Operace "Fireworks"

[Divize]

+přípravy mučících nástrojů sleduje vcelku nezúčastněně, přesto jí srdce začne bít rychleji, což většina přítomných zaznamená. Má strach, ale stále věří tomu, že ji z toho dostanou, že se pro ni určitě vrátí. Pak si vzpomene, že Roana a Warrena dostala policie a srdce jí klesne do žaludku. Snaží se sama sebe přesvědčit, že horší než cvičný únos a mučení, kterým prošla, to nebude. Z tohoto mylného dojmu ji ale vzápětí vyvede ostrá, zničující bolest, když jí muž zaboří skalpel do tváře. Napne svaly, nehty si zaryje hluboko do dlaní, ale nezakřičí. Zatím ne. Zprudka oddechuje a adrenalin, který jí srdce žene žilami, mučivou bolest nepatrně utlumí. Zadívá se přímo na Postracha a přestože jí to stojí hodně přemáhání, před tím ocelovým pohledem neuhne.+ Nemůžu nic říct. Ani kdybych chtěla. +hlas má mírně chraptivý a mírné zachvění zakrýt nedokáže. Zní to i trochu smutně, jakoby v duchu už byla smířená s tím, že z tohodle se nedostane. Při druhém kole se už výkřiku neubrání, přestože se snažila, nedokázala zabránit jediné osamocené slze, aby jí zrádně nevyklouzla z koutku oka a nesjela po tváři, kde se vpila do čerstvé rány a pálila jako kyselina. Pohlédne na Man a pak i na Beccu, jakoby u nich, coby žen, hledala pomoc, oporu. Becca zachytí její pohled a přestože se tomu většinou vyhýbá, vnutí jí trochu své vůle a postrčí ji přes tu hranici váhání a loajality, která ji nutí mlčet za každou cenu. Neudělá to tak, aby si Mia mohla všimnout, že je to její rozhodnutí, ani to nebylo nutné. V podstatě už byla rozhodnutá sama...+ Divize. Říkají si Divize. +zašeptá zlomeně a uhne pohledem.+

***************
P: Birkhoffe, co obraz? +zeptá se Percy, s pohledem upřeným na zeleně blikající, pohybující se tečku na jednom z monitrů+
B: Je mi líto, Percy. Ruší to opravdu slušně a pokud nechci spojení ztratit úplně, musím obraz oželet. +pokrčí rameny Nerd a dál zběsile buší do klávesnice. Při zmučeném výkřiku, které jim intercom přenese, sebou trhne+
A: Je lepší, než jsem čekala. +ozve se zaujatý, chladný hlas ženy vedle Percyho+ Podle výsledků měla povolit už před pěti minutami. +trochu nespokojeně nakrčí ret, ale v tu chvíli Mia začne mluvit+
P: Ale o tolik ses zase nesekla. Bylo by opravdu zajímavé sledovat, co všechno prozradí, ale nechce se mi tolik riskovat. +nakloní se nad jednu z klávesnic, otevře několik souborů, zadá číselný kód a heslo a na okamžik se ještě zaposlouchá+ Docela štěstí, že rukruti neví, kde vlastně sídlíme...+podotkne spokojeným tónem a stiskne enter+
****************

+v trucku Mia potichu, ale zřetelně prozradí něco málo z toho, co ví. Že sama oficiálně zemřela už před téměř dvěma lety. O místě ale neví nic. Právě když chtěla prozradit nějaká jména, náhle sebou křečovitě trhla, krátce vykřikla a rozhostilo se ticho. Z očí a z nosu jí pomalu vytékala krev a odkapávala na podlahu...+

(večer pokráčko, jdu se slunit k bazénku )

[Rebecca Altamirano]

+stojí kousek stranou, opřená o stěnu a sleduje výslech s pečlivě neutrálním výrazem. Není poznat co, a jestli vůbec něco si myslí, přesto v duchu doufá, že dlouho si hrát na hrdinku nebude. Když Tobiáš zamíří zpátky za volant, zachytí jeho pohled a slabě se pousměje, než zase obrátí pozornost k vyslýchané. Po jejím prohlášení stiskne nespokojeně rty, má z toho všeho divný pocit. Z toho, že se nepokusily jim v únosu zabránit. Jakoby ji prostě odepsali. Proto přistoupí k něčemu, co nedělá ráda, ale pořád to považuje za menší zlo, než ji ve jménu zbytečného hrdinství, nechat rozřezat na kousky. Když na ni upře své velké, bolestí naplněné zelené oči, zafixuje ji svou mocí a "přesvědčí" ji, že mluvit bude opravdu to nejlepší, co může udělat. Uleví se jí, když to zabere, bohužel jak zjistí za pár minut, předčasně. Když sebou její tělo několikrát v křeči škubne a ze rtů se jí vydere výkřik bolesti a vzápětí v poutech ochabne, hlava jí padne na prsa a dlouhé vlasy skryjí tvář, zůstane na okamžik šokovaně zírat. Napadne jí během vteřiny snad stovka možností, co se mohlo stát, infarktem počínaje, nenápadnou sebevraždou konče.+ Do hajzlu...+Hlesne tiše a pak se konečně pohne vpřed, poklekne k ní a zadívá se jí do tváře. Krev z koutků očí, nosu, úst i uší jí naznačí, že sebevražda to nebyla docela určitě+ Co se sakra stalo? +zadívá se na Man a z ní na Postracha. Jedna možnost ji napadla, ale přijde jí samotné tak šílená, že si odmítá připustit, že by to byla pravda...+

[Postrach]

*když začne Mia mluvit, stáhne se a nepřerušuje ji. Bohužel její proslov netrvá moc dlouho, vteřinu před tím, než se to stane, snad jako by zaslechl něco,nebo vycítil, že se něco právě zvrtlo, vrhne se zpátky k ní a instinktivně hrábne přes vlasy na kůži, pod kterou se právě aktivoval čip. Pozdě, příliš pozdě, aby mohl cokoliv udělat a zabránit tomu, ačkoliv stejně nebylo v podstatě jak. V chvíli ticha pozoruje krev, která barví předek oblečení teď již mrtvé rekrutky a pak se narovná* Zbavili se jí. *a i jemu zní vlastní hlas poněkud dutě* dřív, než mohla říct cokoliv dalšího. I když pochybuju, že věděla vlastně něco natolik kompromitujícího. *výraz má pečlivě neutrální, navenek pořád stejně ledově klidný* Ale i to nám dost prozradilo...*povolí napětí v ramenou, ale to už se k nim vřítí Ulriška*

[Manori]

Ježiš...*vypadne z ní, když Postrach vysloví nahlas to, co muselo proběhnout myslím všech tří* prostě ji hodili přes palubu...*v jejím žebříčku oblíbenosti se celá Divize propadla na samé dno a ten, kdo zmáčkl spoušť se naopak vyšplhal na špičku jiného žebříčku. Méně příjemného.*..jako nejslabší článek...*zavrtí hlavou a uvolní Mii pouta, aby tam tak nedůstojně nevisela,sice patřila k špatňákům, ale z toho, co řekla, a věří, že mluvila pravdu, Postrachovi do očí nikdo nelže, pokud chce žít a taky zachytila neomylně závan magie od Beccy, se k nim dostala spíš zlým řízením osudu než z vlastní vůle.*

[Noční Klub]

Bacha, zrovna jsem zachytila...!*zbytek věty zůstane viset ve vzduchu, protože je najednou zbytečný. A Ulriška kouká, oči navrch hlavy na Miu, kterou právě Man odpoutává...na Beccy klečící vedle a z ní na Postracha, stojícího nad nimi, který nevědomky svírá pravou ruku do pěsti. škytne.* Já...nedokázala jsem ten signál zastavit...*je bílá jak stěna a opře se o futra*

[Tobiáš]

Co je..co se děje...*otáčí se Tobiáš od volantu, noční světla se mu míhají přes profil, jak zároveň kouká na cestu a dozadu. Přestože stojí Ulriška v protisvětle, vidí ji do tváře a to ho donutí dupnout na brzdy a zastavit u krajnice noční opuštěné silnice*

[Rebecca Altamirano]

+Ví, že má Postrach pravdu a snaží se to nějak strávit, pochopit lidi, co jsou schopní někoho ze svých jen tak na dálku oddělat. Zadívá se do její tváře a nad všemi ostatními pocity převáží vztek.+ Byla nahraditelná. +hlesne po chvíli a podívá se po ostatních+ Mají jich víc. Někde je trénují a pak vysílají do misí. Pokud uspějí v té první. +podívá se znovu na Miu a pak na Ulrišku, která vypadá, že je v šoku z nich všech nejvíc. Když truck poněkud prudčeji zastaví, zachytí se stěny, ale ustojí to+ Nemůžeš za to. S něčím takovým jsme prostě nepočítali. +pokusí se Ulrišku trochu utěšit, i když moc dobře ví, že výčitky svědomí se umlčet nedají. I když jsou neopodstatněné. Potřese hlavou a zhluboka se nadechne, aby se trochu sebrala+ Co ten signál? Je pořád aktivní, nebo ho jejím zabitím vyřadili? A hlavně...budeme mít čas ji...prohlédnout? +zalétne pohledem k tělu a slovo "pitvat" přes rty prostě nepřetlačí+ Musíme doufat, že se ti dva z dostaveníčka s místní policií moc rychle nevysekají. I když to asi jen zbožné přání...+dodá skepticky, je jí jasné, že když disponují něčím takovým, jako smrtící čip, vysekat pár agentů ze zatčení policií, bude pro ně otázka půl hodiny. Maximálně.+

[Divize]

P: Tak tohle bysme měli. Jo a Warrenovi řekněte, že ji při výslechu zabili oni. Zatím neví, že jsme čipy už začali používat a rád bych, aby to tak ještě chvíli zůstalo. +Zadívá se významně na Birkhoffa a Amandu.+ A vyšlete tam dva... nebo radši tři týmy. Už je nehodlám podcenit. +upřesní ještě a s tím vyjde z operačníhoo, následován Amandou+

B: +chvilku mu zabere, než stráví šok z toho, že smrtící čipy jsou už aktivní. Má pocit, jakoby mu za krkem seděla samotná Smrtka a držela mu kosu pod krkem. Ze všech sil tuhle představu potlačí a dál neúnavně pracuje na udržení signálu. Tím, že je Mia mrtvá už nevidí její tracker, ale smrtící čipu pořád aktivní je. Za dveřmi operačního slyší tlumený ruch, jak se dvacet lidí chystá na misi. Po necelé hodině utichne i ten a na monitoru sledování agentů mu naskočí dvacet další zelených teček. Červenou už odstranil, protože pokaždé, když se na ni podíval, pocítil v žaludku ostré bodnutí strachu.+

+a zatímco tým sedí v ultrarychlém soukromém tryskáči a míří nad oceán, směr stará dobrá Anglie, Warren s Roanem opouštějí policejní stanici, odkud je vyzvedne černé SUV, řízené jedním z Ochránců. O tom, co hlídají mají vcelku jasnou představu, jsou ale také jediní, spolu s Amandou a Birkhoffem, kdo o Percyho černých skříňkách vědí.+

[Noční Klub]

co? no...já nevím, zkontroluju to...*odpoví Ulriška, ale pořád tak nějak kouká a nehýbe se, až když jí lehce sevře rameno Tobiáš, trochu nadskočí a probere se* byla to taková nějaká podivná kombinace...možná toho má pod kůží víc...*pokrčí rameny a jde si sednout zas za monitor*

[Manori]

To bychom měli zjistit...co to bylo a jestli a kolik toho na sobě měla..*nerada připustí, taky se jí do toho nechce, ale v rámci toho, aby zjistili co nejvíc jim nic jiného nezbude*