Ložnice Neferet

[Isaac Walker]

*Loupne po ní pohledem.* Nech mě hádat. Upíři jsou další třetina populace a ta poslední třetina jsou čarodějové, mám pravdu? A nic z toho není jako u nás. *pousměje se.* A to se tě žádnej z nich nikdy nepokusil vycucnout k večeři? *zajímá se.* Jak jsi vlastně přišla k tomu, že máš na starosti celou rasu? Nejsi upíří princezna, že ne? *zasměje se a sáhne si na krk, jako jestli mu tam náhodou minule neudělala dvě dírky.* Co znamená, že je vázanej? *vyptává se a pak na ni podívá pobaveně povytáhne obočí.* Myslíš, že mám sexy pohled? *protáhne a přivře oči, na rtech se mu usadí smyslný úsměv.*

[Neferet]

No pravdu máš jen z části. +pokývá hlavou+ Upíří jsou další třetina a jsou stejní jako vaši, ale tou poslední jsou obyčejní lidé. Nemáme žádné čaroděje, magie se vyskytuje jen v naší rodině, nebo jak to říct. Je to něco, co mi dovoluje být tím kým jsem. +pokrčí zlehka rameny+ Ale jo to jo. Pár jich už bylo, ale člověk to po těch letech přestane tak nějak počítat. Zejména ze začátku, moc se jim nelíbilo, že by jim měla rozkazovat žena. +vysvětlí+ Můj otec byl upír. +uzná po chvíli přemýšlení, ale když vidí jak si sahá na krk musí se zasmát+ Nemusíš se bát. Nemám špičáky ani si nelibuju v krvi. Mám jen divoký geny, který se někdy projeví tím, že mi zrudnou duhovky. Nic velkýho. +mávne nad tím rukou+ A jak jsem k tomu přišla? No... řekněme, že je to něco jako dědictví po matce. Nechtěné, nutno podotknout. +zamračí se nad tím+ Je to něco jako varianta pro věčné partnerství. Jakože našel druhou polovinu svojí duše a tak dále. A hlavně to, že si na svojí partnerku klade velmi důrazný nárok, ale za to jí nikdy neopustí ani nepodvede a vždycky bude dbát o to aby byla šťastná. +pousměje se měkce+ Cože? To jsem řekla? To se ti určitě zdálo. +zamrká zmateně a trošku zčervená ve tváři a aby se schovala před tím jeho zatraceně sexy pohledem sjede rychle pod vodu, aby si namočila vlasy a když se vynoří prská kolem sebe vodu a vytírá si jí z očí+ Vidíš co děláš. +zaprská vesele+

[Isaac Walker]

*Docela v něm hrkne, když mu oznámí, že má otce upíra, ale když ho pak ujistí, že krev nepije, uleví se mu.* Divoký geny, hm... *zabručí,* Jo, to máš, to je pravda, *zakroutí nad tím hlavou a pousměje se.* Vy jste koukám celkově povedená rodinka. *Pobaveně se zasměje, když tak pěkně zčervená, musí v duchu připustit, že mu to přijde kouzelný. Když zahučí pod vodou, už už se chystá vyskočit, když mu dojde, že si jenom namáčí hlavu.* Co dělám? *zazubí se.* Jenom tu sedim, *tváří se jako nevinnost sama.*

[Neferet]

+vesele se rozesměje a souhlasně pokývá hlavou+ To mi povídej. Sestra mě vůbec neposlouchá a každou chvíli jí tahám z problémů. +zazubí s na něj pobaveně a nanese si na vlasy šampon, aby si na hlavě vytvořila hustou pěnu, kterou vzápětí opláchne+ Jo sedíš tam a díváš se na mě tím svým... +pevně semkne rty, jak si zabrání říct "sexy"+...úsměvem. +dokončí myšlenku trošku kostrbatě. sevře v dlaních okraj vany a pomalu se postaví. její tělo se zlehka pomalu vynoří z vany a voda po něm stéká zpět, zejména když zvedne ruce, aby si stáhla přebytečnou vodu z vlasů zároveň tak na první pohled nevinně vystavujíc svoje tělo, ale ve skutečnosti to dělá trošku schválně. to má za to, že se na ní tak díval+

[Isaac Walker]

Lepší úsměv, než když se hádáme jako obvykle, *pokrčí rameny a jeden takový úsměv jí předvede. Když se postaví a předvádí mu to svoje hříšně krásný tělo, ztěžka polkne a radši odvrátí zrak, vyskočí na nohy a vezme z věšáčku osušku, do které ji pak zabalí. Zatímco se utírá, rozhlédne se v ložnici a přes roh postele najde přehozenou noční košilku, tak jí ji donese, aby do ní mohla vklouznout. Pak ji znova zvedne, obrní se proti pocitu, kerý v něm její pružné tělo rozehřáté z koupele vyvolává, a položí ji do postele.* Vyspi se, ráno si promluvíme, *přehodí přes ni deku a pak se usadí v křesle, očividně odhodlaný tam strávit noc. Sám neví, proč se prostě nesebere a neodejde a nevrátí se ráno, ale něco ho drží tam, kde je.*

[Neferet]

Hádám, že na tom něco bude. +souhlasí s ním po chvíli a měkce se na něj usměje. vyleze z vany a vezme si od něj osušku, aby se mohla pořádně utřít a vytřít si vodu z vlasů, než si oblékne košilku a už bez protestů se nechá odnést do postele. vnímá jeho tělo, to jak si jí drží na hrudi, to teplo a vůni, která jí konejší a uklidňuje. pokývá souhlasně hlavou, když jí nabádá aby se prospala, to je něco co skutečně potřebuje+ Takže tu ráno budeš až se probudím? +zeptá se tichounce z ničeho nic, a když jí to odsouhlasí tiše zamručí a zavře oči+ A Isaacu? +broukne ještě jednou už z části ponořená ve spánku+ Děkuju. +vydechne, přetočí se na bok a usne. většinu noci spí poměrně klidně, jen sem tam něco zamručí a přetočí se, zvládne se odkopat, přikrýt a zase odkopat. zdají se jí sny, ale nejsou nepříjemné, alespoň prvních pár hodin, potom se změní. nejdříve se začne ze snu mračit a její mručení se stane méně spokojeným, tiché zakňourání a prudké otočení hlavou+ Ne, to ne... +vydechne vystrašeně a trhne sebou, zakňourá a prudce se přetočí. dech se jí zkrátí a prohloubí, prsty zatne do deky pod kterou sebou trhá a kroutí se jako by chtěla tomu snu utéct+

[Isaac Walker]

*Pozoruje ji, dokud neusne a ještě chvíli potom. Pak se poskládá do křesla, udělá si pohodlí jak jen to jde, přece jenom na misích spal i na horších místech. Podřimuje, občas zbystří, když se Nef vrtí, ale vypadá to, že se jí jenom něco zdá. Do té doby, než zakňourá a začne sebou házet na posteli. V tu chvíli je u ní, posadí se na matraci a natáhne k ní ruku.* Nef, *osloví ji tiše a pohladí ji po vlasech.* No tak, je to jenom sen, nic se neděje, *Odhrne jí vlasy z obličeje a pohladí ji po tváři. Když se neprobouzí, trošku s ní zatřese, přitáhne si ji do náruče a dál na ni mluví.*

[Neferet]

+její spánek je hluboký, takové noční můry bývají, aby se z nich člověk nemohl tak snadno probudit. to že s ní zatřese jí probere natolik, aby se jí do snu dostalo i něco dalšího. mnohem klidnějšího a ochranitelskýho, jeho hlas, jeho dotyk. obtočí mu ruce kolem pasu, když si jí přitáhne do náruče a s tichým zakňouráním se u něj stulí do kuličky. cítí, že je u něj v bezpečí a nechce ho pustit. jeho hlas i dotyk jí uklidňuje natolik, aby její mysl potlačila noční můry tak, aby mohla opět v klidu spát, ale nepouští ho a pokaždé když se chce vymanit z jejího sevření tiše zakňourá a sevře ho o něco pevněji a teprve, když má pocit, že od ní nikam neuteče sevře o něco povolí, ale dál se k němu ze spánku tulí+

[Isaac Walker]

*Konečně se zdá, že noční můra ustupuje a pak náhle se vymrští a přitiskne se k němu. Pevně ji obejme a zlehka se s ní pohupuje. Zdá se, že se u něj uhnízdila na zbytek noci. Po chvíli se pokusí trochu uvolnit z jejího sevření, aby je aspoň posunul, ale její stisk naopak zesílí. Zamračeně zauvažuje, co se jí proboha muselo zdát, že ji to tak sebralo a víc ji k sobě přitiskne, jakože nikam nejde. Překulí se s ní bokem do postele a nějak se mu podaří skopat z nohou aspoň boty, dostat nohy nahoru a posunout je kousek dál od kraje, aniž by povolil sevření paží. Nakonec přes ně jednou rukou nakřivo přehodí deku, aby jí aspoň netáhlo na holé nohy. Neleží se mu zrovna pohodlně. Do boku ho tlačí pásek kalhot, jak na něm leží, jak ho svírá, stáhla mu o triko o kus stranou, takže se cítí maličko přiškrceně a jedna ruka mu začíná dřevěnět už teď, ale když se k němu tak důvěřivě tiskne a hledá u něj útěchu, ať ho vezme čert, jestli se pohne o jediný centimetr.*

[Neferet]

+cítí jak s ní někdo manipuluje ale je jí to jedno, jelikož jí drží ty silné paže a tisknou jí k tělu, co tak nádherně voní. tiše spokojeně zamručí, když se s ní uloží, ona na rozdíl od něj se cítí velmi pohodlně a v bezpečí. tváří se mu zahnízdí na hrudi a naprosto spokojeně vdechuje jeho vůni a ze sna ho bezmyšlenkovitě hladí prsty po boku. spí klidně téměř bez pohybu zbytek noci, zavrtí se až ve chvíli kdy se začne probírat. tiše zamručí a zachvěje se zimou, jelikož její tělo začíná vnímat, že mu jaksi chybí přikrývka na záda o to víc se přitiskne k tělu, které sálá příjemné teplo. tiše si povzdechne, tak spokojeně a souhlasně, než pomalu rozlepí oči a zamžourá před sebe. v tu chvíli se zarazí, jak jí pomalu začíná docházet k čemu, spíše ke komu se to tak tiskne. nevzpomíná si na to, že by si k ní v noci lehal a cítí se poněkud zmateně. určitě ho k tomu musela nějak přinutit, ani není svlečený, jelikož má její dlaň usídlenou pod jeho tričkem. pomalu se trochu nadzvedne a ruku vyprostí ze zajetí látky, i když toho vzápětí lituje, jelikož jí ten malý dotyk začne chybět, ale zvedne k němu provinile tvář odhodlaná zjistit, jestli spí+