tam o strom a dívá se, co bude dělat, a snaží se moc nepřekážet aby ji nevyrušil a nějak se to nezkazilo jako posledně+ Věříš tomu? že sto může fungovat, ty tam a já tady? +koukne na ni tázavě+

[Wenai Lafayette]

Ale nezenu. +řekne ale jistá si tim tak úplně teda neni+ Vždyť před tím to bylo taky tak. +řekne pak ještě a vezme kridu a začne na zeď kreslit dveře jednoduchý ale se vsema detailama. Včetně pantu zarubni prahu a kliky+ Já nevím. +mrkněte na něj přes rameno a kreslí dál+ Co si myslíš ty?