od Isaac Walker » 21 kvě 2014 23:06
Tak to to radši nebudem pokoušet, *usoudí. Sleduje, jak se před ním předvádí. Už ten pohled, jak k němu zvolna kráčí, úplně nahá, mu zrychlí tep, o jejím polibku ani nemluvě. Když ale vidí, jak si natáhne šaty a zřejmě se hodlá pruducírovat po domě na ostro, je to poslední kapka. Vymrští se přes místnost, popadne ji kolem pasu, zvedne ji a hodí ji na postel a to tak, že dobrý metr letí vzduchem. Jen co se její záda dotknou matrace, vyhoupne se nad ni a vzepře se na pažích.* Varoval jsem tě, co se stane, jestli mě nepřestaneš pokoušet, *zavrčí a zaútočí na její rty v dravém polibku. Zároveň s tím se otře poklopcem o její klín. Sukně jejích šatů se v letu vyhrunla až skoro k pasu, takže je dělí jenom hrubá látka jeho džínsů. Jemným, ale důrazným tlakem ji přiměje rozevřít rty a jeho jazyk okamžitě pronikne dovnitř, plení její ústa v polibku, který jí dává jasně najevo, že každá provokace má svý následky. Znovu pohne boky aby se o ni otřel, teď už může v klíně zřetelně cítít, co se mu děje v kalhotách. Zlehka ji kousne do spodního rtu a pak je najednou pryč. Stojí vedle postele, zrychleně oddechuje. Prohrábne si rukou vlasy, zhluboka se nadechne a zase vydechne a pak se zdá, že už se zase ovládá.* Tak co, půjdem na tu snídani? *zeptá se, jako by se nic nestalo, jako by před ním neležela polonahá s rty naběhlými od jeho polibků. Ten pohled ho málem přiměje vrátit se k ní a dokončit, co začal, ale dojde k názoru, že vážně potřebuje trochu vytrestat. Přejde ke dveřím, pootevře je a když se přesvědčí, že nikdo není v dohledu, přece jenom tenhle obrázek není pro cizí oči, otevře je dokořán.* Až po vás, madam, *naznačí hlavou úklonu, najednou galantnost sama.*