od Okolí » 18 led 2014 18:01
Karhu žil svůj život v lesích, a žil šťastně. Les kypěl hojností, hlady nikdy netrpěl, zimy byly mírné a ve svém hvozdu neměl nepřítele. Nevěděl nic o lidech ani jiných rasách dvounožců, netušil že pod kopci se rozkládá malá vesnice. jen když se na svých toulkách dostal příliš blízko k okraji lesa, slýchal z údolí zvuky života jiného druhu, ale instinkty divokého zvířete mu radily se do těch míst neodvážit. Lidská zvědavost je ale silná. +odmlčí se na chvilku+ Jednoho dne se Karhu znovu vypravil do té části lesa. Procházel se podrostem, když uslyšel kroky, jen tiché našlapování chodidel na mechu; ale ne dost tiché pro medvědí uši. Karhu se nikdy nemusel ve svém lese plížit nebo schovávat, krčit se za stromy mu bylo cizí, ale cosi mu napovídalo zůstat tentokrát skrytý za hustými větvemi prastarých stromů, a za chvilku na mýtinu před ním vstoupila lidská žena. Byla první bytostí chodící po zadních, jakou kdy uviděl, prvním člověkem, a při pohledu na ni užasl. Karhu dovedl poznat krásu a vidět ji ve slunečním světle na zeleném mechu nebo ve svobodném letu ptáka proti bezoblačnému nebi, a když žena poklekla dotrávy a začala sbírat jahody, uviděl krásu v její tváři a v srdci pocítil něco, co dosud nikdy nepoznal. Vstal ze svého úkrytu, prodral se skrz větve a přistoupil k ní, dychtivý pohlédnout na ni zblízka, ale když ho žena spatřila, vykřikla hrůzou, obrátila se na bezhlavý útěk, uprchla z lesa. +vypráví dál mírným, hlubokým hlasem+ Karhův svět pozbyl barvy. +dodá se stínem smutku v hlase+ Les pro něj byl náhle prázdný, netěšilo ho poslouchat písně ptáků cestovatelů o dalekých krajích a stříbrných jezerech, o elfích městech s bílými věžemi a fantastickými fontánami, a vlastní odraz v lesním potoce ho přiváděl k nepoznané zuřivosti. Odvážil se pod rouškou tmy z lesa ven v touze ji znovu vidět, a objevil vesnici a nový svět, poznal rasu lidí, z dálky nepozorován sledoval lidskou ženu, která se mu vkradla do duše. Karhu si uvědomil sám sebe a shledal se bezvýznamným, pozbyl naděje a zoufalství v jeho srdci rostlo. Dokud se ptáci nevrátili z pověstmi o mocném čaroději, který hovoří řečí zvířat.