Středozemě

[Locke Lamora]

Urk! +zařve skřet, když do něj vrazí a on spadne na záda+ Pushdug gretchin. +zakleje, a hrabe se za nohy, ostatní útok nečekaj a tak prováhaj ten klíčovej moment, ale o vteřinu pozdějc se za ní pustí, sice se vší tou zbrojí neběží tak rychle jako ona, ale jsou zvyklý a vytrvalý, takže neztrácí sílu, a pomalu ji začnou dotahovat, pokřikujou po ní nejsprostější nadávky,a když jsou dost blízko, jeden z nich se jí vrhne pod nohy a vlastním tělem jí je podrazí+

No tak jo. +usměje se, ale v duchu si umíní, že si všechen svůj skromnej majeteček bude v noci držet hodně blízko+ A co děláš, když ti někdo odporuje? +uculí se vesele+ Vypadáte jinak, než ostatní elfové, co jsem tu potkal. +poznamená, ale nemyslí to zle+ Já? Zdaleka. +zazubí se a radši to nerozvádí+ hodně cestuju. až dostanu zpátky co hledám, zamířím zas jinam. +usměje se+

[Wenai Lafayette]

+vlastní bradou vyreje velmi úhlednou rýhu v zemi. Chvíli tápe po vlastní zbrani a pokouší se postavit na nohy, ale nejde jí to, jelikož v nich má zamotanýho skřeta. Chrčí a vrčí a už teďka v puse cejtí krev. Podaří se jí jakž takž otočit na břicho a ohání se kolem sebe skřetí šavlí, ale moc platný jí to není+

Hodně? Byl jsi i na západě... za mořem? +toužebně stočí pohled tím směrem, ale pak se na něj zase zadívá+ To ne. +usměje se na něj+ Oni vypadají jinak než MY. +zdůrazní to my a mrkne na něj, vezme si měch s pitím a taky se napije, než mu ho zase podá a s jistým zalíbením si Lockeho prohlíží+ Mohla bych pak jet s tebou...

[Locke Lamora]

Pizat tob! +zařve skřet, kterýho předtím srazila na zem, a kterej jí to obzvlášť touží osladit, a vzápětí jí těžká okovaná skřetí bota přidupne zápěstí se zbraní až to křupne, aby se tam tak nerozmachovala, načež se jí do boku zaryje pořádně tvrdej kopanec, a pak druhej, třetí, znova a znova, div ji to nepřevrátí, ale z druhý strany ji vyvažuje přinejmenším stejně brutální rány do žeber; druhý předloktí jí bolestivě přiklekne koleno tlustý jak mladej stromek, špinavá skřetí pazoura jí sevře vlasy na temeni až jich pár vyškubne a prudce jí udeří hlavou o zem+ Urrurz dug. +zachraplá jí hrubej hlas do ucha a na tváří jí přistane zakysle páchnout plivanec+


Tam? +koukne tím směrem taky poněkud vágně, a usoudí, že to asi bude hodně daleko, tak to radši neriskuje+ Tam ne. Ale znám pár lidí, co jo. +dodá, aby si nemyslela+ No vy se mi teda líbíte mnohem víc. +mrkne na ni zpátky, a nějak mu oči samy sklouznou k jejímu napěchovanýmu výstřihu+ Jste na mě mnohem milejší. +zazubí se na ni, a napije se, ovšem pak mu div nezaskočí, tak to rychle nějak zamaskuje+ Jo? No... a ty bys chtěla? +sonduje opatrně, a radši ji neodmítá rovnou,aby se nenakrkla+

[Wenai Lafayette]

+poslední, co Wenai cítí, je jak ji někdo bere za vlasy, tupá rána a konec. Propadne se do bezvědomí, ze kterýho ji proberou až paprsky slunce, šplhajícího pomalu po obloze. Ještě je ráno, aspoň tak to odhadne. Zasténá, zachrchle a přetočí se namáhavě na bok, to si zažádá novou dávku stenů. Jen tak tak a za pomoci klacku, či spíš ratiště zlomenýho kopí, co najde kolem se zvedne na nohy. Rozhlídne se kolem, ale jedním okem toho moc nevidí - to druhý má napuchlý - a začne se ploužit nějakým směrem pryč od hor. A za vodu by dala duši+

+na to tam, si jen nostalgicky povzdechne a zatřepetá řasama+ To jsem ráda, že se ti líbíme víc. +uculí se na něj mile a když si všimne, kam jí to kouká, tak se nenápadně vyprsí+ My nejsma takový starý nerudní ... otrapové. +zasměje se vesele, načež zívne a protáhne se tak, že jí málem prsa vypadnou z výstřihu+ Já jdu spát. +oznámí mu spiklenecky+ A kdyby ti bylo zima, tak se můžeš přitulit. +dodá s úsměvem, kterýmu nikdo (podle ní) nemůže odolat a zabalí se do pláště a lehne si+

[Locke Lamora]

Gur htolat-tob ishi pugh! +zaryčí jeden, když Wenai ztratí vědomi, ale v tu chvíli se od hory ozve nepříjemnej zvuk skřetích trubek co svolává hlídky na nějakej větší nájezd, a neuposlechnutí se trestá poněkud nepříjemně. skřeti zaklejou, neochotně ji pustěj, a ten nejbližší ji ještě aspoň pro potěšení nakopne do hlavy, než se poklusem odebeřou zpátky+

+Locke zamrká a už už natahuje ruce, že jestlí jí vypadnou, ak je pomůže pochytat, ale naštěstí to není potřeba, dopije zbytek vína a bleskově přemítá, co s tím bude dělat, ale říká si, že naštvat by ji asi neměl, když je sám v pustině se skupinou po zuby ozbrojenejch elfů co je má ona na povel, tak si tiše povzdychne, vezme si plášť a lehne si těsně vedle ní, chvilku mlčky leží, a když uplyne dost dlouhá doba, jakože ve spánku se překulí na bok a nenáápadně ji ze spaní obejme kolem pasu těsně pod prsama+

[Wenai Lafayette]

+jedno oko má napuchlý a druhý jí slzí, takže si ho co chvíli vytírá rukou. Sem tam si udělá pauzu a vždycky je potom ráda, že se vůbec zvedne. Dýchá přerývaně a nepravidelně a už sotva stojí na nohách, když si v dálce všimne čehosi, co by snad mohl bejt domek a lesík, tak k tomu zamíří. Ale sama si není jistá, jestli tam vůbec dojde+

+když si opravdu lehne za ni, tak jen těžko skrývá nenadály vzrušení a děsně nenápadně se mu zadkem přitiskne do klína a taky děsně dělá, že spí a jenom sem tam se mu v tom klíně tím zadkem pohne a číhá, co on na to+

[Locke Lamora]

+jak se tam tak potácí, z lesa za ní se vynoří obrovská masa chlupů a svalů, a sleduje ji jako stín, na svoji velikost se pohybuje fakt neslyšně a elegantně; tiše začmuchá a ochutná její pach, okamžitě v něm ucítí ostrou vůni krve a bolesti, tak trochu zvolní, protože zraněná pro něj nepředstavuje okamžité riziko, dostane se těsně za ni a teprve pak hluboce hrdelně zavrčí+

+trochu pohne boky proti ní, aby si nemyslela, že s ním nic není, lehce ji pohladí prsty na břiše, ale má toho za celej den plný zuby, a při tom čekání na její reakce sklimbne, a za chviličku jí pravidelně oddychuje do kůže na krku, a zdaj se mu neklidný sny plný draků a kopců zlata+

[Wenai Lafayette]

+jak za ní něco zavrčí, tak chce zakřičet, ale z úst se jí dostane jenom zachrčení a na rtech se jí objeví další krev, když se otočí a vidí to monstrum, co před ní stojí, tak jí poněkud vypne mozek, zavře oči, svalí se na zem a hrdinsky omdlí+

+když sezná, že se tak dlouho nehejbala, až usnul, tak si jenom něco zamumlá a zavře oči taky a za chvíli spí. Ráno je probudí poslední hlídka, jen chviličku po tom, co se slunce vyhouplo nad obzor a na malém ohníčku už se pečou nějaký placky a čaj. Elfka se vzbudí posadí se a mile se na Lockeho usměje+ Dobrý ráno, drakobijče. +zívne si+

[Locke Lamora]

+né že by se mu to už párkrát nestalo, ale poslední dobou potkává akorát skřety, a ty spíš nadávaj než omdlívaj, odfrkne si, skloní se k bezvládnýmu tělu a strčí do ní čumákem, a pečlivě ji očmuchá; cítí pot z toho, jak se dlouho trmácela, slabej nepříjemnej podtón ran co se pomalu snaží zanítit, hodně krve a prchavej závan elfí vůně, což mu teda přijde divný, ale zpochybňovat to nehodlá, rozhlídne se a začmuchá okolo, jestli to, co ji zranilo, není poblíž, napřímí se do stoje na zadních a plynulým pohybem se promění ve vysokýho, ramenatýho člověka. je úplně nahatej, ale nevypadá, že by ho to trápilo, skloní se a jako nic ji vezme do náruče a zamíří s ní do domu+


+Locke spí jak zabitej až do rána, a když ho probudí, protáhne se až de mu košile vyhrne až k žebrům+ Dobrý ráno. +uculí se na ni, a nenápadně zkontroluje svůj majeteček+ Kdy vyrazíme? +zajímá se rovnou, a vezme si od elfa něco k snídani+

[Wenai Lafayette]

+nějak spíš podvědomě cítí, že ji kdosi kamsi nese, z omdlení se probere celkem rychle a zamžourá na něj+ Ten medvěd... +pokusí se říct, ale vyjde z toho takovej zvláštní chroptivej zvuk, že radši zmlkne a zavře oči a nechá se nýst+

Téda... +koukne na něj+ Takový žebra se hned tak nevidí. Myslím na živým člověku. +uculí se vesele a dál pojídá ten elfí chleba, či co to tam mají+ Hned, jak dosnídáme. +podá mu hrnek čaje+ Jak jsi se vyspal? Usnul jsi brzo. +prohodí nenápadně a ostatní elfové už chystají koně+