Středozemě

[Locke Lamora]

+Lamora ještě moc nevnímá, jen si uvědomuje že kolem jsou lidi, ale ještě se nedokáže probrat,jenom svaly na nohou sebou reflexivně škubnou, což upoutá elfčinu pozornost+ A co on? +ukáže na zajatce+ Stejně je věčně mimo. +šťouchne do něj nespokojeně špičkou nohy+ Musíme ho předem nějak rituálně obětovat? +zajímá se+

[Wenai Lafayette]

On? +koukne na Lamoru jako by to byl tejdem mrtvej pes načež předvede etudu na téma jezisi no tak jo. Ale jenom že ses to ty+ Dobře. +povzdychne si nenadsene+ Beru ho. +prikyvne a natáhne k ni ruku na znamení dohody+ Ně ně. +zavrti hlavou+ To musím... Já sama. +pousmeje se tentokrát hadovite ona+

[Locke Lamora]

Je živej, srdce mu buší, a dejchá taky. +pokrčí rameny v obraně+ Jen ty jeho prsty mi budou chybět... +povzdychne si+ Dobře. +přikývne, a rukou jí potřese, dokonce docela normálně, ani se nesnaží jí rozdrtit prsty+ Tak se ukaž. +zazubí se, podá si víno, a opře se do přikrývek, uši napnutý+

[Wenai Lafayette]

Dobře. +pousměje se a taky se napije, načež se pohodlně usadí a začne vyprávět úžasný příběh o konci světa, kterej se blíží. Jak skončí svět tak, jak ho známe, ale máme určitou šanci na přežití a je to velice poutavý a napínavý příběh, taky to trochu zaonačí tak, aby to vypadalo, jako že ten svět může zachránit právě ona. Ale ne zas aby si o tom byl úplně jistá. A já to sem nemůžu napsat, protože nejsem na vlastním počítači, což mě nejenom rozrušuje, ale furt mi tady do toho někdo vejrá+

[Locke Lamora]

+v klidu, ona má bujnou fantazii . Poslouchá, celá napnutá, a všechno si to pečlivě ukládá do pamětí, zároveň se tváří, že jako o nic nejde, a že takový věci slýchá denně před spaním, ovšem tep se jí u toho slušně zrychluje, a hnedka z toho zkoumá a vyvozuje závěry, ve kterejch je za zářící hrdinku, takže si ani nevšime, že Lamora začal mžourat okolo sebe a momentálně je přesvědčen, že mu už dočista vytloukli mozek z hlavy a zbláznil se, protože by byl přísahal že slyší známej hlas+

[Wenai Lafayette]

+zakončí ten svůj úchvatnej příběh tím, že zachránce bude žít v západních zmích na věky jako šlechtic a každý se mu bude klanět a pak pomalu utichne. Sleduje ji a odhaduje, jak to na ni zapůsobilo a musí říct že hodně. I když si každý slovo vycucala z prstu+ Stálo to za to? +pousměje se a napije se vína+

[Locke Lamora]

+elfka ještě chvilku mlčky sedí a poněkud čučí do prázdna, ale pak se trochu oklepe a upře pohled na ni, s přimhouřenýma očima ji pozoruje a nic neříká, Lamora na zemi ani nedutá, a je napnutej jak kšandy co bude, i když pořád víceméně úspěšně předstírá bezvědomí+ Ale jo. Stálo. +připustí pak elfka, a široce se usměje, tak že odhalí všechny zuby+

[Wenai Lafayette]

+čeká, co ona na to a když se elfka usměje, tak se i její tvář roztáhne v úsměvu. Dopije víno a vstane, přes rameno si přehodí vak+ Když mě teď omluvíte, tak mám práci. +dojde k Lamrovi a nějak si ho napůl přehodí přes rameno, nohy se mu táhnou po zemi a začne se s ním šourat pryč+

[Locke Lamora]

+pokrčí rameny, a ještě za Lamorou tak lítostivě kouká, napije se z vaku, a pozoruje ty dva jak odchází pryč z tábora+ Počkej. +houkne na ni když už jsou skoro venku z kruhu světel, a odmlčí se, chvilku to vypadá, že zvedne ruku a mávne na stráže, aby je zastavili, ale pak se zeširoka usměje+ Tamtím směrem narazíš na skřetí hnízdo. Být tebou, šla bych támhle. +ukáže na opačnou stranu+

[Wenai Lafayette]

+úpěnlivě se šourá pryč, když ji najednou její slova zastaví. S bušícím srdcem a trochu nervním obličejem se otočí+ Co? +koukne na ni a snaží se nepanikařit. Když jí elfka ukáže směr, tak se usměje a přikývne+ Díky. +kývne na ni a rychle se s Lamorou šourá pryč tím směrem, po pár metrech z něj uhne trochu na sever, ale nějak nemá odvahu zastavit+