Operace "Fireworks"

[Postrach]

To bude...jen přání. *zavrtí hlavou* Vůbec bych se nedivil, kdybychom je měli za chvíli za zády znova. I s posilou... musíme vědět, jestli nás díky ní ještě pořád mohou sledovat. *pozoruje, jak Man položí Miu na stůl a vytahuje speciální skenery, kterým trochu pomohla kouzly a teď je nastavuje* Všimla sis ještě něčeho? Když jste se s nimi potkaly? *pohlédne úkosem na Beccy*


*do toho se jim ozývá Ulriška od vedle, že jeden ze signálů je pryč a už už chce říct, že nic dalšího tam není, ale zahlídne něco, co se jí moc nelíbí a tak se pustí po stopě jako lovecký pes, cokoliv, co jí ted zaměstná myšlenky vítá*

Dojeď někam, kde ji pak budeme moci nechat...*podívá se na Tobiáše, ten kývne a vrátí se za volant, aby pokračoval v jízdě*

[Rebecca Altamirano]

No, ničeho, co by nám nějak extra pomohlo, bohužel ne. +nakrčí čelo a v zamyšlení se kousne do rtu. Vybaví si tu chvíli, kdy stála proti oběma mužům z Divize, na zjizvenou tvář a chladné, bezcitné oči toho staršího.+ Ten mladší jí chtěl pomoct. +pronese stále zamyšlená spíš sama pro sebe, ale nahlas. Potřese hlavou, aby si trochu pročistila hlavu a podívá se na Postracha+ Říkala, že to je jejich hlavní trenér, má na povel rekruty. Ulriško? +nakoukne do jejího království+ Můžeš zjistit, jestli už je poliši pustili? Možná, že se do něčeho pustí sám, i kdyby to bylo jen to, že se nám pověsí na paty. +povzbudivě se na ni usměje a vrátí se zpátky za Man, která už chystá speciální skenery. Když pohlédne na tělo, ležící na stole, zdá se jí dívka ještě mladší, než je. Povzdechne si a podívá se na Man.+ Chceš s tím pomoct? +zeptá se tiše a ukáže na přístroje+

[Divize]

+po cestě z policejní stanice je v autě naprosté ticho. Owen co chvíli těká pohledem do zpětného zrcátka na Warrena, který bez hnutí zírá z okna čelisti má ztuhlé napětím. Tíživé ticho náhle přeruší hlas z intercomu auta.+
Birkhoff: Tak jak se vám líbila návštěva anglických policistů? Jsou to fakt takový suchaři, jak se říká? +ušklíbne se, což je i na tu dálku dobře poznat.+ No nic, nebudu chodit kolem horký kaše. Na cestě za vámi jsou tři týmy, očekávaná doba příletu...+mrkne krátce na hodiny+ plus mínus čtyři hodiny. Tak si zajeďte na kafe, dejte si oběd a nějakou slušnou strategii, jak s našimi novými přáteli vyrovnat skóre. Až přistanou, dám vám vědět. Čau. +znovu se rozhostí ticho, které ale po chvíli přeruší Warren+
Warren: Owene, vyhoď mě u nejbližšího domu některého z agentů. Potřebuju auto, kódovaný telefon, zbraně. Však to znáš.
Roan: Neudělej další blbost, Warrene. Rozkazy jsou jasné, máme počkat na posily.
W: Trhni si, Roane. Jdu pro Miu, ať se ti to líbí nebo ne. A jestli ti to udělá radost, nechci zasahovat sám, i mě je jasný, že tihle jsou trochu někde jinde, než jsme byli zvyklý. Budu je sledovat, Birkhoff mi dá souřadnice, nebudou o mě vůbec vědět. Počkám na posilu a pak zaútočíme. +je poznat, že se na to těší+
O: +střelí pohledem po Roanovi, ten ale jen pokrčí rameny a bez zájmu se zahledí z okna. Owen zamíří nejbližší cestou k domu jednoho z agentů. Warren vystoupí, vejde dovnitř a po chvíli vyjde ven s černou sportovní taškou, zamíří k autu, tmavě modrému Mercedesu, hodí tašku na sedadlo spolujezdce, sedne za volant a zmizí z dohledu.+
R: no, tak tohle by asi bylo, že? Zavez nás někam, kde se dá najíst. Začínám být fakt nevrlý. +zavrčí svým obvyklým studeným tónem+

+Warren mezitím drobnými pohrůžkami násilím vymámí z Birkhoffa aktuální nejbližší souřadnice polohy Mii, prozatím netušíc, že je Mia mrtvá a sledují jen zbytkový signál smrtícího čipu. Vyrazí po úzké silnici mezi zvlěnými zelenými loukami na sever, dodržujíc předpisy, aby zbytečně nebudil pozornost místní policie+

[Divize]

+je na cestě sotva dvacet minut, když získá jistotu, že to černé audi ho opravdu sleduje. Zrovna když přemýšlí, jak se ho co nejefektivněji zbavit, auto odbočí na jednu z vedlejších cest. S úšklebkem nad svojí paranoiou potřese hlavou. Jak ale zjistí za pár minut, předčasně. Audi stojí pár set metrů před ním, napříč přes silnici. O něj se opírá žena, na první pohled neozbrojená, ale to nemusí znamenat, že ozbrojená není. Zastaví, vezme si svoji zbraň a vystoupí. Zamíří na ni a ona jen s klidným výrazem zvedne ruce, aby ukázala, že nic nedrží.+

D: Chci s vámi mluvit. Možná bych měla něco, co by vás mohlo zajímat. +promluví klidně a dívá se přímo na něj+
W: Nemám tušení, kdo jste. Co by mě podle vás mělo zajímat? +nepřestává jí mířit na hlavu+
D: +pousměje se, jakoby ji to kdovíjak pobavilo. Když od ní zastaví jen pár metrů, zadívá se mu do očí+ Vím, po kom jdete a věřte mi, když řeknu, že nemáte šanci. +prohlásí sebejistě+
W: +opravdu pobaveně se zasměje+ Těší mě vaše starost, ale nemějte obavy. Zvládem to. +ujistí ji chladně a trochu skloní zbraň. Není snadné na někoho tak dlouho mířit a nechce dostat křeč do ruky, kdyby nakonec střílet potřeboval+
D: Nezvládnete. +potřese zamítavě hlavou a upře na něj modrošedé oči, dokonale kontrastující s černými vlasy+ Nemáte tušení, co jsou zač. Ne, neřeknu vám to. +zavrtí hlavou, na nevyřčenou otázku+ Ale něco vám dám. +pomalu, aby ho nevyprovokovala vyndá z auta krabičku. Otevře ji a podrží tak, aby na ni viděl.+ Jsou to stříbrné náboje. +objasní mu to, kdyby náhodou nepochopil+
W: Stříbrné...? +nevěřícně se na ni zadívá+ Možná byste měla vyhledat odbornou pomoc, slečno...+skloní zbraň a s pobaveným úšklebkem se chce otočit zpátky k autu. V tu samou vteřinu, do něj štíhlé tělo tvrdě vrazí, pistole mu odletí z dosahu a sám má hlaveň glocku přitisknutou zespodu k čelisti. K jeho překvapení, ho ale nezastřelí, jen mu přišoupne krabičku k ruce+
D: Vezmi si jeden do ruky a přejeď mi s ním po kůži. +poručí a trochu ho šťouchne hlavní do krku+
W: +je tak trochu v šoku z toho, jak se mohl tak rychle ocitnout na zemi, naprosto znehybněný ocelovými svaly té divné osoby a tak poslušně udělá, co po něm chce. Nechápe, co má čekat, ale když se na její světlé kůži objeví zarudlá spálenina, která se zhoršuje, čím déle je nábojnice v kontatku s povrchem kůže, nevěřícně zůstane zírat.+ Co to..sakra?! +ucukne rukou a stále ve větším úžasu sleduje, jak se spálenina přímo před jeho očima začne pomalu hojit.+ Co jsi kurva zač?! +zadívá se na ni+
D: +když se stříbro dotkne kůže, trhne sebou a sykne bolestí, vydrží ale, dokud on sám s projektilem neucukne z dosahu.+ To není důležité. Podstatné je, že s tímhle máš větší šanci na úspěch. +odsekne a vstane. Pak z kapsy vytáhne ještě jednu věc, vypadá to jako ruční granát+ Stejný materiál, ošklivá náplň. +podá mu i ten a zamíří k autu+
W: Počkej! A to mi to dáváš jen tak? +přirozená nedůvěřivost a zdravý rozum převáží+ Nic za to nechceš? +pozoruje ji podezřívavě+ Proč mi pomáháš?
D: +zastaví se u dveří auta a otočí se+ Nepomáhám, jen vyvažuju poměr sil. Je to osobní. +odmlčí se a oči jí ztmavnou nenávistí+ Ale kdyby ses zaměřil na tu malou, černovlasou mrchu, nebo mladšího týpka, mohl by být dluh vyrovnaný. +zadívá se na něj upřeně a z jejího výrazu mu přejede mráz po zádech.+ A dej si pozor, jsou ještě silnější a rychlejší než já. +s tím nasedne do auta a v dunění motoru a kvílení pneumatik zmizí+
W: +ještě několik minut nevěřícně zírá střídavě na místo, kde zmizela a na krabičku stříbrných nábojů a granát ve své ruce. Nakonec potřese hlavou, nasedne do auta a pokračuje v cestě, zatímco mu v hlavě poletují myšlenky, jedna šílenější než druhá.+

[Manori]

(muheh, doufám, že bude zítra v práci málo lidí, at to můžu trochu poposunout zase... a "D" to má spočítaný, prej...říkal Postrach )

[Rebecca Altamirano]

(hehe, jsem to už delší dobu nosila a v hlavě, různě sumírovala, přepisovala, škrtala, gumovala, až jsem to konečně hodila sem, abych to kousek postrčila . A Denisku jsme zapojit chtěli, tak jsem usoudila, že tohle je docela dobrá příležitost Hmm, tak to teda "D" nezávidím )

[Manori]

Jo...to budu ráda...*kývne docela vděčně na Beccy a předá ji jeden skener. Chvíli to trvá, ale nakonec se jim na monitoru objeví čip v celé své kráse i s neplechou, kterou nadělal v hlavě mladé rekrutky. Jak to vidí, tak jen skřípne zuby* Na tohle musí být někdo speciální druh...hm..zdá se mi to, nebo...to ještě...vysílá..Ulriško?*houkne taky vedle*

[Noční Klub]

Jo, podívám se...*kývne vyžle a elegantně se podívá do místní sítě chlupatých* jo....a jo. *ozve se za chvíli a vykoukne zpoza rohu, dává si pozor, aby koukala jen na stále se hýbající a ne na tělo na stole* už je pustili...musel jim pomoct někdo zvenku, ta jejich organizace to má dobře zmáknuté.*dodá nevrle ale chtě nechtě s jistým uznáním v hlase* podle kamer je přijel vyzvednout někdo třetí...*přepne jeden z monitorů na svůj obraz odvedle a předvede jim sadu zrnitých, ale přesto jasných obrázků mužů v audi* a tady...se rozdělili...čí je ten dům, to nevím, každopádně jeden z nich pak odjel v mercedesu...přišel mi z nich jediný jako lidský...bez urážky. *dojde jí to a chytí se za pusu, pak se zašklebí* no, víte jak to myslím. Je naštvaný, prostě emoce...ti dva si dávají pozdní véču.*protočí oči a zas zapadne na své místo*

[Postrach]

Hm...takže můžeme čekat, že minimálně jeho tady máme za chvíli tady...*když tak vyslechne všechny informace co mají* A ani on se s rekruty moc nemazlí...*konstatuje, jak vidí obrázky Mii, různých zhojených zranění z tréninku a nevyřkne nahlas to, co bije do očí.* Musíme se rozhodnout, co dál...Z toho, co nám stihla říct jich bude nemalé množství...a evidentně velmi stojí o ten vynález...*kývne bradou ke krabičce s čipem* a čeho jsou schopni, už taky víme...*na okamžik sjede k monitorům a Mie* O to víc důvodů, proč se na ně pořádně zaměřit...*rozhlídne se, jestli s tím všichni souhlasí*

[Tobiáš]

Já jsem pro...a taky jsme tady.*ozve se zepředu Tobiáš a odbočí k bočnímu vjezdu do místní nemocnice. Zastaví, vyskočí a opatrně přenesou Miu, trochu tam sehrajou divadýlko, že ji tak našli na cestě, nenadálém zmatku se ztratí, že si Man pohraje s kamerami, aby nebyl nikde použitelný záběr na nikoho z nich a když chumel personálu se začne věnovat Mii a než jim dojde, že už jí nemají jak pomoci, jsou pryč. Akorát Tobiáš právě když nasedá za volant, má pocit že ho pálí mezi lopatkami. Obezřetně se rozhlédne, nevidí ani on nic, ale pocit jen zesílí. Ten Druhý má nehezký proslov o ještě víc nehezkých předtuchách, co se posléze ukázaly být pravdivé a prorokuje stříbro. Hodně stříbra. S vrčením zaleze za volant, poodjede za roh, aby nebyli zaměstnancům nemocnice na dohled, ale tak, aby byli na dosah.*