Pokoje Cairo

[Garett Rivery]

+vypne vlčí hruď, když prohlásí, že je pořádná šelma, jako by jí chtěl ukázat jak moc pořádná šelma je a je naprosto okouzlený tím, že se ho opravdu nebojí a dokonce ho začne drbat za ušima. přivře oči a z hrdla se mu vydere hluboké ale přesto měkké vrnění. trošku se pod jejíma prstama vlní jak jí pobízí a nastavuje nejcitlivější místečka a kousek se k ní přisune aby jí tvář opřel na chvíli o hrudník a jemně se o ní otřel. znehybní, když sevře jeho vlčí hlavu v dlaních a zadívá se jí do očí, naprosto stracený v jejich hloubce a jakmile jí ze rtů uniknou ty dvě slova, jeho vrnění nabude na síle a je rád, že sedí a jeho chlupy a velké tělo zakrývají co se s ním jako s mužským vlčím pohlavím děje+

[Cairo]

*V hrudi jí zabublá tichý smích, když se k ní tak přilísá hlavou. Když si uvědomí, co zas vypustila z pusy, vymaní se z jeho pohledu a spustí jednu ruku. Druhou ale nechá tam, kde je* Co tady vlastně děláš? *zeptá se* A nemyslím tady na Darktoru. Myslím tady před mou ložnicí. *Jak mluví, bezmyšlenkovitě se prsty dál probírá jeho srstí ze strany na krku* Zrovna jsem se chystala do kuchyně pro něco k pití, *vzpomene si* Nechceš si dát se mnou? *navrhne a zamyslí se* Jak je to vlastně s přeměnou, můžeš se proměnit kdykoliv a kdekoliv?

[Garett Rivery]

+nakloní hlavu na stranu a tiše si odfrkne, jako by ji říkal "ležel jsem na tvym prahu" kdyby jí to nebylo dost jasné, ale spíš tak jako dost pobaveně. nakloní hlavu na stranu lísajíc se k její dlani, kterou mu prohrabává srst na krku a souhlasně pokývá hlavou, že chce jít s ní. vstane předvádějíc jak moc vysoký je a koukne po ní jako jestli tedy jde nebo jestli si to rozmyslela+ Pfff..vrr... +zamručí a pokývá hlavou, jakože se může proměnit kdykoliv a kdekoliv+

[Cairo]

*Když Garett vstane, udělá krok zpátky, aby ji nepovalil, protože za ním je už zeď a neměl by to obrovité tělo kam jinam nacpat. Zasměje se, když po ní vrhne tak výmluvný pohled, a zamíří ke schodům a dolů do kuchyně* A nemohl by ses přeměnit teď? *zkouší to* Pro tuhle tovojí podobu asi nenajdu dost velikej hrnek, *zasměje se*

[Garett Rivery]

+nechá jí jít první a zamíří hned za ní+ Hmnvrr... +zamručí a zavrtí hlavou přemýšlejíc, jak jí vysvětlit, že se na místě proměnit nemůže. posadí se na zadní a tiše zavije aby na sebe upozornil. nechá jí dojít k němu blíž a pak jí čumákem přejede po nahé kůži na paži a pak sobě po tlapě a jí po paži, aby jí naznačil, že kdyby se hned proměnil byl by nahý+

[Cairo]

*Nakrčí čelo a snaží se pochopit, co se jí tou pantomimou snaží naznačit. Bezvýsledně* Cože? *zamračí se* Promiň, ale fakt netuším, co se mi snažíš sdělit, *zasměje se*

[Garett Rivery]

+frustrovaně tiše zavije, když se zdá že ho nemůže pochopit. trdcne do ní měkce jako by jí chtěl říct aby zůstala stát na místě a odběhne za roh, netrvá to dlouho a za chvíli vykoukne zpoza rohu, jenom jeho hlava+ Říkám, že po proměně jsme vždycky nahý. +koukne na ní pobaveně za stěhou skrývajíc svojí nahotu+

[Cairo]

*pozvedne obočí, když odběhne. Pak se objeví jeho hlava a oznámí jí tu novinu* Aha, *vyhrkne zaraženě, ale pak se pousměje.* Vážně? *zapřede, nakloní hlavu na stranu se zájmem se na něj zadívá, v očích jí hrají čertovské ohníčky* Hm... *udělá krok dopředu, neodpustí si, aby ho trochu nepopíchla. Pak se ale zastaví a se smíchem zvedne ruce, jakože se vzdává.* Tak co takhle že bych ti sehnala něco na sebe? *navrhne s mírným úsměvem*

[Garett Rivery]

+sleduje její reakci a upřímně v něm hrkne, když to vypadá že by se k němu skutečně chtěla vidět a chvíli přemýšlí jestli se přeměnit zpět nebo vylézt z poza rohu, což způsobí že se nakloní mírně dopředu a odhalí svojí jemně chlupatou hruď+ Myslím, že to by byl dobrý nápad, pokud mi nechceš dělat to kakao do misky pro Caesara. +zazubí se na ní vesele+

[Cairo]

Dej mi vteřinku, *mrkne na něj a zmizí zpátky v pokoji, kde popadne z nočního stolku hůlku a rozhlíží se, co by použila. Nakonec se rozhodne pro nejsnažší variantu, vytáhne ze skříně své džíny a obyčejné šedé tričko a u obojího jenom kouzlem poupraví střih a velikost. Hůlku zastčí do rukávu a už je zpátky na chodbě. Napůl doufá, že mezitím neprozřetelně vylezl z úkrytu a že z něj zahlédne víc, ale tolik štěstí nemá* Tady, doufám, že ti to bude, kdyžtak s tím pak něco uděláme, *stojí tam s oblečením v náruči a kouká, kam s tím.* Hm, *zamyslí se* Nechám to tady a půjdu napřed, co ty na to? Přiď pak za mnou, *položí oblečení na zem a seběhne ze schodů. Musí se hodně přemáhat, aby se neotočila a nepodívala, ale nějak to zvládne*