Středozemě

[Okolí]

Máš bolesti? +podívá se na ni pátravě, zajde do domu a vrátí se s džbánem horkýho ovocnýho vína svařenýho s nějakýma bylinama, co fungujou jako úúúúplně mírný anestetikum, posadí se vedle a překříží dlouhý bosý nohy v kotnících+ Možná bys to neměla tak přehánět. +pousměje se+ Do zimy času dost. +pokrčí rameny+ Co jsi provedla drakovi, že se rozhodl vzít si tě do horských jeskyní? +vrátí se k tomu o čem se bavili předtím+

[Wenai Lafayette]

Jenom trochu. +přizná se neochotně a vezme si od něj hrnek s vínem a usrkne a natáhne si taky nohy a i když je má dlouhý dost, tak je stejně má tak do půlky jeho lejtek+ Nic jsem mu neudělala. +ohradí se+ Šla jsem kolem bažin, když se tam vynořil, chvíli na mě koukal a pak mě odnesl. +zavrtí se trochu+ Myslela jsem, že mě sežere. +řekne trochu stísněným hlasem+ Tak jsem mu vyprávěla příběh, aby usnul a pak jsem utekla. +dodá a usměje se na něj+ Jestli mě chceš taky sežrat, tak mi to prosím řekni hned. Ať mám čas se připravit.

[Okolí]

Kdo ví, co se drakům vlastně honí hlavou. +pousměje se+ Slyšel jsem o dívkách, které si okřídlení ještěři odnesli do svých slují, a nejsou to moc hezké příběhy. +zachmuří se+ Máš štěstí, že se ti povedlo utéct. +koukne po ní bokem, a pak se rozesměje, hlubokým smíchem co mu otřásá hrudníkem, a kupodivu je to celkem příjemný, trochu medvědí zvuk+ Přede mnou se žádná živá bytost nemusí mít na pozoru. +zavrtí hlavou pobaveně+

[Wenai Lafayette]

No... +zamyslí se+ Legendy o tom se rozcházejí... +chvilku vzpomíná a pak začne+ Dívky ze Sedmihradska a Uherské Horní země, panny ze Srbska a plavovlasé Rusky ronily krvavé slzy, když je hnaly důtky na jih do osmanských harémů... A pokud měla některá z nich štěstí a po nějaké době jejich otec či celá vesnice sehnali zlato na jejich vykoupení, chtěly se vrátit jen ty, na které zbyla práce v kuchyni nebo v prádelně. Těm s hlubokýma očima a kočičím tělem se už nechtělo z přepychu, od vodotrysků a fondánových cukrlat. +skočí a pousměje se+ Jsou to jenom příběhy, ale... +porčí rameny jakože kdo ví+

(jména si dle libosti změň na kterékoli názvy ze Střevozemě )

[Okolí]

Jsou to pěkné příběhy. +pousměje se+ Ty co dopadnou špatně se tak vděčně nevypráví. +zavrtí hlavou a taky si nalije trochu vína+ Po tom toužíš? +podívá se na ni po straně hloubavě+ po přepychu a fondánových cukrlatech? +pozvedne tázavě husté obočí, ale nezní to útočně ani odsuzujícně+ Já slýchal vyprávět jiné příběhy, ty o krvi a plamenech velkých draků ze Severu. +stočí pohled zpátky k chomáčům šedobílé vlny na trávě+ A taky ty o chuti svobodného běhu, o větru v srsti a divoké krvi v neklidných žilách. +usměje se na ni+

[Wenai Lafayette]

+usměje se+ To záleží na posluchači. Každý příběh je krásný. +když se jí zeptá, jestli touží po cukrlatech tak se musí rozesmát, načež se zase chytne za žebra+ Cukrlata. +zassměje se+ Ne, že by mi fondán nechutnal, ale tvůj med mi dneska chutnal sladčeji než všechen fondán světa. +usměje se na něj+ Budeš mi ty příběhy vyprávět? Prosím. +požádá ho+

[Okolí]

+skouzne pohledem ke košili kolem jejího pasu, aby se ujistil, že nezačne mokvat krví, ale pak se usměje+ Pamatuji si jeden... o medvědovi jménem Karhu. Své doupě měl hluboko v lesích, v dobách kdy byly hvozdy hustší a neprostupnější než dnes, a jejich srdce byla ještě nedotčená pohledy Ilúvatarových dětí. +pousměje se, a zahledí se někam dolů do trávy, jak se pokouší si příběh vybavit, zatímco slunce pomalu klesá za obzor a začíná se stmívat+ Byla to doba úsvitu světa, elfové teprve objevovaly dosud nezkalenou krásu a světlo Západu, a první otcové lidí se sotva probudili ze svého dlouhého spánku. Tenkrát byli lidé jiní než dnes, oči měli jasné a zvědavé a vrásky se jim ve stáří tvořily od smíchu, žili prosté životy a neznali chamtivost a nenávist, Nepřítel dlel v poutech ve svém vězení a vzduch ještě voněl příslibem.

[Wenai Lafayette]

+když začne vyprávět, tak se usměje, pohodlně se usadí a zavře oči, aby si to mohla představovat a pozorně ho poslouchá+ Karhu. +zašeptá si pro sebe, ale jinak ho neruší+

[Okolí]

Karhu žil svůj život v lesích, a žil šťastně. Les kypěl hojností, hlady nikdy netrpěl, zimy byly mírné a ve svém hvozdu neměl nepřítele. Nevěděl nic o lidech ani jiných rasách dvounožců, netušil že pod kopci se rozkládá malá vesnice. jen když se na svých toulkách dostal příliš blízko k okraji lesa, slýchal z údolí zvuky života jiného druhu, ale instinkty divokého zvířete mu radily se do těch míst neodvážit. Lidská zvědavost je ale silná. +odmlčí se na chvilku+ Jednoho dne se Karhu znovu vypravil do té části lesa. Procházel se podrostem, když uslyšel kroky, jen tiché našlapování chodidel na mechu; ale ne dost tiché pro medvědí uši. Karhu se nikdy nemusel ve svém lese plížit nebo schovávat, krčit se za stromy mu bylo cizí, ale cosi mu napovídalo zůstat tentokrát skrytý za hustými větvemi prastarých stromů, a za chvilku na mýtinu před ním vstoupila lidská žena. Byla první bytostí chodící po zadních, jakou kdy uviděl, prvním člověkem, a při pohledu na ni užasl. Karhu dovedl poznat krásu a vidět ji ve slunečním světle na zeleném mechu nebo ve svobodném letu ptáka proti bezoblačnému nebi, a když žena poklekla dotrávy a začala sbírat jahody, uviděl krásu v její tváři a v srdci pocítil něco, co dosud nikdy nepoznal. Vstal ze svého úkrytu, prodral se skrz větve a přistoupil k ní, dychtivý pohlédnout na ni zblízka, ale když ho žena spatřila, vykřikla hrůzou, obrátila se na bezhlavý útěk, uprchla z lesa. +vypráví dál mírným, hlubokým hlasem+ Karhův svět pozbyl barvy. +dodá se stínem smutku v hlase+ Les pro něj byl náhle prázdný, netěšilo ho poslouchat písně ptáků cestovatelů o dalekých krajích a stříbrných jezerech, o elfích městech s bílými věžemi a fantastickými fontánami, a vlastní odraz v lesním potoce ho přiváděl k nepoznané zuřivosti. Odvážil se pod rouškou tmy z lesa ven v touze ji znovu vidět, a objevil vesnici a nový svět, poznal rasu lidí, z dálky nepozorován sledoval lidskou ženu, která se mu vkradla do duše. Karhu si uvědomil sám sebe a shledal se bezvýznamným, pozbyl naděje a zoufalství v jeho srdci rostlo. Dokud se ptáci nevrátili z pověstmi o mocném čaroději, který hovoří řečí zvířat.

[Wenai Lafayette]

+otevře oči a hledí na stmívající se krajinu, zatím co on vypráví. Chvíli sleduje jeho obličej a usmívá se nad tím hezkým příběhem a je vidět, že ho poslouchá a že ji to zajímá, jak to dopadne+