Zahrada s bazénem

[Jasmine Clarvik]

+Warlow tiše zavrčí, když se otevřou dveře od domu a na zahradu vejde Cairo, aby Jasmine upozornil na hosta. Jasmine ho jen měkce konejšivě poplácá po boku a tiše mu zabrouká do ucha a nechá Cairo dojít blíž+ Ano? +stočí k ní pohled a vstane+ Cairo... já... omlouvám se za své chování. Neměla jsem se nechat tak vyprovokovat. +koukne na ní smutně+ Nef tě k nám přivedla jako hosta a ty ses stala svědkem takové hádky. Omlouvám se. +koukne na ní smutně a prsty zaboří Warlowovi do srsti na krku, který si sedl vedle její nohy, ke které se přitiskl a Cairo obezřetně sleduje+

[Cairo]

Neomlouvej se, *pousměje se* Podle toho, co jsem dneska slyšela, se divím, žes nevybouchla dřív. Nikdo si nemůže nechat líbit všechno. *sáhne si do vlasů, vytáhne z nich sponku a hůlkou ji přemění v teplý vlněný pléd. Přijde až k ní, přehodí jí ho přes ramena a účastně jí položí ruku na paži* Jsi v pořádku? *ptá se starostlivě*

[Jasmine Clarvik]

+koukne na Cairo se smutkem v očích o to hlubším, když si uvědomí, že místo ní by měl u ní být Chris, ale ten tu není a ani se jí za celou dobu ani jednou nezastal, což jí přivádí ke smutku ještě víc+ Já se fakt snažím. Snažím se s ní vycházet, ale to prostě nejde... +pozdechne si a bezmocně rozhodí ruce a překvapeně zamrká, když jí Cairo přehodí přes ramena pléd což jí vžene slzy do očí+ Děkuju. +hlesne a rychle se schová za záplavu vlasů+ Jo, jo.. .jsem v pořádku. +pokývá trhavě hlavou+ Už tu na návštěvě jednou byla a nebylo to o nic lepší. Slibovala jsem si, že to tentokrát ustojím, ale ona má prostě talent mě vždycky vytočit. +povzdechne si smutně+

[Cairo]

Zajímalo by mě, co ji k takovému chování vede, *prohodí zamyšleně* Obvykle lidi, co kolem sebe tak kopou, se sami uvnitř něčím trápí. Což ale není důvod, abys to musela odnášet ty. *pohladí ji soucitně po vlasech* Promiň, *odtáhne ruku* Možná se chovám trochu vlezle. Ale něčím mi připomínáš Grace, moji sestru. Úplně chápu ten ochranářský pud, který vůči tobě Nef cítí, *pousměje se* Já na svoji malou sestřičku do dneška nedám dopustit, přestože už mi krapet vyrostla, *zasměje se*

[Jasmine Clarvik]

No já bych pár nápadů měla. Jsem jen milenecká náplava, co by se vůbec do baráku tahat neměla. +pokrčí rameny+ Zřejmě jí žere, že ještě není vdaná nebo kýho čerta. +povzdechne si+ Já se to vážně snažím pochopit, i jsem si s ní o tom chtěla promluvit, ale vždycky narazím na neprostupnou zeď a pohrdání. Nemám sílu to opakovat pořád dokola. +zavrtí na tím smutně hlavou+ Christian chtěl abychom Vánoce strávili jen s Van. Je to moje chyba. Trvala jsem na tom, že by měl Alex pozvat, aby nebyla na Vánoce doma sama. +dřepne si do sněhu vedle Warloewa+ Ale ne neomlouvej se. Jsi na mě strašně hodná, jen mi prostě dochází, že by tu asi měl stát Chris. +pousměje se smutně a udělá jí vedle sebe místo+ Jo no, tyhle ochranářský pudy jsem asi nikdy nepochopila. +zasměje se tiše+ Nenapadlo mě, že by se za mne tak mohla postavit. +pousměje se měkce+

[Cairo]

No, popravdě jsem tak trochu čekala, že za tebou půjde on, ale asi se tam snaží zachránit, co se dá. A mě napadlo, že bys mohla uvítat morální podporu. *Dřepne si vedle ní a natáhne ruku k vlkovi, dá mu příležitost, aby sám rozhodl, jestli se ho může dotknout* Předpokládám, že tohle je Warlow, *pousměje se* Víš, to se dá těžko vysvětlit, řekne zamyšleně* Představ si, jak ty by ses cítila, kdyby někdo útočil na ni. A pak si to vynásob tím, jak my vnímáme vás. Když jsme byly malé, byl ten rozdíl hodně znát, pořád jsme byly o pár let napřed, byly jsme ty zkušenější a šikovnější a pomáhat vám a opatrovat vás je pro nás druhou přirozeností. A tenhle pocit se s věkem snad ještě násobí, tím, že si ho jasně uvědomujeme. *něžně se usměje* Prostě "naše malá sestřička" je něco absolutně nedotknutelnýho, máloco nás dokáže rozlítit víc, než když jim někdo chce ublížit.

[Jasmine Clarvik]

Jo, to určitě. +ušklíbne se trošku, než si tiše povzdechne+ Nikdy nic neřekne. Nikdy se za mne před Alex nepostavil. Já vím, že mě má rád, ale jak si můžu být jistá, že to myslí vážně, když ani své sestře neujasní, kdo jsem. Já vím, že mě miluje... ale prostě... prostě... +rozhodí bezmocně ruce. Warlow na Cairo kouká a chvíli váhá, než k ní natáhne čumák a očichá jí ruku, než jí strčí hlavu pod dlaň vyžadujíc drbání+ Jo to je Warlow. +usměje se na Cairo o něco veseleji+ No... +zamručí zamyšleně+ ...ne to asi nezvládnu. +zasměje se tiše+ Ale na druhou stranu asi vím, o čem mluvíš. +pousměje se+ Přemýšlela jsem, jestli bychom se s Chrisem neměli přestěhovat. Někam kde by to bylo naše a ne jeho sestry. Někam kde bych byla paní domu a nikdo by nemohl zpochybnit kdo jsem. Ale na druhou stranu ho odsud nechci odvádět. Vím, že to tu má rád. +povzdechne si zkroušeně+

[Cairo]

*Podrbe Warlowa za ušima a pak posune dlaň a zaboří prsty do husté srsti na jeho krku* Musí to být těžké, mít pocit, že musí volit mezi sestrou a ženou, kterou miluje. Ale nepochybuju o tom, že to spolu vyřešíte, *povzbudivě se na ni usměje* Možná by stěhování bylo řešení, nějak to dopadne, uvidíš, *uklidňuje ji* Dokud máte jeden druhého, bude to dobrý, *trošku smutně se pousměje, kdysi si myslela totéž a moc dobře to nedopadlo, ale tohle je jiný případ*

[Jasmine Clarvik]

+Warlow si Caiřinu péči opravdu užívá a za chvíli už spokojeně mručí+ Oblíbil si tě. +usměje se na Cairo přátelsky+ Já vím... proto nechci, aby musel volit. Celou dobu jsem se snažila aby to mířilo kamkoliv jinam, než k tomu, aby se musel rozhodovat. +povzdechne si tiše+ Jo, nakonec asi jo, ale mám sama na sebe vztek, že jsem to nechala dojít tak daleko. +vrtí nad tím smutně hlavou a zachumlá se víc do plédu+ Ty jo, ale musím uznat, že mam děsnej hlad. +zazubí se na ní+ Nechceš se vrátit dovnitř? Jsem si jistá, že Jeefes by nám něco v kuchyni dal a nebo se vrátíme do jídelny. Nebudu se omlouvat za moje chování, ale odmítám utíkat. +vystrčí bojovně bradu+

[Cairo]

Tak třeba se to nějak vyvrbí, problémy mají často tendence vyřešit se nakonec sami. A ve chvíli, kdy to nejmíň čekáš, *usměje se na ni, naposledy pohladí vlka* Možná cítí, že máme leccos společného, *zasměje se* Musím říct, že a teorie s oblíbenými zvířaty na mě dost sedí, možná by můj společník byl taky vlk, *přemítá* Máš pravdu, taky umírám hlady, mělas pravdu s tou snídaní, *rozesměje se* Nestihly jsme ji ani jedna. Půjdeme? *Mrkne na ni a teatrálně jí nabídne rámě* Ačkoliv mám trošku obavy z toho, jaká atmosféra tam teď panuje, ale zvládnem to, *povzbudivě se na ni usměje*