Kuchyně

[Cairo]

*Nesouhlasně zamručí, když se od ní vzdaluje a když ji zvedne, čímž ztratí kontakt s jeho kůží, zamračí se* Postel... je moc daleko, *postěžuje si nespokojeně. Jenže to vypadá, že Garett má v tomhle jasno a že ta zeď bude muset počkat na jindy. Hned se přisaje k jeho krku. Jak ji odnáší přes halu a nahoru po schodech, okusuje ho a oždibuje a hned laská jazykem, je dost možné, že mu zůstane parádní cucflek. Představa, že si ho takhle označkuje, způsobí, že se něco uvnitř ní majetnicky zatetelí. Rukou sklouzne po jeho prsou a dobývá se mezi knoflíčky pod látku, podaří se jí jeden knoflík rozepnout a dostat se pod košili, zkoumá pružnost kůže a pevnost svalů pod ní. Narazí na jednu bradavku, sklouzne po ní bříšky prstů, což vyšle sygnál přímo do středu jejího těla a ona tlumeně zasténá.* Pospěš si, *zamumlá aniž by odtrhla rty od jeho krku*

[Neferet]

+není jí moc extra dobře ze sebe sama ani z toho, že donutila Garetta vzdálit se od Cairo, proto vyhrabe z mrazáku zmrzlinu, vezme si lžičku ze šuplíku a sedne si k jídelnímu stolu kde se trošku nepřítomně a zamyšleně pustí do konzumace+

[Cairo]

*Chvíli se posmutněle dívá na zavřené dveře a pak potřese hlavou a zamíří do kuchyně za Nef. Dojde ke stolu, sveze se na židli a schová tvář v dlaních.* Chovám se jako histerka, viď? *zvedne po chvíli hlavu a rty jí zvlní neveselý úsměv.* Řekni mi, jak je možný, že se někdo tak rychle stane závislý na někom jiném? *Je to spíš řečnická otázka, vlastně ani nečeká odpověd.* A nejhorší na tom je, že si člověk plně uvědomuje, jak stupidně se chová. *Koukne na ni a zarazí ji, jak zdrble Nef vypadá.* Víš, nezlobím se na tebe, jestli tě trápí tohle. Ty dopisy jsou důležitější než nějaký volno, to chápu. *zkoumavě se na ni zadívá.* Nebo jde o něco jinýho? *zeptá se měkce?*

[Neferet]

+stočí pozornost ke Cairo, když vstoupí do kuchyně a jen jí provinile sleduje. natáhne k ní ruku se zmrzlinou, aby si taky dala+ Ty? Ne vůbec. Myslím, že to je úplně normální. +usměje se na ní měkce+ Uvidíš že se ti za pár dní vrátí naprosto v pořádku. +ujistí jí naprosto vážně a na její proslov zareaguje jen tichým provinilým zamručením+ To jsem moc ráda. Skutečně. +vykouzlí potěšený úsměv a natáhne se, aby jí zlehka pohladila po paži+ Ále udělala jsem jednu blbost, ale to se vsákne. +zazubí se na ní, ale někde hluboko v jejím pohledu je vidět, že to jen tak v pořádku nebude+

[Cairo]

*Pozvedne obočí a se zájmem se na ni zadívá.* Víš, obě víme, že z lidí nic netahám, pokud mi to nechtějí říct, *prohlásí lehkým konverzačním tónem a podepře si bradu rukou.* A taky obě dobře víme, že mi to nakonec řekneš. *Na tváři se jí usadí skoro něžný úsměv.* Takže co kdybys nám oběma ušetřila čas a energii a rovnou to vysypala? *Dá jí chvilku na rozmyšlenou a zatím si dojde taky pro lžičku, nabere si zmrzlinu a zkoumavě ji pozoruje.* Je v tom nějakej chlap, žejo? Ten fešák z čajovny, *namíří na ni lžičkou, jak si dá dvě a dvě dohromady.*

[Neferet]

+stočí k ní pohled a chvíli ji jen tiše pozoruje, než si povzdechne a zavrtí nad tím hlavou+ Jak je možný, že mě tak dobře znáš? +pousměje se a strčí si plnou lžičku zmrzliny do pusy+ Jo je v tom ten fešák z čajovny. +připustí po hodné chvíli kdy tupě zírá před sebe+ Jmenuje se Isaac Walker a je to bystrozor z New Yorku. Potkala jsem ho na ministerstvu, když jsem šla za Man ohledně toho Aljoši. +povzdechne si a provinile sklopí oči k dlaním+ Asi jsem udělala pár blbostí, kterých začínám litovat. +zamručí a zacpe si pusu další várkou zmrzliny+

[Cairo]

O nic víc, než ty mě, *pousměje se a trpělivě čeká, co z Nef vyleze.* Tak Isaac, hm. *protáhne zamyšleně.* To je pěkný jméno, *uculí se.* A je z New Yorku? *maličko se zamřačí.* To je pěkná dálka, *podotkne.* Víš, pokud jde o Aljošu, dvakrát se mi nezamlouvá myšlenka, že ho sama někde lovíš, *poznamená lehce káravým tónem, ale už ji zná natolik, aby věděla, že do toho nemá zasahovat. Nabere si další sousto zmrzliny.* O jaký druh blbostí se jedná? *zeptá se po chvíli.*

[Neferet]

Jo to je. +souhlasí s ní a na tváři se jí objeví lehký úsměv, když si jmenovaného muže vybaví+ To teda... je tady kvůli jednomu sériovému vrahovi. Víš jak jsem si pořídila ten byt v Londýně? No tak naposledy řádil jen pár ulic vedle. +povzdechne si a vzápětí se zamračí+ Já vím... to spoustě lidí. +povzdechne si a provinile sklopí oči k desce stolu+ No, tak třeba to, že Aljošu lovit sama nebudu. +zamračí se na nehty, kterými se snaží odloupnout kousek laku ze stolu+ Půjde se mnou Isaac... je to asi čtrnáct dní co mi vykopl dveře... a tak nějak jsme se domluvili na tom, že mi ho pomůže najít, ale měl podmínku že půjde se mnou. +povzdechne si+

[Cairo]

No hezký, *zamračí se, protože představa sériového vraha v sousedství Nefina bytu se jí zamlouvá ještě míň.* On ti vykopl dveře? *vykulí oči a zasměje se.* Proč, proboha? *nevěřicně kroutí hlavou. Skutečnost, že to, že Isaac Nef s Aljošou pomůže, jí rozhodně nepřijde jako chyba, si taktně nechá pro sebe. Stejně jako to, že tímhle malým vítězstvím u ní Isaac schrábnul pár plusových bodů.* A co bylo dál? *zajímá se, protože je jí jasné, že vykopnutými dveřmi to jenom začíná.*

[Neferet]

Že jo. Chtěla jsem po něm jít sama, ale zdá se, že se to zdejším bystrozorům... vlastně jednomu z nich docela nelíbí. +zamračí se+ Nelíbí se mi, že kolem řádí vrah, který porcuje holky zaživa. +vrazí lžičku do zmrzliny, na znamení, že se jí to fakt zajídá, ale pak lžičku vyndá i s trochou zmrzliny+ Jo. +zamručí nesouhlasně+ Našli další holku, co měla stejnou barvu vlasů... jak jsem to pochopila... a on si myslel, že jsem to já. Vrátila jsem se od nás a zalezla si do vany, aby si trochu odpočinula a dala si vařicí koupel a najednou slyším křik a bouchaní na dveře. V půl osmý ráno, proboha, odmítla jsem jít otevřít a najednou slyším ránu a praskání dřeva. Když jsem vylezla z koupelny stál uprostřed obýváku a ještě mi vynadal, že jsem měla otevřít. +zavrtí nesouhlasně, ale někde v hloubce jejího hlasu zní něco co prozrazuje, že takové jednání jí zahrálo svým způsobem na tu správnou notu+ Pak? No o týden později volal, že nejspíš bude mít nějaký informace o Aljošovi, tak jsme se sešli v baru a no... trochu jsme pili... a vyspali se spolu. +poslední slova spíše jen zašeptá+