Středozemě

[Locke Lamora]

+dojde s ní do domu a položí ji na jedinou postel co tam je, slamník je poněkud tvrdej, ale přikrývky polštáře má čistý a voňavý. Chlap si ováže kolem pasu takovou koženou zástěru, ale jinak je furt nahatej, a vypadá to, že je tak zvyklej; po domě se pohybuje s jistotou která naznačuje, že mu to tam patří. Zařízený je to tam celkem prostě, a nábytku nemá nazbyt, ale všechno je srovnaný a uklizený, a vzduch voní slámou, včelím medem a ještě něčím divoce zvířecím; chlap se na chvilku ztratí v koutě, kterej je asi kuchyně, a pak se vrátí s miskou vody která voní po bylinkách a čistým hadrem, sedne se k ní na postel a pomalu se vlhkým hadrem dotkne krvavý rány na její čele a začne ji omývat, a přitom si ji prohlíží moudrýma, prastarýma očima+

Taky jsem na ně pyšnej. +zazubí se+ když zadržím dech, dá se na ně hrát jak na harfu. +uculí se na ni a elfí chleba mu celkem jede+ Jak malý děcko. +usměje se a vděčně přikývne, a když se od ní bere hrnek, dá si záležet, aby se jejich prsty setkaly+ Byl jsem děsně unavenej. +koukne po ní omluvně+

[Wenai Lafayette]

+s oddychnutím spočine na tom slamníku a chce se začít culit, když si všimne, že je nahatej, ale zaprvý je docela mimo a zadruhý jí to bůhvíproč přijde u něj docela přirozený. Trochu se rozhlídne po chatrči a pak se koukne na muže, co u ní sedí, klidná, unavená+ Do toho. +zašeptá+ Nebudu křičet. +slíbí mu a zavře oči s jenom cítí jeho ruce, jak čistí její rány+

+usměje se na něj+ To jsem ráda. +pohladí ho prsty po těch jeho+ Dneska pojedeme daleko. +nakloní se k němu trochu, jako by tam byli samy+ Ale dostaneme se k cíli, slibuju. +zašeptá a chvilku ho sleduje, prohlíží si jeho tvář až se pohledem zastaví na jeho rtech+

[Locke Lamora]

+pousměje se pro sebe poněkud neveselým úsměvem, který mu kolem těch zvláštních očí vykouzlí vějíř vrásek, pomalu jí očistí obličej od krve a omyje ránu, vezme druhou misku se silným kořeněně vonícím tmavě hnědým nálevem, do něhož namočí čistý plátýnko, a zlehka jí tím omyje rozmlácený oči, teplá tekutina ji příjemně hřeje, a vůně uklidňuje. chlap zapracuje nálev i do zbytku jejích ran na obličeji a na krku, soustředí se na svoji činnost a nic neříká, jeho velký a na pohled neohrabaný prsty se jí dotýkají s nečekanou jemnosti a přesností,a pak vezme za lem její košile, protože je mu jasný, že největší zranění najde tam+

Jo? Já myslel, že jsi říkala, že tam budeme v poledne? +usměje se na ni tázavě, ale moc se tím nezabývá, konec konců ona to tam asi zná líp, a jak se k němu začne přibližovat, na chvilku zpanikaří, ale pak se nahne taky blíž, sklouzne jí pohledem ke rtům, nakloní se k ní, a sotva se jich zlehka dotkne, vyruší je elf s oznámením, že jsou všichni připravení vyjet+

[Wenai Lafayette]

+ospale přivírá oči a dech se jí taky zklidní a když skončí s obličejem a chce jí sundat košili, tak oči tevře+ Já se nezvednu. +zašeptá, torchu omluvě+ Roz... rozstřihni to. +zasípe a zase zavře oči, protože i to mluvení ji unavuje+

No vždyť ano. +usměje se na něj povzbudivě a s přivřenýma očima čeká na jeho polibek, co se pak dostaví tak jako na půl. Zasměje se, vyskočí na nohy, což jí na hrudníku způsobí menší vlnobití a pak na koně. Počká, až budou na koních všichni a zavelí k odjezdu. Vyrazí na východ, přímou cestou a pak lehce na sever+

[Locke Lamora]

+vstane a po chvilce se vrátí s nožem, kterým opatrně rozřízne košili odzdola nahoru, aby jí neublížil, a cáry shrne na stranu, a její nahota ho nijak netrápí; prohlédne si její zranění a mezi hustým obočím se mu objeví vráska, podá si další čistý plátno a stejným způsobem jí je ošetří tím bylinným vývarem. pracuje rychle, aby jí nezpůsoboval zbytečnou bolest, ale jemně a lehce, všechny rány jí vymyje, a ty největší ováže čistou látkou, nadzvedne ji jednou rukou v pase, jako by nic nevážila, a na břiše ji upevní uzlem. pak ji přikryje a po bradu pokrývkou, natáhne ruku, a zlehka se jí dotkne konečky prsty na čele+ Spi. +řekne potichu mírným, hlubokým hlasem, který rezonuje překvapivě podobným způsobem jako předtím vrčení medvěda, a jeho prsty jako by ji pomalu vtlačily pod hladinu snění+

+Když jsou tak vyrušený, tak sklopí oči, a dělá děsně rozpačitýho, ale v duchu si oddechne, zvedne se a div nehodí dršku o kořen, jak sleduje ten hrudní příboj. vyleze na koně, zařadí se vedle ní dopředu, a vyjedou společně na cestu+ Kam se vlastně chystáte vy, až se rozdělíme? +usměje se na ni tázavě+

[Wenai Lafayette]

+nechá se od něj ošetřit, sem tam sice sykne bolestí a když ji zvedne tak zasténá, ale nekřičí i dyž by občas chtěla. Když položí prsty na její čelo, zvedne ruku a stiskne jeho dlaň ve své, ještě mu chce říct, že děkuje, ale to už usne jako špalek hlubokkým a klidným spánkem+

Na sever. +pohybem hlavy naznačí ten směr+ K jezeru Helevorn. A pak zpátky na jih. Nic důležitého, jenom chceme mít přehled. +prozradí mu a zavolá si k sobě pár elfů ze zadního voje a pošle je dopředu na průzkum, pak se zase vrátí k Lockemu a usměje se na něj+ Víš, líbíš se mi. +řekne mu trošku rozpačitě+ I když nejsi elf, je to... zvláštní.

[Locke Lamora]

+počká, dokud neslyší, že se její dech zklidnil a že hluboce spí, a teprve pak vstane a odejde do jiné části chalupy, vezme si něco k jídlu a pro ni nachystá taky něco, několik misek ovoce a ořechů, domácí med, čerstvý chleba s máslem a tvaroh, a džbán mlíka k pití; samý prostý jídlo, ale poctivý a domácí, pak se jde postarat o zvířata, co s ním tak nějak polosdílí domácnost, a u toho s nima potichu rozmlouvá+

Tak to jo. +přikývne, a tváří se že ví kde všechny ty místa jsou+ Kdo by taky pořád vysedával doma. +uculí se souhlasně, a když k nim přijedou ostatní elfové, hledí si svýho a dělá že neposlouchá, ale přitom si všechny informace ukládá do svýho zlodějskýho mozku+ Fakt? +usměje se potěšeně+ No, ty se mi taky docela líbíš. +zazubí se, a říká si, že se stejně za pár hodin rozjedou každej po svým, tak o co jde+

[Wenai Lafayette]

+po několika hodinách se vzbudí, nejdřív jenom otevře oči a rozhlídne se kolem, když ho nikde nevidí, tak pomalu vstane, ale rozhodně se cítí o dost líp než před tím. A pomalu se přišourá ke stolu, kde si sedne na lavici. Stůl je jí trochu větší, stejně tak i talíče a ten hrnek s mlíkem, kterýho ase ale hnedka napije, protože má strašnou žízeň. Ochutná trochu tvarohu a pak med. Když se na stole objeví několik myší a vypasenej krysák, tak jim dává na prstě trochu tvarohu. A krysáka si pohladí, protože je boží a trošku na něj zamlaská a zapíská+

+když jí řekne, že se mu taky líbí, tak se usměje a je vidět, že ji to fakt těší+ No... tak to bysme se možná nemuseli hned rozdělovat, co říkáš? Hm? +navrhne mu nenápadně nicméně nadšeně+ Mohla bych ti to ukázat u nás v lese. A my umíme být pohostiní. +řekne takovým tónem, že je hned jasný, že nemyslí na nic slušnýho+

[Locke Lamora]

+zvenku se ozve došlapování těžkejch tlap, jak něco hodně velikýho pomalu přiběhne k chalupě, a pár vteřin nato se otevřou dveře a on vejde dovnitř, pro změnu nahatej, což brzo zakreje svojí zástěrou, a pak k ní stočí svoje medově hnědý oči, a spokojený pokývnutím ohodnotí, že se sama najedla a vstala. krysák k němu doběhne po stole, chlap mu nastaví dlaň a myš vyběhne po paži a usídlí se mu na rameni+ Co tvoje rány? +zeptá se hlubokým hlasem+

To by bylo fajn. +usměje se na ni taky+ Ale já musim za drakem. říkal jsem ti, že má něco mýho, a já to chci zpátky. +zamračí se trochu+ O tom nepochybuju. +zazubí se+ Třeba se ještě někdy potkáme. +pokrčí rameny s úsměvem+

[Wenai Lafayette]

+když vejde dovnitř, pohlédne na něj, pak jí pohled sklouzne trochu níž a nakonec se usadí v talíři, aby na něj nezírala dokud se neobleče. Sama se víceméně zakreje tou rozthlou halenou+ Už je to lepší. +prohodí, když už se na něj zas může kouknout+ Ty seš... +zaváhá+ Ty jsi ten medvěd, že jo? +koukne na něj tázavě+

Aha. +řekne, lehce zklamaná se kouká na cestu před sebe, než k nim dojedou zvědové. Chvíli s nima mluví elfsky, načež celá skupina změní směr na severo-východ+ Musíme objet skřetí ležení. Stojí nám v cestě a je nás moc málo na to, abysme s tím něco udělali. I když jsou mizerně vycvičení. +osvětlí to Lockemu+