Obývací pokoj s kuchyní

[Isaac Walker]

Protože mě vychovali ve víře, že ženám se neubližuje. A protože tě nechci jednou najít v podobný uličce, jako tu ženu tam venku. *A taky proto, že když vidí, jak se choulí do sebe, má sto chutí si toho šmejda podat sám, ale to nemusí nikdo vědět. Na okamžik zvažuje její úpravu podmínek a nakonec usoudí, že líp to asi neuhádá a sevře její ruku. Kontakt trvá déle, než by bylo nutné. Jak hledí do jejích vážných očí, na okamžik má chuť si ji přitáhnout do náruče a spečetit jejich dohodu pořádným polibkem, ale v jejich současném rozpoložení to asi není nejlepší nápad, takže ji nakonec neochotně pustí a odkašlá si.* Tak jo, musim jít. Zjistim co se dá a pak ti zavolám. *oznámí věcně a dřív, než ze sebe udělá ještě většího blbce, vypadne z bytu.*

[Neferet]

+sleduje ho s lehce přimhouřenýma očima jak uvažuje o jeho slovech, ale pak jen naprosto vážně přikývne, že tomu věří. stiskne mu jemně ale pevně ruku a zahledí se mu do očí. na chvíli s pocitem, že v těch hnědých očích naprosto ztrácí. špatné vzpomínky v ní zvířili potlačovaných strach i vztek, zranitelnost, kterou by zahnalo jen objetí, kterého se jí nedostává, ale nedivím se tomu. pomalu zamrká, aby se vzpamatovala, když jí po dlouhý době pustí+ Tak hodně štěstí. +vykouzlí alespoň drobný úsměv a nechá ho odejít. ještě chvíli tupě zírá na dveře, které ještě před chvíli vysely na pantech vyražené. prudce zavrtí hlavou, aby se donutila vzpamatovat, popadne bundu z věšáku, obuje se a vyjde ven, skočí si raději na snídani, aby pak mohla odpadnout s plným žaludkem+

[Neferet]

+v ložnici si vybalí čisté věci, které si sebou vzala ze sídla a v obývacím pokoji si rozloží knihy, které překládá. udělá si teplý čaj a zasedne k překladům, nad kterými stráví hodinu, než to naprosto vzdá, když jí dojde, že celou dobu zírá na jeden řádek a myslí na Isaaca. ten chlap jí vtrhl do života a pořádně s ní zamával. s povzdechem sebou plácne zády na pohovku a zírá do stropu, přemýšlí a vzpomíná, dovolí si tu chvilku kdy myslí na jeho rty, oči, ruce a prsty, kterými jí klouzal po těle, jeho tělo přitisknuté k jejímu. prudce vydechne a potřese hlavou, s tímhle musí přestat nebo bude brzo naprosto ztracená a to je to poslední co může potřebovat. raději se zvedne a půjde dělat lasagně k večeři, Isaac bude určitě děsně hladový, umí si moc dobře představit, že celý den toho moc nesní. ještě chvíli otálí, než skutečně vyskočí na nohy, aby mohla jít nakoupit a dát se do večeře+

[Isaac Walker]

*Cestou z práce se staví u sebe v hotelu, kde si dá sprchu a převlékne se a pak už se přemístí k jejímu domu. Než vejde dovnitř, jeho pozornost upoutá stánek opodál. Na okamžik zaváhá a pak se k němu vydá a za pár minut se vrací s maličkou žlutou gerberkou. Jeho podvědomí se proti tomu trapně romantickému gestu dost ošívá, ale zároveň v něm hlodá nutkavá potřeba něco jí přinést, něčím ji potěšit. Zasloužila by si mnohem víc, než jednu malou kytičku. Nelíbí se mu, kudy se jeho pocity ubírají, takže to v rámci zachování duševního klidu svede na to, že jí tou gerberkou chce jenom poděkovat za večeři, kterou pravděpodobně dostane. To jeho vnitřní rýpavý hlásek celkem uchlácholí, takže vyběhne schody, schová kytičku za záda a zaťuká.*

[Neferet]

+celý den má hlavu zahlcenou myšlenkami týkajících se Isaaca, vzpomínky a představy, které přivádí její podvědomí k šílenství. vaření jí sice trochu pomůže, ale i tak se strašně těší na to až bude večer. akorát vyndavá lasagně z trouby, když někdo zaťuká na dveře a jako by to byl ten signál na které její srdce čeká, poskočí radostí a rozeběhne se trochu rychleji při vidině pouhých pár minut, než otevře dveře a zase ho uvidí+ Už jdu! Moment! +houkne ke dveřím, musí vařicí mísu postavit na prkénko a zavřít troubu, sundat si chňapky, rychle si obout boty, které válí vedle linky na zemi, líp se jí vaří na boso. přeběhne do chodbičky, naposledy se zkontroluje v zrcadle, uhladí si sukni zelených šatů, ještě si prsty pročísne vlasy a až pak s úsměvem, u kterého se snaží, aby nevypadal příliš nadšeně, i když její oči prozrazují jakou radost ve skutečnosti má, otevře dveře+ Ahoj. +usměje se a otevře dveře dokořán+ Promiň, že jsem tě nechala čekat, ale akorát jsem vyndavala lasagně z trouby. +vysvětlí rychle, vynechávajíc vše ostatní čemu se věnovala než otevřela a ustoupí mu kousek stranou, aby mohl vejít+

[Isaac Walker]

Ahoj, *povytáhne jeden koutek v polovičním úsměvu a vstoupí dovnitř.* Páni, tady to voní, *Zálibně natáhne vzduch do plic. Počká, až za ním zavře dveře, aby nedělali divadlo případným sousedům, a pak si ji jednou rukou za pas přitáhne k sobě a pořádně ji políbí.* Sluší ti to, *zavrní, když se konečně odtáhne, ještě jednou ji krátce políbí a ustoupí krok stranou.* Tohle je pro tebe, *vytáhne ruku, co doteď schovával za zády a podává jí malou žlutou gerberku.*

[Neferet]

Napadlo mě, že bys mohl mít po celém dni v práci hlad, tak jsem si dovolila něco uvařit. +vesele se na něj usměje, bezděky odhalujíc své myšlenkové pochody, než za ním zavře dveře a za všech sil se snaží v jeho náručí nerozplynout, když si jí k sobě přitáhne a políbí. přesně na to se celý den těšila a teď má co dělat, aby nezářila jako vánoční stromeček+ Ty taky nejsi k zahození. +protáhne tiše a trochu škádlivě, aby mu oplatila fakt, že z jeho pochvalného vrnění ji po páteři sjelo příjemné zachvění+ Och... +vypadne z ní velmi inteligentně, když k ní nečekaně natáhne ruku s kytičkou, něco takového nečekala. je to však velmi příjemné překvapení, které jí rozzáří oči+ ...děkuji. +zlehka si od něj gerberku převezme a bezděky k ní přivoní+ Je krásná. Jak jsi to věděl? +zeptá se bez jakéhokoliv přemýšlení+ Gerbery jsou moje nejoblíbenější. +prozradí mu, že se víc jak skvěle trefil a květinou jí udělal obrovskou radost, než se vydá do obýváku najít vázu+

[Isaac Walker]

Nevěděl, *pokrčí rameny a v duchu si udělá poznámku, protože tohle patří mezi věci, který je dobrý vědět. Pousměje se nad jejím nadšením a vydá se za ní. V kuchyni je vůně jídla ještě výraznější a jemu se začnou sbíhat sliny. Ležérně se opře o linku.* Můžu ti s něčím pomoct? *otáže se a nahodí jeden ze svých sexy chlapeckých úsměvů, zatímco ji sleduje, jak se pohybuje po bytě a boky se jí v těch zelených šatech hezky pohupují, výstřih odhaluje právě tak akorát, aby pokoušel jeho představivost a vlasy se jí lesknou v měkkých vlnách. Celá její přítomnost na něj působí jak pořádně silný magnet na kancelářsku sponku.* Co kdybych třeba nalil víno? *rozhlíží se kolem, jestli je někde něco připravenýho, dřív, než se po ní vrhne a z večeře nebude nic.*

[Neferet]

Tak v tom případě jsi to skvěle odhadl. +usměje se na něj vesele a políbí ho na tvář, než přejde do obýváku, aby našla vázu, do které napustí vodu a do ní pak opatrně vloží gerberku. vázu postaví na stolek a vrátí se zpět k lince. celou dobu po něm hází nenápadným pohledem, to jak se tam ležérně opírá o linku a na tváři mu hraje ten jeho sexy úsměv, jí připomene jinou linku z dnešního rána, což jejímu sebeovládání moc nepřispěje. nejraději by všechno to jídlo přeskočila a rovnou se vrhla na to, co bude následovat po něm, ale nutno podotknout že má fakt hlad a to jídlo skvěle voní+ Myslím, že mám snad všechno připravený... +zamručí zamyšleně a pohledem zkontroluje stůl, který je již prostřený, stačí jen nandat lasagně na talíře, přenést je a přinést sklenky+ To bys mohl. +usměje se na něj zatímco v šuplíku hledá něco co by na lasagně mohla použít+ Je támhle v tom likérníku. Ta čistá lahev... je to jedno z našich vín. Myslím, že by ti mohlo chutnat. Otvírák je tam v tom jednom šuplíčku. +mávne daným směrem+ Jak moc velkej máš hlad? +zajímá se kolik mu toho má nandat+

[Isaac Walker]

*Zachytí její pohled a je mu jasný, co se jí honí hlavou. Přivře oči a na chvíli jako by jí tím intenzivním pohledem doslova implantoval do mozku představu jejich propletených těl, na rtech lýný úsměv. Pak se najednou odlepí od linky, odvrátí se a věnuje se hledání skleniček a vína.* Tak to jsem zvědavej, jaký odrůdy tam u vás pěstujete, *pousměje se, otevře lahev, naleje si trošku do skleničky, zakrouží s ní a děsně zaujatě víno pozoruje. Pak zkusí, jak voní a nakonec ochutná a se zamyšleným výrazem pomlaskává.* Hm... dobrá barva, skvělý buket... Ne, dělám si srandu, vínu vůbec nerozumim, *rozesměje se.* Ale je moc dobrý, *mrkne na ni. Naleje obě skleničky, postaví je na stůl a sedne si.* Velkej, *zálibně sleduje pekáč s lasagněma.* Hodně velikej, *upřesní.*