Pokoj pro hosty - Vanessin

[Jacob Downly]

+zasměje se+ Já si plním svoje přání, Vanesso. Jsem už na to starej dost. +pohodlně se rozloží v křesle a upíjí ze sklenice+ Ty ses úplně změnila, co jsem byl pryč, vážně. +koukne na ni zvědavě, ale s úsměvem+ Co tu s tebou dělali? +zasměje se+

[Vanessa]

+zasměje se+ Jasně, že už jsi dost velký- +změří si očima jeho mohutnou postavu+ -na to, abys věřil, že přání plní Ježíšek (nebo co to tam u nich mají). Myslela jsem tím, kdo tobě dává vánoční dárky, když jsi sám, jestli tedy rodiče +pokud už dopil, tam mu dolije a taky usrkává svoji vodu+ Máš pravdu, změnila jsem se. Ale ne za tu chvíli, co jsi byl ve vaně. Změnila jsem se už od našeho prvního setkání +sklopí oči, nechce se k tomu vracet+ Co tu se mnou dělali? Mučili mně tady, abych byla hodná +rozesměje se nakonec+ Ne, vážně...vyříkali jsme si, co jsem měla už dlouho na srdci a kupodivu to moje sestra vzala úžasně. Myslím, že budu mít skvělou rodinu +pousměje se, ale pak zažene z tváře nostalgii a opře se pohodlně do křesla+ A jaká přání si tedy plníš? Zajímá mně, po čem toužíš, co se ti líbí, co máš rád. Kromě motorek a fotografování, to už vím +usměje se+

[Jacob Downly]

Většinou přátelé, scházíme se o vánočních svátcích. Obědy a tak... nějak moc Vánoce neřeším. Když něco chci, tak si to koupím, ale nijak moc majetek neschraňuju. +přizná se jí s úsměvem a poděkuje, když mu doleje+ Mučili? Vážně? No hlavně, že to pomohlo. +zasměje se vesele a v žertu+ Moc dalších vášní nemám. Držím se pravidla, že stačí jen několik a věnovat se jim naplno, než umět spoustu věcí a žádnou pořádně. +odtuší+ Ne?

[Vanessa]

+pousměje se+ Úplně ti závidím takový...volný život. Nikam se nehoníš, nic nemusíš +povzdechne si, ale usmívá se, takže to nebere až tak tragicky+ No to se ještě uvidí, jestli to pomohlo. To musí posoudit jiní +zasměje se a zahrnuje do toho i jeho, který ji poznal i jako zlobivou holku+ To je pravda. Ale u toho, čemu se věnuješ, je poznat, že to děláš s láskou. Vlastně... +zadívá se na něj a pak sundá z prstu motorkářský prsten+ I když nepatřím mezi tvé přátele, moc by mi udělalo radost, kdyby sis ode mě vzal tento harleyský znak. Jen tak...třeba jako dárek k Vánocům +usměje se a podá mu jej+ Není to nic vzácného, vlastně to ani nemá velkou cenu, je to jen z chirurgické oceli, ale je to něco, co nás dva spojuje. Láska k motocyklům +čeká, jestli si to Jacob vezme+

[Jacob Downly]

+pokrčí rameny, mírně rozpačitý+ Já nevím, nepřijde mi na tom nic k závidění. Je to prostě normální život a člověk si zvykne na ledacos. +pousměje se+ Vážně? +koukne na ni tázavě, když mu dává ten prsten ale nakonec si ho od ní vezme+ Děkuju, ale já pro tebe nic nemám. A nejsem si jistý, jestli mi bude, máš takové drobné ruce, ale... +nakonec se zářivě usměje a zakýve na ni malíčkem s prstenem+ Hele, sem mi sedne. Díky. +usměje se na ni+ Někdy ti za něj dám něco na oplátku.

[Vanessa]

Možná proto, že jsi jiný život ani neokusil. Život, který by ti řídil někdo jiný. Ale máš pravdu, člověk si zvykne na všechno +pozoruje ho, co udělá s tím prstenem a když jej nakonec narve na malíček, zatímco ona ho nosila na ukazováčku, radostně se usměje, že mu je+ Já ale za to nic nechci. Opravdu. Naopak, nikdy ti nedokážu splatit to, co jsi pro mě udělal, aniž bys měl o tom tušení +v očích se jí odráží vděčnost, slovy díků však šetří, jak není na to moc zvyklá+ Kromě toho...já Vánoce přece neslavím +mrkne na něj vesele+

[Jacob Downly]

No, pravda je, že jsem to zkoušel... +zavzpomíná+ Normální zaměstnání, šéf nade mnou. +zavrtí razantně hlavou+ A vážně to není nic pro mě. +zasměje se+ Takže jsem se na to zavčasu vykašlal. +koukne na prsten a pak na ni+ Tak dobře. +přikývne s úsměvem+ Tak ti dám něco jen tak a ne jako výměnu. +usměje se na ni+ Já taky vlastně ne. Možná to bude tím, že nějak nemám s kým.

[Vanessa]

+zasměje se+ Tebe si opravdu nedokážu představit, jak poslušně plníš příkazy druhých. Ty si nezávislý a svobodný. A to na tobě obdivuji +koukne na ten prsten, jak se mu hezky vyjímá na malíčku+ No dobře tedy, když ti na tom tak záleží. Tak se nechám někdy něčím překvapit +souhlasí nakonec s úsměvem+ Ty že nemáš s kým slavit Vánoce? Tak to se mi opravdu nechce věřit +zavrtí nevěřícně hlavou+ Tak je můžeme oslavit teď spolu +blýskne jí hlavou spontánní nápad a tvář se jí rozzáří+ Jen mi musíš napovídat, co to obnáší, protože já jsem to ještě nikdy nedělala +mrkne na něj s úsměvem+

[Jacob Downly]

No, tak všichni chtějí být se svou rodinou. +pokrčí rameny+ Občas jsem taky u svých rodičů, ale většinou jsem v nějakém hotelu. Dám si tam oběd a panáka a tím to končí. +mírně se usměje+ Mě to ani nevadí, vážně ne. +přizná a vážně je v pohodě+ Už nejsem malý kluk. +usměje se a vstane+ Půjdu si už lehnout. Přespím tady, když jsem pil, tak by nebylo nejmoudřejší řídit.

[Vanessa]

+je trochu zklamaná, že Jacob už odchází, ale usmívá se, takže on nic nepozná+ Jasně, je už pozdě. Musíš se pořádně vyspat před tak dlouhou cestou +zvedne se+ Tak, dobrou noc. A...hezké Vánoce +pokrčí rozpačitě rameny, jak to poprvé v životě jako muslimka někomu řekla+ A děkuji za příjemný večer, Jacobe +usměje se+