Káhira, Egypt

[Rebecca Altamirano]

Strach, teror a násilí nikdy nebyly dobrou motivací. Kdybych mu slíbila, že ho necháme jít, nedostanem z něj ani slovo. +pokrčí rameny a s nečitelným výrazem ve tváři přihlíží, jak Jade upíra efektivně zpopelní.+ Tímhle směrem. +kývne zpátky k chodbě, kterou přišli. Krátkým, prudkým švihnutím zbaví čepel meče krve a pohlédne mu do očí+ Obávám se, že hra teprve začíná. +podotkne vážným tónem. Nevypadá ale že by měla chuť vycouvat, nebo že by z další konfrontace se Sethem měla větší strach, než z kteréhokoliv jiného nepřítele. Vyrazí chodbou zpátky, v očích jen mrazivý chlad a odhodlání dotáhnout tohle do konce, ať už je jakýkoliv. Útočících upírů přibývá úměrně k tomu, jak se blíží k hlavnímu sálu a přestože s Jadem spolupracuje poprvé, jsou dokonale sehraní, instinktivně mu kryje záda, odráží útoky s přesností a katana zpívá svou smrtící píseň, zatímco upíří umírají téměř tak snadno, jakoby byly obyčejnými smrtelníky. Když se prosekají zpátky do hlavní místnosti, tone těch pár set metrů za nimi po kotníky v krvi, prachu a odsekaných částí těl. Hlavní sál je dokonalou kopií interiérů egyptských paláců z doby faraonů, luxus, elegance a okázalá demonstrace moci je propojena opravdu mistrovsky. Teplý svit loučí ozařuje prostor tlumeným světlem. Becca zlehka mávne rukou podél zdi na pravé straně a krátce na to se skutečně objeví skryté dveře. Becca pohlédne na Jadea, ale než stačí cokoliv říct, ozve se z druhé strany sálu hlas, který momentálně nenávidí z celého srdce+ Běž vyřídit toho sráče tam uvnitř. Já zdržím tohodle +podívá se krátce na Jadea, ale nedovolí si zpustit Setha z očí na víc jak zlomek vteřiny+ Seřvat mě za to, že ti dávám příkazy můžeš potom. +v očích jí na okamžik probleskne ta hodná holka z obchodu se zbraněmi, ale je tak rychle pryč, že to bylo dost možná jen zdání.+ Pokud to přežiju. +dodá s pochmurným úšklebkem a veškerou pozornost už soustředí na Setha pár metrů od ní a doufá, že ho opravdu zvládne zdržet tak dlouho, jak bude Jade potřebovat. Zlehka švihne katanou a zadívá se upřeně na Setha+ Takže jenom ty a já. Můj pane. +vyplivne oslovení, které do ní vytrvale vtloukal s veškerým pohrdáním a nenávistí, jakého je schopna+

[Seth]

+opírá se ležérně o jeden z pozlacených sloupů, na rtech svůj typický arogantní úšklebek+ Musím přiznat, že na tom tvým chladnokrevným vraždění vlastního druhu, je něco až neskutečně fascinujícího. Musíš sama sebe opravdu moc nenávidět. +počastuje ji něčím, co považuje za soucitný úsměv, ale je to jen pokud o napodobení pocitu, kterého nebyl schopen ani jako člověk. A na tu dobu si už dávno nevzpomíná.+

„Jo věřím, že tebe něco takovýho fascinuje. Ale užila bych si to daleko víc, kdyby to bylo tvoje srdce, který bych seznámila s touhle kráskou. Za kterou jsem ti vlastně ještě nepoděkovala. Takže dík, jsi fakt poklad.“ +vysekne mu posměšnou poklonu. Jeho zářivě modré oči, podrážděně zajiskří, nenávidí když se mu někdo posmívá a pokud je to ještě navíc někdo, koho stále považuje za svůj majetek, je to pro něj jakoby mávala býkovi rudým suknem před očima. Pohne se tak rychle, že to spíš vypadá, jako by z jednoho místa zmizel a objevil se přímo před ní, přesto Becca stihne zareagovat. Prudce uskočí stranou a zároveň švihne mečem zespodu nahoru a Sethovi se na boku objeví dlouhá a poměrně hluboká rána, která začne sice pomalu, ale za to docela hodně krvácet. Seth šokovaně vzhlédne a instinktivně přitiskne ruku na ránu, aby krev zastavil.+

Jak jsi to sakra provedla? +potřese nevěřícně hlavou+
„Kouzla, zlato. Vím, žes jim nikdy nepřišel na chuť. +ušklíbne se Becca a dál si od něj drží stejnou vzdálenost a rychlým pohledem přejede přes místnost. Nečekala, že by ji tu ještě mohla najít, proto ji pohled na Leylu skrčenou v tmavém koutě, nepřítomně zírající do prázdna a mírně se pohupujíc dopředu a dozadu zastihne naprosto nepřipravenou. Naštěstí už jí to nerozhodí tak, jako poprvé, donutí se pohlédnout zpátky na Setha a pevněji sevře katanu.+

„I kdybych tomu měla zasvětit celý zbytek svýho života, přisahám, že svou sestru pomstím.“ +prohlásí tónem prodchnutým nenávistí. Začne se nenápadně a pomalu přesouvat tak, aby se dostala blíž k Leyle, choulící se u stěny, přestože se tím dostává dál od východu. Seth se plynule přesune tak, že nakonec stojí přesně mezi ní a východem. Když se zvenku ozve další výbuch, mnohem blíž, než ten první, zvlní mu rty studený úsměv+
Možná ten konec přijde dřív, než si myslíš, honey. +zapřede a jeho moc se náhle rozlije kolem v mrazivých vlnách, bodá do kůže tak intenzivně, až Becca musí potlačit výkřik. Leyla za ní tiše zakňučí a schoulí se ještě víc do klubíčka, jako zvíře zahnané do kouta a očekávající kopanec. Rychlým pohledem se zadívá k místnosti, kde zmizel Jade a doufá, že s čarodějem nebude mít takové problémy, jaké se tady valí na ni. Zhluboka se nadechne a přinutí se soustředit a hned na to popustí uzdu své moci i ona. Dvě naprosto rozdílné a přesto stejné energie, ledová a živená strachem, bolestí a smrtí proti horké, sametové a jaksi živější, s vůní lesa, mechu a vlčí srsti se rozlijí do celého okolí, ale zatím se jedna druhé nedotknou, jakoby váhali stejně, jako jejich původci. A pak náhle, v jediné vteřině vrazí jedna do druhé. V místě přesně mezi Sethem a Beccou, kde se obě magické vlny střetly vyskočí mohutný výboj podobný elektrickému. Mrazivá Sethova energie na okamžik ustoupí, ale pak začne pomalu zatlačovat tu Rebečinu zpátky k ní. Becca se jí snaží vzdorovat, ale cítí, že dlouho to nevydrží. Veškerou svou vůli, sílu i magii, jak upíří tak kouzelnickou, soustředí do toho, aby od sebe Sethovu smrtící mrazivou moc udržela co nejdál a tak dlouho, dokud si nebude jistá, že odtud Jade s ostatními bude moct vypadnout. Zalétne pohledem k Leyle krčící se na zemi, jakoby ji jenom pohled na ni, pomáhal vydržet. Zaslechne další výbuch, ještě bližší než ten před tím, a ví, že další na řadě je právě tahle budova…+

(jsem to teď psala za Beccu i Setha zároveň, ať se trochu pohnem:) ale jako uff, takový povídky )

[Jade]

Jo. +poznamená neurčitě, podívá se na hodinky, a pár vteřin je sleduje, jako by na něco čekal, načež se ozve výbuch, opět o něco blíž k nim+ Mají zpoždění. +zamračí se nespokojeně, protože to znamená, že něco je špatně. Podívá se směrem, kterým ukazuje, někam do chodby, kde je matně slyšet a cítit přítomnost dalších upírů, a chmurně se pousměje, vytáhne zbraň a vyrazí s ní dál. Úsporným a efektivním způsobem si prosekává cestu svojí částí chodby, a nemá jinou možnost než se na ni úplně spolehnout, částečně se navzájem kryjí a velice brzo se naučí neblokovat taneční prostor toho druhého. Při boji vypadá, že ví co dělá, a kdyby se někdo díval, možná by působil i skoro elegantně, jeho prudké útoky a rychlá obrana skoro připomínají zvláštně fascinující tanec, ovšem s tím rozdílem, že jeho taneční partneři mu nepadají k nohám čirým obdivem. Zanechávají za sebou poněkud zvrácenou cestičku, ale teď už koneckonců nejde o utajení, jako spíš o rychlost+ No aspoň víme, po kom tu teatrálnost máš. +poznamená napůl ze srandy, když přijdou do toho mohutného prostoru, a nevypadá, že by ho výzdoba nějak extra uchvacovala nebo zastrašovala. Netrpělivě sevře prsty na rukojeti dýky, a čelist mu pod kůží vystoupí, jak vztekle stiskne zuby, když už se to tam zase pokouší ošéfovat+ Ty si fakt hodně moc přeješ umřít, co? +zavrčí skrz sevřené zuby, a těžko říct jestli tím myslí fakt, že se ho pořád snaží komandovat, nebo skutečnost, že už po druhý během několika hodin vyhledává přímý střet se Sethem. Pohlédne na dveře po straně a je mu jasný, že v tomhle ohledu volba neexistuje, musí svoje lidi dostat pryč, dokud ještě vůbec nějaký má+ Koukej na ni dávat pozor. +dodá klidnějším tónem, a sklouzne očima ke katani, která jí s takovou samozřejmostí spočívá v dlani, a pak už bez ohlédnutí zmizí ve dveřích. Sotva do nich vejde, hned za veřejemi se ho pokusí sejmout upíří hlídka, ale Jadovy instinkty zapracují dostatečně rychle, a než se upír rozkouká, měkkou spodní částí čelistí mu projede postříbřená dýka, která ho taky vzápětí udělá o pár čísel kratším. Jade překročí jeho kutálející se hlavu, aby mu nezakrvácela boty; i když to je dost marná snaha, po tom extempore s Beccou na chodbách vypadá jak čachtická paní po koupeli. Místnost je o hodně menší než vedlejší sál, i když upírů je tam o dost víc, než by podle jeho názoru mělo být na metr čtvereční přípustný, a všichni se srocujou okolo středu pokoje, aby ochránili egyptsky vyhlížejícího muže, který se zavřenýma očima monotónně zaříkává. Jade se ušklíbne jedním koutkem, a oči mu zlověstně zablýsknou; je napjatý a naštvaný, a upíří hlídači představují vítanej způsob, jak se s tímhle vypořádat. Namíří hlaveň na prvního z nich a rovnou mu promění hlavu v novou, mírně avantgardní fresku na stěnu. Další se po něm vrhne zprava, načež vzápětí schytá dýku do hrudi, což ho mírně rozladí, a ani kolík v srdci mu nezpůsobí velkou radost. Jade se systematicky, rychle propracovává po obvodu místnosti, zbraně se mu v rukou střídají podle momentální potřeby, a když skončí, jsou on a druhý čaroděj sami v místnosti plné rozsekaných těl, pachu krve a smrti. Jade nemá moc dobrou náladu, protože několika upírům se povedlo jej zasáhnou; na stehně mu pomalu krvácí dost hluboká rána, nemluvě o řezanci na boku a pár drobných ranách na obličeji. Čaroděj přestane zaříkat jako když utne, prudce otevře oči a upře temně hnědý pohled na Jadea+

[Seth]

+když Jade vejde do mísntosti, nedá čaroděj ani náznakem najevo, že by o něm věděl, nebo z něj měl jakékoliv obavy. Plně se soustředí na složité zaklínadlo, zatímco kolem něj Jade rozpoutá malé krvavé peklo. Když se poslední upír, pověřený úkolem hlídat ho, změní v abstraktní nátěr na zdi, prudce otevře oči a upře na něj bezvýrazný pohled. Pomalu vstane a lhostejně se rozhlédne po jatkách kolem.+ Velmi působivé. +podotkne s náznakem úsměvu, ale jeho očí se úsměv nedotkne. Pak pronese několik slov v neznámé řeči, kterou už nikdo nemluví několik tisíc let. Teplota v místnosti prudce poklesne a země kolem čaroděje se zachvěje a vzápětí udusanou hlínu prorazí první hnijící ruka, následovaná hlavou a zbytkem rozkládajícího se těla. Sethovi se zjevně povedlo zverbovat rovnou nekromanta. S mírně pobaveným, ale mrazivým úsměvem, Jadea bezeslova pozoruje, zatímco se první zombie vydají za pachem čerstvé krve. Nezajímají je ovšem mrtví upíři, ale člověk. Je jasné, že jejich jedinou úlohou je Jadea zdržet a dát tak čaroději možnost zmizet. A i když jsou zombie pomalé, jsou v jistém smyslu odolnější než upíři. A je jich moc. Příliš mnoho. Vylézají stále další, za každého, kterého Jade vyřadí se objeví dva další, hladoví, odhodlaní a bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy nebo strachu z bolesti. Pomalu, ale jistě ho zatlačují do rohu, zatímco čaroděj to celé sleduje lhostejným, nezúčastněným pohledem. A právě ve chvíli, kdy si je už jistý, že má vyhráno, se to stane. Celým sálem se rozlije silný závan moci, která je dokonalým opakem té jeho. Teplá, sametová, ale zároveň útočná a prudká jako letní bouře. Voní lesem, mechem, deštěm nasáklou hlínou. A vlky. Na okamžik Jade pocítí, jakoby se o něj otřela hrubá vlčí srst a studený čenich se lehce dotkl jeho ruky. Pak je to pryč, ale pocit tepla, skutečnější tím víc, že zatlačil mrtvolný chlad a puch rozkládajících se otroků nekromanta, kolem něj vytvoří něco jako bariéru. Zombie zjevně nejsou schopné přes tuhle překážku projít, přestože to stále dokola, s bezduchou odhodlaností stále zkouší. Když tenhle zvrat čaroděj zaznamená, zmocní se ho šok. Rychle se sice vzpamatuje a zvedne ruku, aby vyslal přímou smrtící kletbu, ale právě to drobné zaváhání je to jediné, co Jade potřebuje…+

[Rebecca Altamirano]

+ze všech sil vzdoruje Sethově moci, která se jí snaží podmanit, podrobit si ji a srazit na kolena. Cítí neznámou a hnilobou páchnoucí magii z místnosti, kde Jade stojí proti čaroději. Podvědomě cítí, že se její moc instinktivně postavila proti nekromantovi. Avšak těch několik desítek vteřin, kdy část stála proti Sethovi a část držela zombie dál od Jadea jí stála poslední síly. Vzápětí její moc opadla jako voda po povodni a zanechávala bolestný pocit prázdnoty. Pod Beccou se podlomily nohy a veškerý zbytek síly a energie vložila do toho, aby neomdlela. Zalétla zoufalým pohledem k Leyle, která nepřítomným pohledem zírala přímo na ni. Ale neviděla ji, její oči byly prázdné, její vědomí, mysl a všechno, co bývalo její sestrou bylo už dávno pryč. Becce po tváři sklouzla jediná, osamocená slza, když se znovu zadívala na Setha, který se volným krokem vydal k ní. Na tváři vítězný úšklebek a v očích příslib dní, nocí, týdnů a let naplněných bolestí a utrpením, které pro ni ta dvě staletí schovával a živil jimi svou nenávist. Věděla, že je konec a že prohrála, přesto odmítala vzdát se jen tak, bez boje. Seth nečekal, že by se ještě zmohla na nějaký odpor nebo obranu a proto nezareagoval, když náhle zvedla ruku a dávkou do něj vypálila zbytek zásobníku z Desert Eagla. Dvacet stříbrných dum-dum projektilů ráže, kterou se obvykle loví dinosauři, mu narazilo do hrudi silou stáda rozzuřených mamutů a odhodilo ho na druhý konec místnosti, kde tvrdě narazil do zdi. Hrudník měl na cáry, roztrhané svaly, zlámané kosti, vnitřní orgány, všechno v jedné krvavé změti. Přesto už za několik minut bylo vidět, jak se pomalu začíná hojit. Bral si energii z podřízených upírů, nechal je umírat a bez výčitek si bral jejich životy, aby jeho vlastní neukončil. Becca se opřela o sloup, nedokázala odolat a na okamžik zavřela oči. Tak vyčerpaná se necítila snad nikdy, dokonce ani při svém nedobrovolném opalování. Toužila jenom spát a necítit všechnu tu bolest a výčitky. Nechtěla cítit nic. Přesto to její podvědomí stále tvrdohlavě odmítalo vzdát a drželo ji při vědomí…+

[Jade]

+pozoruje cizího čaroděje, tělo i všechny smysly napjaté k prasknutí, připravené na sebemenší pohyb. Když muž promluví, pokrčí rameny v nonšalantním stylu "no jo, zahřívačka", ale nespouští z něj oči. Jazyk, kterým začne zaříkat, mu pochopitelně nic neříká, ale moc, jež z něj čiší, mu přejede po páteři a chloupky vzadu na krku se mu mimoděk postaví v reakci na prastarou sílu, kterou v něm tuší. Když se před ním rozerve země a vyrazí z ní první nemrtvý, polkne jadrnou nadávku, protože nekromancie je něco, čemu se většinou vyhýbá i on. Instinktivně vyčaruje ohnivou kouli, která trefí první zombie do prsou. Úspornými pohyby máchá hůlkou a kosí je pomalu jak samopalem, ale není to dost, není to ani daleka dost. Ustoupí o krok, a pak o druhý, a pomalu se dostává k bodu, kdy začíná uvažovat o tom, že má možná problém, ale než ho zaženou ke zdi, prožene se místností síla, kterou ke své nelibosti dobře pozná. Nesouhlasně stiskne rty, ale nemrtví z toho zřejmě mají ještě mnohem menší radost než on, a krouží kolem neviditelné bariéry, jako by jim skutečně bránila dostat se k němu. Jade postřehne svoji půlvteřinu šance; na chvilku si dovolí spolehnout se na sílu co ho brání a spustit zombíky ze zřetele, švihne hůlkou, a neomylně bez zaváhání vyšle zelený paprsek, který jako jediný nezachytí žádný štít, a čaroděj se zhroutí k zemi, mrtvý dřív než dopadne. Jade si dopřeje vteřinu na vydechnutí, protože mrtvoly, které náhle nepohání ničí vůle, ustanou v útočení. Zvedne telefon a rychle dá vědět Tylerovi, ať okamžitě vypadnou. Na chvilku zaváhá, ale pak vezme za kliku a vrátí se tajnými dveřmi do sálu, kde to vypadá poněkud jako po boji. Když sezná, že Seth leží u stěny v pokusu pochytat svoje střeva, neodpustí si křivý úšklebek. Rozhlédne se po sálu, a k jeho překvapení uvidí Beccu na nohou, u sloupu, a docela i naživu. Už na ni chce uznale pokývnout, a naznačit jí, že je čas zmizet, když se z jiné chodby za ní vyloupne pět ze Sethových lidi, po zuby ozbrojených, mírně pocuchaných a definitivně hodně nasraných. Jade se ušklíbne a rozhodne se jí dát chvilku tance sólo, než ji okázale zachrání; že je něco špatně mu dojde o pár vteřin později, když si jich Becca ponořená ve vlastní bolesti a únavě pořád nevšimne. Zvedne hůlku a vyšle rychlou kletbu, jednoho sejme, ale nedokáže se jich zbavit dost rychle. Teď už běží směrem k nim, a jeho kulka zasáhne paži dalšího z upírů, takže se Becce netrefí dýkou do boku, ale jen sklouzne ostřím po její paži; ten poslední ale nehodlá udělat stejnou chybu a dostat se dost blízko k těm dvěma. Sáhne někam k pasu a vytáhne cosi malého, vejcovitého tvaru, a druhou rukou uvolní... pojistku. Poněkud ošklivě se na ně ušklíbne, a pak se rozpřáhne a hodí tu věc směrem k těm dvěma. Jade instinktivně tuší, o co jde, ještě než se granát vykutálí na světlo, reflexivně sebou švihne na zem co nejdál od výbušniny, sbalí se do klubíčka a rukama si chrání hlavu; vzápětí jeho záda zaplanou oslepující bolestí+

[Jean-Claude]

*a stále kouskem svého vědomí hlídá, co kdyby náhodou a dokonce popouští Beccy nějakou tu sílu, proto zaznamená i nekromanta a na okamžik se stáhne, ale ne úplně, záleží, jak moc ho případně bude třeba...*

[Rebecca Altamirano]

+ten okamžik, kdy nekromanta sežehl šok z toho, že jeho zombie se náhle ke svému cíli nemůžou dostat je největší a také poslední chyba, kterou v životě udělal. Překvapený výraz mu zůstal i ve chvíli, kdy ho smrtící kletba zasáhla a mrtvý dopadl na zem. Hnilobná a mrazivá síla jeho kouzel v tom samém okamžika zmizela, jakoby nikdy neexistovala. Zombie okamžik zůstali nehybně a nerozhodně stát, prázdné oči a mnohdy i oční důlky upíraly před sebe a pak v jediném okamžiku se země otevřela a vzala si zpět to, co jí bylo násilím vyrváno. +
+Becca instinktivně vycítí, že čaroděj je mrtvý a vzápětí jí to potvrdí i Jade, který se vrátí zpátky. Všimne si, že je zraněný, ale nic vážného to nejspíš nebude, když mu to nevzalo jeho tradiční úšklebek. Trochu šišatě úsměv opětuje a zrovna se chystá překonat těch pár metrů, které ji dělí od její sestry, stále schoulené u stěny, když se stane několik věcí naráz. Její unavené smysly zaznamenají nové útočníky, ale reakce má oslabené soubojem se Sethem. Tiše sykne, když jí po paži sklouzne čepel stříbrné dýky a co nejrychleji vymění zásobník v Deaglovi. Cítí stálou přítomnost J-C i sílu, kterou jí jejich poutem posílá a je za to víc než vděčná. Zalétne zoufalým pohledem k Leyle, ale pak se rychle kryje za jedním ze sloupů a několika ranami vyřadí toho, kterého Jade zasáhl do ruky. V dunivých výstřelech zanikne jeden nevýrazný, ale o to ošklivější zvuk a proto si Becca tříštivého granátu všimne až ve chvíli, kdy dopadne přesně mezi ni a Leylu. Pípání odjištěné pojistky se změní v jediný táhlý, vysoký tón a Becca v poslední chvíli uskočí za mohutný sloup. Z větší části ji sice před výbuchem uchrání, ale stříbrné střepiny a prach ji zasáhnou pravý bok a stehno. Suť z roztrhaných zdí a hroutící se strop zasype místo výbuchu a zdá se, že i celá stavba má dost nalomenou statiku. Slyší praskání zdí a vzápětí si vzpomene na něco horšího. I tahle budova má vyletět do vzduchu. Snaží se nemyslet na bolest, ale pálící stříbro a ostrá bolest řezných a tržných ran jí moc nepomáhají. Pomalu vstane a přidržuje se ještě stojcích zdí nebo sutin. Sehne se a zvedne ze země katanu a snaží se v sedajícím prachu a přes stříbro štípající v očích a krvácejících ranách najít svou sestru. Kousne se do rtu, aby potlačila vzlyk, když mezi hromadou suti zahlédla její drobnou, bledou ruku. Jakoby ji v tu chvíli opustily i ty poslední zbytky síly a chuti bojovat, kolena se jí podlomila a málem se zhroutila na zem. Pak však koutkem oka zahlédla na zemi další postavu. Rychleji, než by považovala za možné, dokulhala k Jadeovi a sklonila se nad ním. Na zádech měl několik tržných ran od střepin, naštěstí ale ne moc hluboké.+ Jade...? Jsi v pořádku? Musíme…+oslovila ho tlumeně, ale slova se jí zadrhla v hrdle, když pohlédla na místo, kde ještě před chvílí ležel zhroucený Seth. Teď byl totiž pryč…+

(omlouvám, za takovou prodlevu, vůbec jsem nestíhala, od pátku do včera jsem byla v práci a mozek jsem měla totálně ve stavu offline )

[Jade]

+v první chvíli ho sejme vlna prudké bolesti, záda mu zaplanou, a má dojem, že už se nejspíš nikdy nenadechne. Výbuch dozní, a zanechá po sobě ohlušující ticho; Jade si dopřeje chvilku mezi dvěma údery srdce na naprostou nehybnost, a pak se pomalu nadechne. K jeho překvapení to jde lépe, než čekal, ponoří se do sebe a opatrně začne mentálně ohledávat škody. Pohne prsty, v duchu si spočítá žebra, ohmatá vnitřní orgány, a kupodivu zjsití, že kromě řezných ran a několika střepin zarytých do zad mu nic moc není, takže dovolí tělu rozbalit se z reflexivního klubíčka+ V pořádku. +přikývne úsečně, když jeho mozek zaznamená Beccy hlas, nadzvedne se do sedu a hmátne po dýce, co mu při výbuchu vyletěla z ruky. Rychle přeletí místnost pohledem, mrtvá těla upírů se rozletěla ještě na menší kousky, pár sloupů se zdá být trochu nakřivo, hromada suti na čemsi,co vypadá jako dívčí tělo. Odmlčí se, a kupodivu si odpustí i nějakou rýpavou poznámku, na chvilku se dívá na bezvládnou paži čnící z trosek, a pak beze slova odvrátí oči+ Musíme vypadnout. +zahučí, rozhlídne se, a svraští obočí, když si uvědomí, čí přítomnost tam instinktivně postrádá, a to rozhodně nevěstí nic dobrýho. V tom mu zapípá mobil, kratičký upozornění, že ostatní dorazili zpátky do Hotelu+ Už jsou pryč. Máme asi tak minutu, než to tu celý vyletí do povětří. +dodá nevzrušeně, sehne se pro zbytek svých zbraní, a nasází si je zpátky do opasku+

[Rebecca Altamirano]

+když to vypadá, že bude v pohodě, docela se jí uleví, až to na chvíli překvapí i ji. Kousek ustoupí, aby mu nezasahovala do osobního prostoru a přestože ví, že není nejmenší šance, chce se pokusit dostat sestru ven. Adrenalin a obavy o to, jestli Jade žije jí daly úplně zapomenout na její vlastní zranění, ale s tím, jak adrenalin pomalu její krevní oběh opouštěl a naopak její tělo stále víc vstřebávalo stříbro, se znovu a razantně přihlásily o slovo. Sotva se otočila a udělala krok, zatmělo se jí před očima a podlomily se jí nohy. Tentokrát už to ale neustála a zhroutila se na zem. Točila se jí hlava, jakoby strávila hodinu na kolotoči, rány na zádech a na stehně pálily a jakoukoliv regenraci brzdilo množství stříbra, které už vstřebala a ani poměrně dlouhé a silné využití její moci jí dvakrát nepomohlo.+ Tak běž. Nemůžu...ji tu nechat. +dokonce i napůl v bezvědomí má sklony k paličatosti a asi je jí i jedno, že by ji momentálně zvládlo odrovnat i tříleté dítě:D+