Pokoj č. 7 - Mr. Jade

Moderátoři: Zaměstnanec, Wenai Lafayette, Syriana Spinnel

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 27 úno 2014 23:34

To nečekám, většinou očekávám jenom to nejhorší. +ušklíbne se+ To chápu. Taky jsem kvůli upírovi málem o někoho přišla. +přikývne a přes tvář ji přelétne stín, když si vzpomene na Adama+ A vlastně ne jenom málem. +potřese hlavou a zadívá se na chvíli trochu nepřítomně z okna. Když se na něj znovu podívá, není po předchozí slabé chvilce, nebo co to bylo, ani památka.+ Jo, to by asi vážně nebylo úplně nenápadný. +zvedne koutek v pobaveném úsměvu+ Aha...rande. +úsměv se jí rozšíří, když zachytí její pohled.+ Tak to bude asi to nejoriginálnější a nejšílenější rande v historii lidstva. +zasměje se a zvedne se+ A doufám, že tentokrát už mě nikdo chtít šacovat nebude. +ušklíbne se pobaveně a vezme katanu do levé ruky+ Takže zítra. +zadívá se mu do očí a pousměje se+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Jade » 01 bře 2014 20:48

Jo. Nerad bych, abys byla překvapená. +ušklíbne se trochu tím svým způsobem+ Ale nenapadnou tě. Pokud si nezačneš. +pozvedne lehce jedno obočí+ Se mnou se ani jiného nedočkáš. +odvětí pobaveně, a oči mu zajiskří způsobem, kterej dost slibuje+ Jedině na vyžádání. +dodá k tomu lehce vyzývavým tónem+ Zítra. +přikývne, a ten poloviční úsměv jí oplatí, nespouští ji z očí, dokud nevyjde ze dveří, a když se k němu otočí zády, pohled mu sklouzne na katanu, chvilku si ji nečitelně prohlíží, a pak se trochu pousměje. Venku jí gorily velice neochotně vrátí všechny zbraně v původním stavu, a výhružně na ni zahlíží, dokud nezmizí+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.
Uživatelský avatar
Jade
Mág
 
Příspěvky: 856
Registrován: 21 črc 2013 01:56
Bydliště: New York

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 02 bře 2014 02:07

Nezačnu. To už bys mohl vědět. +pousměje se pobaveně+ No jo, já vím. Na vyžádání. +potřese hlavou a vcelku bezúspěšně se pokusí skrýt úsměv.+ Tak dobrou noc. +popřeje mu se zábleskem v očích a zamíří ke dveřím. Velmi dobře na sobě, potažmo na kataně, cítí jeho pohled, a přestože jí z toho úplně svědí mezi lopatkami, ovládne se a už se neotočí. Na chodbě si převezme své hračky a s ostentativní pečlivostí si všechny zkontroluje a výhružný pohled jim vrátí i s úroky. Tak se mějte...chlapci. +ušklíbne se a aby jim trochu pocuchala nervy, v další vteřině je pryč. V chodbě po ní zůstane jen slabý závan vůně tureckých růží a konvalinek a mírné jiskření a chvění vzduchu, vyvolané její magií+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Jade » 31 bře 2014 21:08

+jak se přemístí meziprostorem s vlnou za zády, do uličky poněkud vpadnou a sotva se udrží na nohou, když mu zmrtví v náručí+ Báječný. +zavrčí+ Fakt paráda. +procedí skrz zuby, když mu v pažích spočine celá její váha, i když je drobná, na jeho zranění to přece jen není úplně ta nejlepší medicína. zapotácí se, a trochu podklesne v kolenou; najednou má pocit, že se nemůže nadechnout, a každou chvíli omdlí, všechny svaly se mu chvějí vyčerpáním a bolestí. pevně zavře oči, a na chvilku si jenom uvědomuje její tělo v náručí, než se zhluboka nadechne, přehodí si je v rukou, katanu jí strčí do podpaží, a těch pár kroků do hotelu dojde po svých. Úspěšně ignoruje pohledy lidí na ulici, když vyleze z uličky s holkou v bezvědomí, oba od krve, vleze na recepci, a výtahem s ní vyjede do chodby u svého pokoje. Ten už je plný lidí, těch kteří se vrátili s nimi, i ostatních, posedávají po všech volných prostorách v různých stupních polomrtvosti a navzájem se ošetřujou, obvazují se rány a roznáší posilující lektvary. Jade složí Beccu na gauč a katanu položí na svůj psací stůl, poněkud se zhroutí do křesla, a teprve pak dovolí dvěma mužům, aby mu rozstřihli zakrvácené tričko a ošetřili rány po střepinách na zádech+ Kolik? +upře oči na Tylera tázavě, a je jasný na co se ptá+ Ty. Vytahej z ní ty střepy. +ukáže jedné ženě na bezvládnou Beccu+ Udělej to hned. Až bude při vědomí, bude se mnohem víc cukat. +dodá varovně, když žena zaváhá, ale pak sklopí oči, vezme si misku a pinzetu a pustí se do práce+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.
Uživatelský avatar
Jade
Mág
 
Příspěvky: 856
Registrován: 21 črc 2013 01:56
Bydliště: New York

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 31 bře 2014 21:59

+konejšivá náruč bezvědomí ji naštěstí ušetří i Jadeova naštvanýho syčení, což by určitě ocenila, kdyby byla vzhůru:D v opačným případě by se radši po kolenách odplazila do Guns, než se nechat dopravit do pokoje plnýho ozbrojených a určitě zdravě nasraných lovců upírů:D Když z ní začne žena vytahovat různě velké stříbrné střepiny, je stále mimo sebe a hojení ran je pořád prakticky zastavené, přesto se po odstranění největších a nejhlouběji zabodnutých střepin rány nepatrně zatáhnou a skoro přestanou krvácet. Ve chvíli, kdy se dopracuje k ráně na stehně, pronikne do jejího unaveného mozku impuls bolesti a ten ji vzápětí probere úplně. Trochu sebou trhne a pootevře oči. Vidění má mírně rozostřené a hlava se jí pořád trochu motá z množství stříbra v oběhu, ale kde je jí dojde vcelku rychle. Stejně jako přítomnost ostatních. Podvědomně ztuhne a automaticky sáhne po zbrani, kterou ale nenajde, protože obě pistole zůstaly kdesi v troskách. A katana leží o pár metrů dál na stole. Usoudí, že to je vcelku pitomá situace a že by možná mohla i trochu panikařit, ale na takový náročný věci nemá energii a tak se v rámci možností uvolní a nechá ženu dokončit zadaný úkol, zatímco upírá bezvýrazný pohled kamsi na zeď a silou vůle ignoruje bolest. Jen když tahá, nebo se spíš pokouší vyšťourat, obzvlášť malý a hluboko zaražený střep, trochu sebou trhne, ale zůstává nehybně ležet a jen se otáčí podle toho, jak jí žena naviguje, aby mohla pracovat.+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Jade » 01 dub 2014 22:54

+jak se začne probouzet, ženě co jí ošetřuje automaticky sjede ruka ke zbrani u boku, ale pak ten reflex překoná, nebo spíš konstatuje, že v tomhle stavu jí upírka neublíží ani kdyby chtěla, a jme se co nejrychlejc dokončit úkol. Pracuje precizně, ale nijak zvlášť jemně, občas jí postrčením naznačí kam se nastavit, někde v průběhu jí pomůže z trička, a do misky s tichým cinkáním přibývá jedna střepina za druhou. Jade zatím mlčky poslouchá report o tom, co se dělo s ostatními, jak vážná jsou zranění, a o kolik lidí přišli, zatímco i jemu ze zad vyndavají kousky suti a střepů, a stehno už má obvázané tlustým obvazem. Na stole před ním stojí několik prázdných lahviček od lektvarů, a celkově už vypadá mnohem míň jakože ho někdo sejmul zeměkoulí+ Jestli potřebuješ krev, tak ne tady. +oznámí Becce, když pošle většinu ostatních do pokojů okolo, aby se osprchovali a prospali, a úplně bez zakrývání jí sklouzne pohledem po částečně odhaleném těle, i když není zrovna dvakrát v kondici, křivky jsou pod nánosem krve a stříbra pořád víc než zřetelný+ Pak tě přemístím. Do toho pochybnýho podniku kde děláš? +pozvedne obočí+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.
Uživatelský avatar
Jade
Mág
 
Příspěvky: 856
Registrován: 21 črc 2013 01:56
Bydliště: New York

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 01 dub 2014 23:27

+má ze svý ošetřovatelky stejnou radost, jako ona ze své "pacientky" a v jejím výrazu to je docela znát. Ten reflex sáhnutí po zbrani jí ale zazlívat nemůže, už jen pro to, že udělala to samý.+ Skoro jsem si myslela, že mi to zapomeneš připomenout. +prohlásí kousavě na jeho poznámku o krvi. Když žena odloží misku a ten mučící nástroj, kterýmu přezdívaj pinzeta, zadívá se na ni+ Díky. +řekne prostě. Je prostě slušně vychovaná, i když je jí jasné, že kdyby se mohla rozhodnout, radši by jí tu pinzetu vrazila do oka, než si hrála na zdravotní sestřičku:D Pak se znovu zadívá na Jadea a jeho pohled jí samozřejmě neujde, stejně jako skutečnost, že i na něj bez košile je moc pěkný pohled. A jí ani krev nijak zvlášť nepřekáží:D+ Jo, tam by to bylo bezva. +přikývne souhlasně, když zmíní Slasti+ Momentálně je ale jedna věc, po který toužím víc, než po krvi nebo spánku. +zadívá se toužebným pohledem ke koupelně+ Jestli ze sebe to hnusný stříbro brzo nedostanu, nejspíš z toho zešílím. +zatváří se hodně znechuceně a trochu rozpačitě.+ Jo a..díky. Žes mě tam nenechal. I když pokušení bylo jistě velký. +pousměje se trochu, ale je vidět, že to myslí vážně. Přestože jedna její část chce pořád umřít, aby nemusela cítit všechnu tu vinu, bolest a výčitky kvůli tomu, co se stalo její sestře, je ta druhá část, která jí umožnila přežít skoro dvě staletí, o malý, ale významný kousek silnější. A ta část je ráda, že pořád žije...+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Jade » 02 dub 2014 14:21

Kupodivu detaily destruktivní povahy nezapomínám. +odvětí na to suše, a pokývnutím ženě naznačí, že už po ní nic chtít nebude, načež se provizorní sestra bleskově zdejchne jak pára nad hrncem+ Chceš se u mě vykoupat? +pozvedne obočí skoro pobaveně, a očima spočine na krajce na košíčku podprsenky, jako by to zvažoval, a pak pokrčí rameny+ Jestli zasviníš dlaždičky, vydrhnu je tebou. +neodpustí si popíchnutí, a vzhledem k tónu jeho hlasu těžko říct, jestli by s ní vytřel pravým hákem, a nebo trochu jinak+ Jo. +přikývne, a rozhodně nepředstírá falešnou skromnost frázema typu Není zač. Propíchne ji tím svým pohledem, a chvilku se na ni jen tak neproniknutelně dívá+ Myslíš, že nevím, pro koho děláš? Jeden nasranej upíří supervládce mi na krku úplně stačí. +ušklíbne se, a to ještě ani neví o Postrachovi :D+ Tak s tím pohneme. +prohlásí, chytne ji za předloktí a vytáhne ji na nohy, a víceméně slušně jí pomůže těch pár kroků do koupelny, jako by si svoji dlaň na holý kůži jejího pasu a její váhu na svým boku ani neuvědomoval. Koupelna není velká, zařízena klasicky hotelově, účelně a neosobně, takže se vlastně k Jadeovi docela hodí. Na poličce ve sprcháči je několik lahviček se sprchovými gely a tak podobně, které voní vzdáleně jako on, takže jestli jí nestačí mýdlo, bude muset použít tohle. Dekor doplňuje několik huňatých bílých hotelových ručníků a župan+ Nevyplácej všechnu teplou vodu. +poznamená, opře se bokem o stěnu, a dál ji pozoruje; a nevypadá to, že by se snad měl k odchodu nebo poskytování nějakýho soukromí+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.
Uživatelský avatar
Jade
Mág
 
Příspěvky: 856
Registrován: 21 črc 2013 01:56
Bydliště: New York

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 03 dub 2014 19:01

Jasně. Kupodivu. +potřese s úšklebkem hlavou+ Jen se neboj, umím po sobě uklidit. +odvětí stejným tónem a v očích jí pobaveně zablýskne+ No tak to mě teda taky stačí...+povzdechne si a žaludek se jí trochu sevře, když si myšlenky na Setha pustí do hlavy. Násilím je vyžene, už jen proto, že ji Jade najednou drží za ruku+ Hej...to ale vcelku v pohodě zvládnu sama. +brání se chabě a zbytečně, protože se jí ta pomoc přece jen docela šikne. Ovšem když se tak opře o stěnu a nevypadá, že by se měl k odchodu, chvíli na něj zůstane nevěřícně zírat. Pak se ale jen pobaveně ušklíbne a lhostejně pokrčí rameny. Otočí se k němu zády, rozepne si podprsenku a odloží ji stranou. Pak vyklouzne z džín, které jsou díky zranění na stehně a jeho "operaci" na cáry, a nakonec i z černých krajkových kalhotek. Vodu pustila už před tím, tak teď rovnou vstoupí pod proud horké vody. Zástěnu sprchového koutu přitom nezatáhla úplně, asi omylem (:D) nechala zhruba deseticentimetrovou mezeru. Jadeovou přítomností se nenechává naprosto rušit, zakloní hlavu a nechá si blahodárné kapky dopadat na obličej, vlasy se jí přilepí k zádům, sahající těsně pod pás. Trochu sykne bolestí, při prvním kontaktu vody se zraněními, ale přímo cítí, jak se stříbro z ran odplavuje. Nakonec si vezme jeden ze sprchových gelů a opatrně, ale důkladně si ránu na stehně a boku vymyje. Stiskne rty, ale nevydá ani hlásku a pokračuje, dokud pálení a svědění stříbra úplně nepřestane.+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Pokoj č.13

Příspěvekod Jade » 03 dub 2014 20:26

+Nenuceně se opírá o stěnu a když se na něj tak dívá, pozvedne obočí, jako by říkal "Tak co?", ovšem když se vážně svlíkne, překvapí to dokonce i jeho. sleduje její prsty na zapínání podprsenky, pozoruje její zadek, když se ohne, aby sundala kalhotky. Ani se nepohne ale jeho pohled ji musí pálit na kůži. Když za sebou "zapomene" zavřít, rty mu zvlní ten poloviční úšklebek, který mu zvedá levý koutek, vnímá to jako pozvání; zatím se dívá, jak se stará o svoje tělo stejným způsobem a efektivitou jako kdyby čistila zbraň, sleduje, jak jí po těle stéká vody, mísí se s krví z ran a zrůžovělá pak odtéká pryč. Když se konečně odlepí od stěny, pohybuje se potichu, pomalu a klidně, tím svým tak trochu kočičím způsobem, zástěna se s tichým zavrzáním otevře, a najednou stojí za ní, tak jak byl, bos a jenom v těch samých kožených kalhotách ve kterých bojoval. Okamžitě ho zmáčí proud vody, k odtoku se přidá i jeho krev vymývaná ze zranění. Jen za ní stojí, tak blízko, aby cítila teplo, co z něj sálá, ale nedotýká se jí, i když jeho přítomnosti si musí být sakra dobře vědomá. Nakloní se k ní, takže nejdřív ze všeho ucítí na mokré kůži jeho dech, tušenou přítomnost jeho rtů ještě mnohem dřív, než se jí dotkne, a pak jí špička jeho jazyka přejede od ramene výš, nejprve tak lehce, jako by se jí ani nedotýkal, pomalu vystoupá na hrdlo, po křivce jejího krku, a zastaví se na tom místě, kde má pod kůží tepnu; na tom samém místě které by si vybrala, kdyby se chtěla napít od člověka. Jeho jazyk po tom místě kmitne, jako by ho připravovala, a pak ho náhle stiskne zuby, sevře mezi nimi jemnou kůži, ne tak moc aby to bolelo, ale rozhodně to ucítí, stejně jako teplo jeho hrudi, která se jí v tu chvíli otře o záda zakrytá stěnou vlasů+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.
Uživatelský avatar
Jade
Mág
 
Příspěvky: 856
Registrován: 21 črc 2013 01:56
Bydliště: New York

PředchozíDalší

Zpět na Hotelové pokoje

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron