Camorr

[Wenai Lafayette]

+ještě se trochu uklidňuje, zklidní dech a usměje se na něj+ Velmi příjemné. +pousměje se a posadí se slušně, vezme si šaty a nenápadně si do nich otře ruku, pak si vezme župan+ Rychlá akce a honem pryč? +uculí se+ Budu vás s nedočkavostí očekávat. Tě. +opraví se potom ještě a usměje se na něj a napije se vína+

[Theron]

+ještě si nalije víno, aby se potom trochu osvěžil+ Byla bys radši, kdybych chtěl zůstat do rána? +zvedne obočí s úculem+ to bych se divil. +pousměje se, a vypije pohár najednou+ Myslím, že už si můžeme tykat. +přikývne pobaveně, obleče si košili a kabát, a trochu skloní hlavu+ Tak příště. +usměje se mnohoznačně, plášť si přehodí přes ramena a za chvilku zmizí ve dveřích+

[Wenai Lafayette]

Jen běž. +pousměje se a zaváže si župan a posadí se na sofa+ Příště. +usměje se, přikývne a jde ho vyprovodit, protože to nechcenechat na služce, pak se vrátí, koukne do karafy a řekne si, že to ještě před spaním vyžahne, aby se to víno nezkazilo, tak si naleje+

[Locke Lamora]

+Theron zmizi za chvíli v uličkách, a za hodinku se objeví Jean, co si na půlnoc domluvil rande se služkou. nějakou tu hodinku mezi nima moc konverzace neprobíhá, a když pak vedle sebe leží v posteli a trochu se muchlujou, služka mu vypráví jakej měla den, a přitom mu taky nechtěně vyklopí kdo tam byl a co je slyšela dělat+

[Wenai Lafayette]

+ta už tam dávno spí v ložnici, zatímco oni mají nějaký techtle a ráno se vzbudí, trochu se usměje, když si všimne, že venku je moc hezky, tak si v pyžamu vyjde na balkon a protáhne se, koukne na skleněnou zahradu, co je tam ve výšce nad ní a pak se převleče a jde dolů, na snídani, nechá se obsloužit a jen se trochu pousměje+ Jsi nějaká ospalá... +poznamená, úplně jako by nic+ Počítám, že za to může jistý mladý muž z chrámu. +pousměje se do svých vajíček+

[Locke Lamora]

+služka zčervená jak rajče a div jí nevyleje čaj do klína, a zamumlá něco o tom že se děsně omlouvá+
+Jean se nad ránem vrátí městem do chrámu a potká se v kuchyni s Galdem, co se akorát vrací z podobnýho tahu, tak jim uvaří kafe, a nad hrnkem mu sdělí, co se dověděl, a že má fakt obavu, že by se to tentokrát nemuselo spravit, načež uslyší ránu v chodbě jako by se něco rozbilo a pak bouchnutí dveří+ Doprdele. +zamumlá, když uvidí u dveří do kuchyně střepy z džbánu od vína a dojde mu, že ho Locke slyšel, vrhne se za ním, ale dveře jsou zamčený a zatarasený+

[Wenai Lafayette]

+Wenai se uculí a rychle uhne+ To nic, to nic. Ve svém volném čase si můžeš dělat co uznáš za vhodné. Jean je moc hodnej. +řekne jí mírně+ Možná sem si tehdy měla začít s ním. +zamumlá do vajíček a pak většinu odsune pryč, jako každý ráno+ Děkuju. +usměje se+ Půjdu si číst do salonu. +zvedne se a vezme si hrnek čaje a jde si číst+

[Locke Lamora]

A nevadí, že chodí za mnou sem? +zeptá se služka opatrně, a málem ji poleje znova, když se zmíní o Jeanovi, to by teda nerada, kdyby jí lezla do zelí , ale nic si nedovolí říct, a začne sklízet+
+Locke zatím vrazí zpátky do pokoje, zabouchne za sebou a zajistí dveře, a kluky co mu buší na dveře skoro neslyší, na tvářích má slzy, ani neví, odkud se tam vzaly, a vevnitř takovej bolavej pocit, až se musí kouknout dolů, jestli tam nemá díru. v hlavě mu zní Jeanovy slova, a je mu z toho strašně, popadne nejbližší nočník, a prudce do něj nazvrací, když se mu obrátí žaludek, napůl z psychiky, napůl z kocoviny. chvíli jen tak sedí na posteli a třese se a před očima mu tancujou černý skvrny, má chuť najít toho chlapa a zabít ho, zabít ji a pak se s ní pomilovat, nebo možná spíš naopak. sedí tam a má pocit, že asi na místě umře, v hlavě mu hučí a v hrudi ho bolí že to ndokáže snýst, zajede si prstama do vlasů a zoufale zaskučí, až si jich pár vyrve, a jediná jasná myšlenka kterou má je, že už nemůže. pak se rozhlídne, popadne provaz co používá ke kostýmům místo pásku, přehodí ho přes trám a začne na něm vázat smyčku+

[Wenai Lafayette]

+usměje se na ni a zavrtí hlavou+ Nevadí mi to, jen ať sem chodí jenom... nemluv s ním o mě, prosím, nebo o tom, co dělám. +usměje se na ni prosebně+ A neboj se, nevezmu ti ho, je plně a zcela tvůj. +zasměje se potichu a otevře si knížku+

[Locke Lamora]

+služka se tak nervozně usměje, ale úplně samozřejmě jí to slíbí, a pak už radši zmizí v kuchyni a začne chystat oběd+
+Jean a Galdo mezi tím na střídačku nabíhají proti dveřím a pokoušejí se je vyrazit, což jim dost stěžuje ta truhla na druhý straně. Locke poměrně rychle uváže kvalitní smyčku, přitáhne si židli a stoupne si na ni, přehodí si provaz přes hlavu jak kravatu a utáhne až se mu zařezává do kůže na krku. kupodivu má pocit, jako by ten záblesk fyzický bolesti trochu zmírňoval tu černou díru co ho vysává zevnitř, přejede netečným pohledem pokoj, jako by přemejšlel, s čím se rozloučit, ale pak jenom unaveně zavře oči a odkopne patou stoličku. okamžitě se propadne o pár čísel dolů a nohy mu automaticky hrábnou do prázdnýho prostoru po opoře, která tam už není, provaz se mu utáhne na krku a z hrdla mu uteče dusivej zvuk, poněkud zachroptí a ruce mu vyjedou ke krku, instinktivně bojuje o každou molekulu vzduchu a prsty se mu pudově snaží vniknout pod provaz, aby ho uvolnil, ovšem to by nesměl bejt tak dobrej v uzlech, a trvá to jen chviličku a jeho vidění začne černat na okrajích a ztrácet ostrost+