Operace Russia

[Neferet]

+temnota halící její mysl, ničící vše, co jí přijde do cesty, se chvěje nedočkavostí. už jen kousek, jen jedno říznutí a pár chvil, než bude po všem, než zvítězí. temnota lačnící po duších využije první příležitosti získat další oběť, jakmile se jí naskytne příležitost. pronikne do muže, který se dotkne nakažené krve a vtáhne ho do světa, který sama stvořila v domnění, že získá mnohem víc, než jí samotná žena může nabídnout. Neferet klečí zhroucená u kraje čerstvého hrobu a z části fascinovaně z části nebezpečně klidně a nepřítomně sleduje krev, která jí pomalu vytéká ze zápěstí. žádná fyzická bolest nemůže být větší než tak kterou cítí v srdci. ten pocit viny a bezmoci, selhala a zničila vše, čeho se kdy jen dotkla, nezaslouží si žít. nevnímá, že se něco změnilo, že někdo prochází mezi náhrobky za jejími zády dokud muž nestane nad ní. slyší jeho dech, který jí přiměje zvednout k němu tvář. sleduje ho jako by ho viděla poprvé v životě, nakloní pomalu hlavu na stranu neschopná pochopit, co tu dělá+ Tony? +hlesne tiše, opatrně, než stočí pomalu pohled za jeho záda na šedý náhrobek nesoucí jeho jméno a pak zpět k němu+ Proboha co ti to udělali? +zašeptá s bolestí v hlase, když vidí jeho poraněnou tvář+ To je všechno moje vina. Všechno je to moje vina. Selhala jsem, zklamala... přišel jsi mě strašit, že ano? Zasloužím si to. Všichni kvůli mě zemřeli. Viděla jsem je umírat. Mojí matku... sestru... všichni jsou kvůli mě mrtví... +stočí pomalu pohled k řadě náhrobků, přejede po nich pohledem a pak se vrátí zpět k Tonymu přesvědčená o tom, že je to duch, který jí přišel připomenout jak moc zklamala+ Ale neboj se, brzy bude po všem... +otočí tvář k náhrobku s vlastním jménem a pak skloní zrak k dýce ve své ruce+ Není to tak těžké. Už jsem to jednou udělala a tentokrát to tolik nebolí. Stihla jsem ti o tom vůbec někdy říct? +pokračuje ve svém tichém monologu při kterém jí slzy dál stékají po tvářích stejně tak jako krev stéká po jejím bělostném zápěstí+

[Tony Dolohov]

Jsem to já +přikývne, když na něj promluví+ To nic není. Jsem v pořádku +uklidní ji, když si Nef dělá o něj starosti, protože si umí představit, že po tom střetu s Dimitrijem musí vypadat jako po návratu z bojiště+ Nic si nevyčítej. To není tvoje vina, ale moje. Jenom kvůli mně jsme teď tady. Promiň mi to, Nef +obejme ji kolem zad a schová ve svém náručí, aby ji uklidnil po tom všem, co prožila. Ohlédne se směrem, kam kouká ona a když zahlédne náhrobek s vytesaným vlastním jménem, hned vedle Neferetin a kousek dál Jasminin, nevěří vlastním očím. Netuší, kde se to ocitli a co se to děje, ale začne chladně uvažovat, jak je z toho srabu dostat ven+ Nikdo nezemřel, Nef. Já jsem živý, a tvoje sestra taky. A ty můžeš žít taky. Nic z tohohle se neděje +kývne k hrobům a k jejím podřezaným žilám+ Ne ve skutečnosti. Buď silná a vzepři se tomu +mluví na ni konejšivým hlasem a natáhne k ní ruku+ Dej mi tu dýku, u mě bude v bezpečí +mohl by ji sice jednoduše odzbrojit, ale nechce na ni použít násilí, dokud to není nutné+ Ne, ještě nikdy jsi mi o tom neřekla. Pojď, řekneš mi to všechno tam venku +zvedne se, aby jí pomohl vstát a podvědomě ucítí, že do sklepení, kde teď klečí jeho fyzické tělo vedle Neferetina začíná nezadržitelně pronikat dusivý kouř a silný žár z blížícího se ohně+ Rychle. Nemáme už moc času +promluví naléhavě+

[Neferet]

+upřeně se na něj zahledí, jako by nemohla uvěřit tomu, že je to skutečně on a že jí nepřišel strašit+ Ty se mi omlouváš? Proč? +nechápe a překvapeně sebou trhne, když jí obejme, jelikož skutečně čekala, že jako duch se jí nebude moci dotknout, ale jakmile ucítí hřejivé teplo jeho náručí přivine se k jeho hrudi a stulí se u něj do kuličky. přes jeho paži ale dál sleduje řadu náhrobků a hlasy v její hlavě pomalu sílí, jak se temnota snaží udržet jí ve svých spárech z kterých pomalu vykluzuje a uniká+ Jak to můžeš vědět? Jak si tím můžeš být tak jistý? Leží tam... pod těmi náhrobky... všichni... +ukáže na řadu náhrobků a pak na něj nahoru opře zarudlé oči. nejistě se podívá na dýku ve své dlani a pak nahoru na Tonyho. uvažuje o tom mu jí dát, ale je to těžké, jako by něco v ní zžíralo jednotlivé myšlenky a chtělo jí v tom zamezit. hlasy v její hlavě sílí a pomalu se začínají mísit do ohlušujícího křiku, který jí donutí zasténat a ještě víc se stulit do kuličky+ Dost! +vykřikne naléhavě a prudce strčí dýku Tonymu do ruky ve snaze se od těch hlasů odpoutat a jako by to bylo přesně to, co je třeba udělat. jakmile se dýka ocitne v Tonyho dlani hlasy umlknou a Nef se může pořádně nadechnout, zvedne zrak k Tonymu a v tu chvíli se jejího těla zmocní křeč. zasténá a zazmítá sebou, oči se jí protočí pod zavřenými víčky, jak její mysl z poslední sil bojuje s temnotou v sobě. odtrhává jí od myšlenek a vzpomínek, posouvá do pozadí ničí jí, ale je příliš slabá na to aby temnotu zničila úplně, takže jí jen odsune hluboko do pozadí a zamkne jí v jedné z kobek podvědomí. a pak, nečekaně, je všechno pryč, zůstane jen klidná stránka bezvědomí, které pomalu mizí do chvíle než otevře oči a pohled jí jako první padne na chladné zdi kobky+ Tony? +zašeptá nejistě, zmatená, vyčerpaná a zkřehlá, když se do ní dá ukrutná zima+

[Tony Dolohov]

Protože jenom kvůli mně a mé minulosti jsi teď tady. Ale neboj se, už je to za námi. Jdeme domů, pojď +přesvědčuje ji trpělivě, ale moc dobře si uvědomuje, že už nemají moc času a pokud se tady budou ještě chvíli dohadovat, jejich těla zatím ve sklepení uhoří+ Je to klam. Žádné hroby neexistují. Ale pokud se mnou hned nepůjdeš, tak ten hrob budeš skutečně potřebovat +jako že uhoří, ne že by jí vyhrožoval smrtí:D. Když mu Nef vrazí dýku do ruky, odhodí ji do prázdného hrobu a hned, jak zem spolkne vraždící zbraň, hroby zmizí, zmizí všechna ta ponurá scenérie a oni se najednou ocitnou zpátky ve sklepení Pokrovska. Temnota, která najednou přišla o svoji potenciální oběť, se ale jen tak nevzdává a snaží se ovládnout Neferetino podvědomí. Tony klečí nad ní a snaží se ji probudit, ale nedaří se mu to. Rozkašle se, jak ho dusí ostrý kouř a ohlédne se za sebe. Tmu v dálce poráží mohutný oheň, valící se na ně a Tony se musí rychle rozhodnout. Znovu se skloní nad Nef, zmítající se na podlaze jako v epileptickém záchvatu+ Nef! Nef! Probuď se! +třepe s ní jako s hadrovou panenkou a už se ji chystá proplesknout, když Nef najednou otevře oči a pohlédne na něj, přivolaná zpátky z bezvědomí nejspíš jeho zoufalým voláním+ Nef! Díky Merline... pojď, musíme utéct... rychle! +bleskově si sundá košili a přehodí jí ji přes ramena (Aljoša ji myslím předtím tu její svlékl, že?) a pak jí pomůže na nohy. Nedbá, že sám je vážně zraněný a jeho trup je samá krev, v tuto chvíli vlastní bolest ani únavu nevnímá, potřebuje je oba rychle dostat odsud pryč. Podepře ji, spíš ji polonese a vyběhne s ní po schodech nahoru, ale oheň jim už odřízl cestu ven, tak jim nezbývá, než se zase vrátit a najít jinou cestu. Seběhnou zpátky do sklepení, dusivý kouř se plazí za nimi jako zákeřný had a za jejich zády se rozpoutává doslova ohnivé peklo, které nemilosrdně polyká vše, co mu přijde do cesty+

[Neferet]

+trhavě se zhluboka nadechne a vzápětí se rozkašle, když se jí do dýchacích cest dostane kouř. otřese se zimou a bolestí, když se plně probere a jen na něj nechápavě kouká+ Cože? +vydechne zmateně, když jí vzápětí tahá na nohy až bolestivě zasténá, opře se o něj, jednou rukou si u těla přidržujíc druhou vyhozenou v rameni a na vratkých nohou vyrazí ke dveřím kobky+ Co se to sakra...? +rozkašle se, když s jeho pomocí co nejrychleji vykulhá ven na chodbu a naskytne se jí pohled na samý kouř nutící jí ke kašli, který jí vystřeluje bolest do celého hrudníku+ To musela být teda párty. +ušklíbne se na něj, když vylezou schody, těsně předtím než je oheň zažene zpět do sklepení+ Nemůžeš nás odsud přenést, že ne? +koukne na něj, než si schová tvář na jeho zraněné hrudi a rozkašle se ještě víc+ Něco mi dali... nemůžu ovládnout svojí magii... možná bych otevřela portál ale nevím nakolik bude stabilní... +koukne na něj bezradně+

[Tony Dolohov]

+chvíli bloudí sklepením, prolézají cely a hledají nějaký únikový východ, ale další dveře, než ty, které za jejich zády polykají plameny nenajdou. Přesunou se až dozadu, co nejdál od požáru, i když je více než jisté, že sem oheň za chvíli dorazí taky, ale aspoň je tady nedusí kouř, zatím+ Kurva! +zakleje a snaží se chladnokrevně uvažovat, aby vymyslel nějaký záchranný plán+ Na Pokrovsku se nedá přemísťovat. Ani dovnitř, ani ven, už bych to dávno udělal. Pán domu to má zabezpečené. Nemohu ani dost dobře kouzlit, o hůlku jsem přišel. Co máš s rukou? +všimne si, že si pořád přidržuje paži+ Ukaž, podívám se ti na ni +prohlédne ji a hmatem zjistí, že hlavice ramenního kloubu se nachází mimo kloubní jamku+ Sakra... máš vyhozené rameno. Nahodím ti jej zpátky. Možná to bude trochu bolet +chytne ji za ruku a pak prudce trhne dolů a zároveň zrotuje směrem k tělu a hlavice skočí zpátky do jamky+ Dobrý? +zeptá se jí starostlivě a pak najednou jeho pozornost něco upoutá. Vysoko pod stropem objeví malé okno, které jako jediné v celém sklepení není zamřížované, nejspíš tudy dřív skládali uhlí nebo dřevo do sklepa. Rychle se rozhlédne kolem sebe, co by mohl použít a opodál si všimne dřevěného špalku. Přisune si jej pod okno a radši nezjišťuje, k čemu sloužil a ignoruje krev, vsáklou do dřeva. Vyleze na něj a pokusí se otevřít okno, to je ale důkladně zajištěné+ Nef, podej mi tu sekeru +ukáže do kouta a když mu ji Nef podá, rozbije okno, odstraní sklo, u čehož si trochu pořeže ruce a pak seskočí na zem+ Lez... rychle! +pobídne ji, protože chodba se už začíná plnit kouřem+

[Neferet]

+vyčerpaně se opře o stěnu, když se zavřou v poslední místnosti sklepení a zatímco se snaží přemýšlet, trhavě dýchá a každá nádech jí zapálí v plicích jako kdyby byla víc jak aktivním kuřákem+ Sakra. +zakleje doprovázejíc jediné slovo deseti dalšími v mateřském jazyce+ Nevím, nemůžu s ní pohnout. +zatne zuby, aby nenaříkala nahlas, když jí prohmatává rameno, ale když jí paži napravuje ze rtů se jí vydere bolestný výkřik+ Tak trochu jo? +ucedí skrz pevně stištěné zuby, než obezřetně sevře ruku zpět a protáhne jí+ Jo bude to dobrý. Děkuju. +pousměje se na něj. zamračeně sleduje jeho jednání nedůvěřivě sledujíc malé okýnko těsně u stropu+ Jo jasně. +trochu zmateně se rozhlédne, než jí padne zrak na očividně často využívanou sekeru. rychle jí sebere a podá jí Tonymu zrakej každou chvíli bloudíc ke dveřím, zpod kterých začíná pronikat do místnosti kouř+ Cože? Zbláznil si se? Ani náhodou... nenechám tě tu. +zavrtí hlavou, jelikož je jí naprosto jasné, že tím okénkem jen tak tak proleze ona. v tu chvíli se ozve rána, když hlavní budova pod náporem ohně nevydrží a zhroutí se sama do sebe+ Kurva! +zacouvá vylekaně ke stěně div se nepřerazí o špalek+ Tak fajn. +štěkne na něj, jelikož se jí ten plán ani trochu nelíbí, ale vyšplhá na špalek a natáhne se k okénku. protáhne ruce oknem a s Tonyho pomocí se vydrápe ven, nevnímá co se kolem ní děje, jelikož se soustředí na to jak dostat Tonyho z toho sklepení+ Schovej se co nejdál. +houkne na něj, když strčí hlavu na chvíli dovnitř a mávne ke vzdálenější stěně. její nápad není geniální, ale pořád lepší než nic. klekne si před okno do sněhu na zmrzlou zem, dlaně položí kousek nad oknem v místech kde by ještě měla být stěna těsně pod stropem. zavře pevně oči a snaží se soustředit, zatímco se v duchu modlí, aby se jí nepovedlo na Tonyho shodit celý dům. magie je stále v ní, cítí jí, je jako malé dítě, které si usmyslelo, že se nenechá chytit. ale teď není čas na to hrát si na schovávanou. ponoří se plně sama do sebe, přestane vnímat okolí. stačí uchopit jen kousek, kousíček, který jí sklouzne ze samotné podstaty do dlaní přitištěných na chladném kameni+ Sakra! +zakleje, když se jí nedaří uchopit ani kousíček. žaludek jí sevře strach a beznaděj, než jí napadne poslední možnost. zhluboka se nadechne a spustí veškeré zábrany, nechá magii, aby z ní vytryskla. zakousla se do spár mezi kameny a rvala je od sebe, do bodu kdy se rozsypou. vybuchnou v záplavě prachu a suti, když se zeď kolem okna zhroutí a vytvoří tak mnohem větší díru+

[Tony Dolohov]

Lez prosím! +pobídne ji důrazněji, jak se tam vzpírá, nehodlá s ní o tom diskutovat a když ji konečně k tomu přesvědčí, pomůže jí a narve ji do okýnka, aby se alespoň ona zachránila. Oddechne si, když se Nef podaří protáhnout ven. Pak se vytáhne do okýnka sám, aby se pokusil prolézt, ale uvízne širokými rameny v otvoru. Po několika marných pokusech to nakonec beznadějně vzdá+ Utíkej pryč! +zavolá za ní a jeho hlava zmizí zpátky dovnitř. Supí zlostí, že ho Nef neposlechla a nezachránila se útěkem, ale poslechne ji, přesune se co nejdál od okna a skrčí se do klubka u protější zdi, za kterou už jasně slyší hrozivé praskání plamenů. Je jen otázkou času, kdy pohltí i tuto místnost a spálí ho na popel a jen doufá, že ho dřív udusí štiplavý kouř, anebo ho tady pohřbí suť ze zříceného domu. Najednou uslyší výbuch, tak se instinktivně ještě víc přikrčí, chráníc si hlavu před úlomky zdi, suti a prachu. Když vše pomine, zvedne hlavu a skrz vznášející se všudypřítomný prach pohlédne k vybourané díře ve zdi. Neváhá ani vteřinu, okamžitě k ní skočí a přes rozšířený otvor rychle proleze ven na mráz+ Jsi v pořádku? +ujistí se rychle a pak už se nezdržuje, podepře ji a utíká s ní po dvoře co nejrychleji k východu. Sem tam uklouznou na ledu a spadnou, jak jsou polomrtví únavou a zraněními, ale nevzdávají to, zase se zvednou a běží dál. Zastaví se až mezi vraty Pokrovska a Tony se konečně ohlédne. Zhluboka se vydýchává a s přespokojeným výrazem ve tváři fascinovaně sleduje, jak mohutný požár zachvátil úplně celé radulovské sídlo, i s přilehlými budovami. Hlavní palác, kde ještě před necelou hodinou bojoval s Dimitrijem, je v troskách a zůstalo po něm jen děsivé doutnající spáleniště, nad kterým se vznáší hrozivý černý kouř+ To jsme měli opravdu obrovské štěstí +poznamená k Nef s úlevou, když se zřítí budova, ze které před chvílí unikli+ Není ti zima? +zeptá se jí, přestože vzduch kolem nich se tetelí horkem z požáru a přivine ji k sobě, aby ji trochu zahřál+

[Neferet]

+nepřítomně zírá na díru ve zdi, která dřív bývala oknem, cítí jak jí magie jiskří magie po kůži a chvíli jí trvá, než se sebere natolik, aby začala vnímat svět kolem sebe+ Jo, jo... budu... +vypadne z ní inteligentně, když se jí povede na Tonyho zaostřit a s jeho pomocí se vyhrabe na nohy. bezděky se o něj opře, když vyrazí rychlou kulhavou chůzí pryč od hořícího domu. nerozhlíží se, na něco takového není čas, musí se odsud dostat co nejdříve. zastaví se až, když se zastaví Tony a stočí pohled na hořící sídlo a jen překvapeně zamrká+ Panebože. +vydechne a na chvíli se předkloní a opře se dlaněmi o stehna, aby se trochu vydýchala+ Tohle... +mávne rukou k ohni, když se napřímí+ ...by chtělo menší vysvětlení. +zazubí se na něj, ale vzápětí zkřiví tvář bolestí, jak je celá potlučená i v obličeji+ Ne... +chce protestovat, říct, že jí je teplo, i když tam stojí jen v džínách a jeho košili+ ...trochu jo. +změní však rychle názor, když jí obejme a ona se o něj může s úlevným povzdechem opřít+ Toho hajzla si asi nepotkal co? +hlesne zatímco sleduje jak plameny požírají sídlo+

[Tony Dolohov]

+se satisfakcí sleduje, jak plameny polykají poslední zbytky sídla nenáviděného rodu, nedbaje, že tady stojí v té ruské zimě do pasu nahý a celý zakrvácený, na jedno oko dočasně slepý. Je rozhodnut pozorovat tuto velkolepou show, dokud obří ohniště nepohřbí poslední budovu+ To je dlouhý příběh +konečně vyloudí úsměv, když už jsou v bezpečí mimo dosah ohně+ Jsi v pořádku? +zeptá se jí znova starostlivě, když ji celou důkladněji prohlédne, ale nepustí ji, pořád ji mužně podepírá, i když sám už jistě zažil i lepší dny+ Musíš k doktorovi. Jsi zraněná +rozhodne okamžitě bez diskusí+ Pokud myslíš toho mizeru, co tě unesl, tak jo, potkal. Ale musím tě zklamat, utekl. Najít tě bylo pro mne důležitější, než mu zakroutit krkem +poznamená suše+