Cestou, necestou...

[Neferet]

+zkoumavě si ho změří pohledem, ale nezdá se, že by jí lhal, takže jeho odpověď přijme lehkým pokýváním hlavy. upírá pohled do jeho očí, naplno vnímajíc jeho blízkost, žár vyzařující z jeho těla a tíhu jeho pohledu, která jí způsobuje vzrušující motýli v podbřišku+ Hmn... +zavrní tiše naklánějíc hlavu na stranu+ ...myslím, že ti to neřeknu. +zašeptá tiše rty pootevřené jako by ho přímo vyzývala k tomu aby jí políbil+ Nechám tě nad tím přemýšlet. Nad tím, co všechno bych po tobě mohla chtít. +přiblíží své rty o něco kousek k jeho ale nedotkne se ho+ A až to budeš nejméně čekat, až budeš přímo dychtit po tom, abych ti to řekla... +přimhouří svůdně oči, jako by měla tajemství, které přímo pro něj slibuje něco po čem by se mu jednou mohlo skutečně stýskat+ ...tak potom ti to řeknu. +vydechne tiše jen pár milimetrů od jeho rtů+

[Isaac Walker]

*Přimhouří oči a najednou má pocit, že se ze vzduchu ztrácí kyslík, její hlas ho na okamžik omámí, až skoro zapomene, že to on chtěl svádět ji. Je tak blízko, že může v jasné zeleni jejích očí vidět tmavší skvrnky a jak mluví, její dech splyne s jeho. Zavře oči a dopřeje si dvě vteřiny na vzpamatování, a pak je zase otevře a pozvedne koutek rtů.* A celou tu dobu budeš ty přemýšlet nad tím, jestli ti ji splnim, *zapřede tiše.* Tvoje představivost ti bude předhazovat scénář za scénářem, ty a já na tisíc různejch způsobů, až nebudeš moct myslet na nic jinýho, než na to, že to já budu ten, kdo ti může splnit tvoje nejtajnější touhy. *Jak mluví, sklouzne rukou z vlasů na krk, přejede bříšky prstů po klíční kosti na rameno a pak níž, až jí omotá ruku kolem pasu a vláčně si ji přitáhne těsně k tělu.* A potom... *nahne se nad ni, až se ona musí lehce zaklonit,* potom to možná udělám, *vydechne a zajme její rty v důkladném polibku, nedá jí čas se vzpamatovat a rovnou si jazykem vynutí přístup do jejích úst a zaútočí na její.*

[Neferet]

+dívá se do jeho očích, přímo hltá jeho přítomnost, jeho blízkost. těžce polkne když jí jeho hlas zlehka splyne po páteři a v břiše se jí zavlní motýli. přivře oči a podvědomě pootevře rty. Chce aby jí políbil, ale zároveň chce, aby mluvil dál a dřív než stačí na jeho slova zareagovat, je nucena se zaklonit a vzápětí cítí jeho rty na svých. ruce mu obtočí kolem krku a přitiskne se k němu. schová se v jeho náručí vychutnávajíc si každou jednotlivou vteřinu polibku+ Však já si najdu způsob, jak tě přesvědčit, abys mi tu nejtajnější touhu vyplnil. +zapřede mu tiše a trochu udýchaně do rtů+ Ale teď už přestaň mluvit a ještě jednou mě pořádně polib. +vyzve ho, dech zkrácený vzrušením až by člověk nevěřil co s ním dokáže udělat pár dobře volených slov a něčí blízkost+

[Isaac Walker]

*Cítí, jak se její rty pohybují proti jeho, jak mluví. Vjede jí rukama do vlasů a přidrží si její hlavu, nakloní ji trochu na stranu a přisaje se k jejímu hrdlu.* Pokud bude... zajímavá, vyplnim ti ji s největší radostí, *zamumlá a sklouzne rty přes hranu čelisti, po tváři, zpátky ke rtům a projednou ji prostě poslechne a znovu uchvátí její rty v důkladném polibku, až se jejich dech zkrátí v zběsilé staccato a srdce horečně buší proti sobě. Jeho tělo na její blízkost patřičně zareaguje. Svolá poslední zbytky vůle a polibek zvolna ukončí. O pár centimetrů se odtáhne, opře se čelem o její a s rukama dál vpletenýma do jejích vladů se trochu roztřeseně zhluboka nadechne ve snaze zkrotit vlny vzrušení, které se mu šíří tělem.*

[Neferet]

Hmn... +zamručí souhlasně najednou nějak neschopna kloudné myšlenky. ruce mu zaboří do vlasů, přitiskne se k jeho hrudi a naprosto se ztratí v polibku. užívá si každou vteřinu, každý dotek rtů a jazyka. naprosto omámená, naprosto ztracená a polapená. nesouhlasně zamručí, když se od ní odtáhne, ale drží si odstup, aby se oba mohli trochu vzpamatovat+ Asi bychom měli ten nepořádek uklidit a pustit sem další návštěvníky co? +hlesne tiše a zvedne k němu bezelstně pohled, tváře zrůžovělé a tělo pohlcené vzrušením, když si špičkou jazyka přejede po rtu, než si ho skousne aby zabránila sama sobě se po něm opět vrhnout a jen tak ho nepustit+

[Isaac Walker]

*Ppohladí ji palcem po lícní kosti a pak ji pustí a o krok ustoupí.* Jo, čim dýl je držim kouzlem z dohledu, tim spíš se něco pokazí. *Rukou si prohrábne vlasy a ještě pár vteřin svolává zpátky pevnou vůli.* Navíc... tady ne, *řekne prostě a mávnutím ruky obsáhne tu haldu trosek. Má k ní víc úcty, než aby si ji vzal v takovym bordelu.* Najdeme si lepší místečko, *potutelně se usměje a oči se mu zalesknou příslibem.* Tak pojď, dáme to tu trochu do pořádku, *vytáhne hůlku a sešle první kouzlo a postupně spravuje figurýny a staví je zpátky na místo, odklízí kusy materiálu, prach a všechno ostatní. Pomalu prochází místnostmi, dokud neuklidí i tu poslední. Pak ještě zruší všechna ta opatření, co držela ostatní z dosahu. Rozhlédne se.* Tak, hotovo, *pousměje se.* Škoda, byla to sranda, *zazubí se, a když k nim dolehnou hlasy dalších návštěvníků, kteří se blíží chodbičkou, vezme ji za ruku a vyvede ji ven.* Tak kam dál? *tázavě se na ni podívá.*

[Neferet]

+měkce se na něj usměje a zlehka přikývne na znamení, že je jí to naprosto jasné+ No... +rozhlédne se kolem a tiše se zasměje+ ...máš pravdu tady ne. +souhlasí s ním, i když se na chvíli musí soustředit na probodnutého pavouka na zdi, aby se vzpamatovala z jeho blízkosti+ Hmn... sem zvědavá co vymyslíš. +zazubí se na něj a provokativně na něj vyplázne jazyk, než za ním zamíří do další místnosti pomáhajíc mu vše dávat do pořádku, tak jak to bylo předtím, než do domu hrůzy vstoupili+ Jo vypadá to, jako bychom tu nikdy nebyli. +souhlasí s ním s úsměvem+ Někdy si to můžeme zase zopakovat. +mrkne na něj spiklenecky. vyjde s ním ven a na chvíli se musí zastavit a mžourat, jak si zvykla na přítmí v atrakci a venku na ní najednou svítí příliš slunce+ Hmn... +rozhlédne se kolem+ ...co je támhle to? +ukáže na dráhu s něčím podobným autíčkům s tyčí trčící ze zadního kufru+

[Isaac Walker]

Jo, to já taky, *zasměje se.* S tolika lidma okolo to bude skoro zázrak, ale když je správná motivace... *mrkne na ni. Venku přimhouří oči proti sluníčku a podívá se směrem, kterým ukazuje.* Tamto? Tomu se říká autodrom, chceš to zkusit? *pohlédne na ni.* Řídilas někdy auto? *zeptá se zvědavě a nakloní hlavu na stranu.* Nebo cokoliv jinýho? *zasměje se.* Vlastně na tom nic neni, jenom točíš volantem a šlapeš na brzdu nebo na plyn, z toho prostoru se vyjet nedá a narážet do ostatních je účelem celý tý srandy, takže ani toho se bát nemusíš, *vysvětluje vesele a míří s ní k autodromu, kde stojí ve frontě pár lidí. Stoupne si na konec, přitáhne si ji k boku a jak čekají, pozoruje jak se to tam navzájem mele a nechává jí čas, aby to omrkla na vlastní oči. Když se dostanou na řadu, podá zřízenci dva lístky a přidrží ji za loket, když překračuje hrazení.* Chceš jet se mnou nebo si troufáš na vlastní autíčko? *kývne hlavou k hloučku vozítek v rohu.*

[Neferet]

Tak to jsem skutečně zvědavá co vymyslíš. +zavrní a výmluvně na něj zamává řasama+ Hmn... +zamyslí se naprosto vážně+ ... řídila jsem koně. +vypadne z ní po chvíli přemýšlení nejistá si jestli myslel i něco takového+ V autě jsem snad nikdy neseděla. +pokrčí mírně výmluvně rameny zatimco se postaví do řady a přitulí se k jeho boku+ Aha... +hlesne zaujatě sledujíc lidi, kteří do sebe narážejí autíčky+ Takže jenom točit tím velkym kolem a šlapat na to na zemi? +ujišťuje se, jestli pochopila pohyby lidí ve vozidlech správně, když přelézá hranu dráhy+ Beru si vlastní. To černý! +líbne ho na rty a vzápětí se už žene daným směrem, aby jí autíčko nikdo nevyfoukl. na chvíli se u něj zastaví a zadívá se dovnitř nejistá si, jak se tam leze, ale nakonec se jí po vzoru ostatních podaří nasoukat dovnitř zírajíc na volant jako by ho viděla poprvé v životě, což taky vidí+

[Isaac Walker]

Ono se něco namane, *odpoví a nad jejím koketováním jen s pousmáním zakroutí hlaovu.* No, kůň se asi nepočítá, ten jede tak nějak sám a nemusíš šlapat na pedály, *polemizuje se smíchem a když se tak nadšeně rozběhne k vozítku, pár vteřin za ní napůl pobaveně a napůl nevěřícně kouká a pak se rychle vydá přes dráhu za ní a ukořistí jedno jasně modrý. Vleze do něj a ještě než dosedne, už stojí na plynu a drží se volantu. Popojede k ní a zlehka do ní drcne, zatím jenom trochu, aby ji hned z kraje nevyděsil.* To napravo je plyn, tím to rozjedeš, a to nalevo brzda, *poradí jí.* A pak už jenom točíš tady tou věcí, *stočí svůj volan úplně doleva a udělá kolečno skoro na místě a v jeho závěru do ní znova drcne.* Vidíš? Je to snadný, *zazubí se na ni.* Tak pojeď, schválně, jestli mě doženeš! *Otočí se a vyrazí pryč, ne moc rychle, aby mu trochu stačila, a cestou sem tam ze srandy nabourá do některýho autíčka, co jezdí kolem.*