Ložnice

[Neferet]

+naprosto vážně přikývne na chvíli ponořená ve vzpomínkách, které bolí. odtáhne se od něj, když sebou trhne a odvrátí od ní tvář. chápe, že nechce aby se ho dotýkala, i když osobně na to má vlastní vysvětlení. skutečně je na chvíli naprosto přesvědčená, že odpověď na její otázku bude záporná, už u se na to podvědomě připravuje. překvapí jí, když se po ní tak najednou natáhne a přitáhne si jí k sobě, roztřeseně vydechne a pevně ho obejme. schová si tvář pod jeho bradou, zavře oči a ponoří se do všech těch pocitů, které v ní takové gesto vyvolalo. pocity bezpečí, štěstí a úlevy jsou téměř opojné a to natolik, že nechce aby jí kdy pustil. tiskne se k němu dlouho, dokud se šílený tlukot jejího srdce neuklidní a jizvy z jejího těla začínají mizet+

[Isaac Walker]

*Trvá několik dlouhých minut, než je schopný ji pustit. Poskytne to jemu i jí dost času na to, aby se dali dohromady. Nakonec se trochu odtáhne a pousměje se.* Dobrý? *otáže se jemně a zlehka ji líbne na čelo. Všimne si, že jizva na jejím rameni je pryč, stejně jako pravděpodobně i ty ostatní. Byl by radši, kdyby se mu neschovávala za kouzla, ale pro dnešek už toho na tohle téma proběhlo až moc, takže to nechá být.* Máš dneska něco v plánu? *zeptá se místo toho.*

[Neferet]

+potlačí nechtěnou nelibost nad tím, že ho musí na chvíli pustit a dlaněmi mu sklouzne po pažích, když se od něj odtáhne+ Jo, dobrý. +přikývne a zlehka se na něj usměje a hned potom co jí líbne na čelo sklouzne na postel, kde se vedle něj stulí a hlavu si mu položí na klín, aby se na něj mohla dívat zezdola+ Já? +zatváří se zamyšleně, jak přemýšlí nad tím, jestli na dnešek něco někomu neslíbila, ale nakonec dojde k závěru, že ne+ Ne, myslím, že dnešek můžu proválet v posteli. +zazubí se na něj zase vesele+ Teda hned potom, co si dám něco k snídani. Myslím, že začínám mít hlad. +vezme ho za ruku, aby jí mohla zamyšleně ohlazovat a hrát si s jeho prstama+ Co ty? +zajímá se a opravdu se snaží, aby to nevypadalo tak, že doufá, že má dneska volno+

[Isaac Walker]

*Zasměje se, jak se u něj stočí a vnutí se mu do klína. Zajede rukou do jejích vlasů a zlehka se jimi probírá, druhou jí půjčí, aby si s ní mohla hrát.* Já mám volno, *odpoví.* Když je to tak, *potutelně se pousměje,* dovolíš, abych tě na dnešní den unesl? *shlédne na ni, v očích veselé jiskřičky.* Válet v posteli se můžem v noci, *mrkne na ni.*

[Neferet]

+spokojeně přimhouří oči, když se jí začne probírat vlasy, zatímco si hraje s jeho rukou. počítá prsty, krouží špičkami prstů po dlani a putuje jimi přes zápěstí až k lokti a zpátky na dlaň+ Tak to je super. +v očích jí nadšeně zazáří při vědomí, že by s ní mohl zůstat o něco déle+ Unést? +zpozorní a zvědavě se na něj podívá+ Pokud mě nesvážeš a nezavřeš do kufru auta.... +zazubí se na něj vesele, jelikož něco takového si samozřejmě nemůže nechat ujít, rychle se přetočí na břicho a vytáhne se blíž k jeho tváří+ Co máš v plánu? +zajímá se a oči jí nadšeně září+

[Isaac Walker]

Neboj, jestli tě někdy svážu, tak rozhodně ne proto, abych tě nacpal do kufru auta, *blýskne po ní odzbrojujícím úsměvem. Jak se přetočí a zvedne k němu rozzářený pohled, vypadá tak kouzelně, že neodolá, aby ji nepoložil psty pod bradu a nepohladil ji palcem po tváři.* To ti neřeknu, bude to překvapení. Ale neboj, napřed tě vezmu na snídani, *slíbí jí.* Tak pojď, vyskoč, *pobídne ji, plácne ji přes zadek, kterej se mu tak hezky špulí po boku, jak leží na břiše, a vymaní se z pod ní, aby mohl vstát.*

[Neferet]

Hmn... +zamručí a v očích jí trošku potemní, jak si dost dobře umí představit důvod pro takové svázání. měkce se na něj usmívá, když ho tak pozoruje a on jí hladí po tváři, v tu chvíli si připadá zvláštně spokojeně a šťastně+ Ale to není fér. Já to chci vědět. +našpulí nesouhlasně rty, ale v očích jí rošťácky svítí+ Tak fajn, fajn. Snídani beru. +zazubí se na něj vesele a dál už nenaléhá. jednou za čas nějaký to překvapení člověku jedině prospěje a ona má pocit, že jím by se nechala překvapovat neustále+ Hej! +vyjekne se smíchem a vesele se ožene po jeho ruce, když jí plácne po zadku, ale nenechá se dvakrát pobízet a vyskočí z postele až se málem přerazí o deku. jakmile ale nabude rovnováhu vrhne se ke skříni a otevře jí dokořán+ Co si mám vzít na sebe? +houkne na něj najednou plná energie a nadšení+ Šaty? Sukni? Kalhoty? +vytahuje oblečení ze skříně na tváři skutečně zadumaný výraz+

[Isaac Walker]

*Stojí tam, s rukama založenýma na hrudi, a s pobaveným výrazem sleduje, jak oblečení lítá vzduchem a snáší se na zem všude okolo.* Kalhoty, řekl bych, *smiluje se nad ní a poradí jí.* A radši si vezmi nějaký pohodlný boty. *Zatímco ona se převléká, sešle na sebe pár kouzel, protože přece jenom on nic na převlečení nemá a v tomhle strávil včerejší den i celou noc, tak aby vypadal trošku k světu, a když jsou oba hotoví, natáhne k ní ruku.* Můžem? *zeptá se s úsměvem.*

[Neferet]

+zamyšleně na něj koukne, když jí konečně poradí a jen souhlasně přikývne. na to konto se všechno oblečení ze země vznese do vzduchu a naskládá zpět do skříně dřív než z ní Nef vyndá džíny a tričko. ze šuplíku vyhrabe přijatelně hezký spodní prádlo a ponožky+ Dobře boty... pohodlný... +pokyvuje souhlasně hlavou, když se rychle obléká, už už aby byly pryč a ona zjistila, co to na ní vymyslel. odběhne si bosky pro botasky a při cestě zpět se snaží zkrotit vlasy, aby jí neslušně netrčely do všech stran, přičemž jí mozek šrotuje na plný obrátky, jak přemýšlí nad tím, co jí čeká+ Já myslím, že můžem. +přikývne souhlasně, když se na rychlo ještě zkontroluje v zrcadle. nikde jí nic neslušně nečouhá a vlasy vypadají přijatelně, takže ho jemně vezme za ruku a přitočí se k němu blíž+

[Isaac Walker]

*Vezme ji kolem pasu, přitáhne si ji blíž a líbne ji na spánek. Pak se s ní přemístí pryč.*