Camorr

[Wenai Lafayette]

+v jednu chvíli se jí úplně zatmí před očima, načež se začne poněkud dusit, nejdřív letí na zem knížka a pak hrnek s čajem, co skončí ve střepech, když se trochu srovná a zapalá po dechu nechápe, co to bylo+ Locke... +vyjde jí úplně mimovolně ze rtů a v tu chvíli už je na nohou, běží ke dveřím, bosá ven na ulici, pravděpodobně trhá svoje osobní rekordy v běhu, jak se řítí k chrámu, na schodech se málem natáhne, skočí dolů průchodem a bodavou bolest v noze nevnímá, vrhne se k těm jedinejm dvěřím proti kterejm se snaží kluci+ Uhněte! +zavřískne+ Bombarda! +natáhne ruku a dveře se začnou snášet k zemi v podobě třísek, ani nezpomalí a vletí dovnitř, chytne ho za nohy a nadzvedne ho, aby ho kluci mohli odvázat. Lapá po dechu a pomalu jí teprv teď dochází, co se to vlastně děje+ Delejte. +hlesne, protože se jí taky začne zvedat žaludek+

[Locke Lamora]

+Locke sebou poněkud škube, ale už o sobě neví, Jean přeskočí trosky a málem zakopne, když ho tam vidí viset, Galdovi někde za ním uteče nadávka tak jadrná, že by ho i Okov býval praštil. Jean chmátne do kapsy po zavíracím noži a ani nepřemejšlí, vrazí ho Galdovi do ruky a chytne ho pod zadkem, aby ho vysadil vejš. Trochu u toho funí, ale udrží ho, a Galdo děsně rychle pižlá nožíkem ten provaz, ani si netroufne kouknout na Lockeho, a jen co to přesekne, už chytá bezvládný tělo, aby jim neupad na zem. Jean mu pomůže z druhý strany a dovlečou ho na postel, polohlasně u toho mumlá modlitby ke všem bohům co zná, a prsty mu vystřelí k Lockeho krku, aby změřil tep. Na pár bezhlesnejch zběsilejch vteřin je ticho, a pak Jean úlevně vydechne+ Buší. +zamumlá, když nahmatá pod kůží slabej, nitkovitej tep, ruce se mu rozklepou, a klesne u postele na kolena. Galdo skoro zasténá úlevou a začne Lockemu, furt v bezvědomí, rozvazovat oprátku, po který mu zůstane pořádně hnusná fialová podlitina+

[Wenai Lafayette]

+když si kluci od ní vezmou Lockeho tělo, jen se zhroutí na podlahu, snaží se uklidnit, ale moc jí to nejde, má všude plno adrenalinu, použije už jednou použitý nočník, odšoupne ho od sebe a sedící na zemi kouká na Lockeho, když uslyší že je živej vydechne a zavře oči+ Bohové. +zašeptá úplně potichu+ Díky všem bohům. +koukne na Lockeho+

[Locke Lamora]

+oba dva taky poněkud prudce oddychujou, a Jean jí beze slova podá vodu, jednu ruku má pořád na Lockeho zápěstí, jako by se bál, že mu srdce přestane bít, když ho přestane měřit+ Kde ses tu vůbec vzala? +koukne na ni Galdo, a nic neřekne, ale z toho jak se dívá je vidět, že si myslí, že na současným stavu věcí není úplně bez viny, ale Jean ho šťouchne do boku, tak sklopí oči k Lockemu a tak neobratně ho pohladí po paži+

[Wenai Lafayette]

+trochu se napije, poděkuje mu a pak koukne na Galda, trochu ji píchne osten, ale nedá to na sobě znát+ Já nevím. +zavrtí hlavou a koukne na Lockeho a pak někam pod postel+ Já jsem si četla... +rozpomíná se+ A pak... pak jsem se začala dusit, strašně jako kdyby mě něco škrtilo, jako oprátka. +vydechne+ Věděla jsem že se ... jemu něco děje. Ale jak jsem se sem... +koukne si na nohy, krvavý a odřený+ Aha. Já půjdu. +vstane opatrně a poněkud se belhá pryč+

[Locke Lamora]

To je divný. +zamumlá Jean, a nechápavě zavrtí hlavou, a když se vydá pryč, s povzdechem vstane, že půjde za ní, ale Galdo ho chytne za paži, a rázně zavrtí hlavou+ Když bude chtít, půjde za ní sám. +řekne mu+
Já myslím, že takhle jednoduchý to není. +poznamená Jean, ale posadí se zpátky+ Dyť víš, že si za to taky může sám. +poplácá Lockeho po rameni, jako by doufal, že ho to probudí+ Celá ta záležitost je podle mýho názoru úplně pitomá. +pousměje se, a to už tam vtrhne Calo a Brouk hned za ním, a dožadujou se vysvětlení co se stalo+

[Wenai Lafayette]

+belhá se pryč jenom uhne klukům, co tam vpadnou a snaží se nerozbrečet, vlastně nesnaží, když zavře oči, tak ho tam vidí, jak se kejve a pak tu hnusnou fialovou podlitinu a rozbrečí se, bez hlesu, bez vzdechu jde chodbou, když z ní opadne adrenalin, kterej vzápětí vystřídá nízkej tlak tudíž na místě omdlí+

[Locke Lamora]

+kluci jsou všichni dole u Lockeho, takže na chodbě je pusto a prázdno. dlouho u něj sedí, takže ji najde až Brouk, když jde pro víno, aby tam nehlídkovali na sucho, a zalarmuje ostatní. Jean pro ni přijde, změří jí tep, jelikož už má praxi, a když shledá, že jí nic není, odnese jí do nějaký volný postele, a pak se venku pohádají s ostatníma, jestli ji má odnýst zpátky k ní domů, nebo ji tam nechají+

[Wenai Lafayette]

+není omdletá dlouho, probere se, těžce polkne a pak zvedne hlavu, když ji tam nad sebou uvidí, zbledne jako stěna, ale rozhodně už neomdlí, potom zrudne a vyškrábe se na nohy, pevně stiskne rty a koukne na ni, pak se obrátí zpátky do chrámu+ TOHLE JE DEFINIVNÍ KONEC LAMORO! +zařve tam a pak, pak sáhne do sebe, hluboko a vytáhne kus duše, přesně ten kousek, co je spojoval a přirazí ho na zeď. Pak do sebe sáhne ještě jednou a vytáhne něco, jako srdce a vtiskne ho Sabetě do rukou+ Nech si ho třeba ty, já ho už nepotřebuju. +ušklíbne se vyrazí k portálu, kde odstraní kameny a začne ho intuitivně nabíjet magií a otvírat ho+

[Wenai Lafayette]

+probere se tam na posteli a překvapeně zamrká+ Sabeta, +vydechne a rozhlídne se kolem, posadí se a pozná, kde je+ Oh bohové... +vydechne+ Bohové to ne. +spustí nohy na zem a přiblíží se ke dveřím, když za nima uslyší tu hádku, napadne ji, že by se přemístila pryč, ale nenajde v sobě dost energie, o by mohla koncentrovat, tak si sedne na postel a čeká+