Pokoj pro hosty - Vanessin

[Styx Lupin]

+pousměje se na ten její nečekaný vděk a pak chytne Remuse za ruku a plná rozporuplných pocitů a dojmů opustí s ním pokoj+

[Remus Lupin]

Tak...hodně štěstí. *otočí se ještě na Vanessu a pak následuje Styx ven*

[Jacob Downly]

+polekaně se vzbudí ve vaně, voda už je trochu vychladlá, jak tam byl dlouho, ale pořád ještě není studená. Koukne na svou ruku, co vypadá, jako by ji tam máčel aspoň tejden+ Sakra... +zamumlá a vyleze z vody. Utře se a obleče a zkontroluje kolik je hodin. No teď s tím už nic nenadělá, tak se jenom ušklíbne a sejde dolů, zpátky do salonu+ Ahoj. +usměje se na Vanessu+ Promiň, podařilo se mi usnout ve vaně.

[Vanessa]

+jak Styx s Remusem odejdou, chvíli sedí zamyšleně v křesle u krbu a přemýšlí nad jejich rozhovorem, když ji z myšlenek vytrhne Jacobův hlas+ To se mi taky občas ve vaně stává +zasměje se a vstane z křesla+ Jdeš právě včas. Styx s Remusem už odešli +usměje se na něj a nalije mu něco na posilnění+ Netušila jsem, že máš tady svůj pokoj +podá mu skleničku a zadívá se na něj+

[Jacob Downly]

Díky. +vezme si od ní sklenici a napije se a sedne si do jednoho křesla+ Jo mám. +přikývne+ Kdysi mě sem pozvala Styx, kvůli fotkám. Ale nakonec jsem toho tady moc nevyfotil. +pousměje se+ Vyskytli se jisté komplikace, tak jsme to nechali plavat. +svěří se jí+

[Vanessa]

+sobě si nalije minerálku a sedne si na pohovku+ Taky ji uhranuly tvé fotky? (no, spíš fotograf) Vůbec mě to nepřekvapuje +usměje se a když se jí Jacob svěří, říká si, že nebude vyzvídat dál, ale pak jí to nedá, když se to tak nabízí, aby se zeptala+ Jaké komplikace? Tedy...pokud chceš o tom mluvit.

[Jacob Downly]

No, říkala, že se jí líbí. +zasměje se a pak se zatváří, jako že vzpomíná, nakonec jen pokrčí rameny a zavrtí hlavou+ Musela někam odjet. Asi. Už si na to moc nevzpomínám, proč... +radši se napije a skryje tak tvář ve své sklence+ Doufám, že mi nic neuteklo, když jsem byl pryč. +pousměje se omluvně+

[Vanessa]

+pozorně ho sleduje, když Jacob mluví o Styx, po chvíli sklopí oči a kouše se do rtu+ No...vlastně se toho událo hodně +usměje se na něj+ Už nemusím přebývat jenom tady, mohu jít, kam se mi zachce. Třeba s tebou do toho New Yorku +oči jí svítí radostí, když mu o tom vypráví+ A zdá se, že mi moje sestra odpustila, co jsem jí provedla a když si to nepokazím, budu mít konečně vlastní rodinu +otočí se zase k němu a široce se na něj usměje+ Jacobe...začínají se mi plnit má přání.

[Jacob Downly]

Fakt? +usměje se šťastně+ To je super, že už můžeš pryč. Takže už seš teda úplně zdravá. +s úsměvem pokývá hlavou, jako že je tomu opravdu rád, že si už o ni nemusí v tomhle ohledu dělat starost+ To jsem vážně rád. +usměje se na ni a chytne ji za ruku+

[Vanessa]

Ano, už jsem úplně zdravá +rozesměje se vesele, najednou jí to přijde hrozně vtipné+ Jenom ty jizvy zůstanou. Ale jsem vážně moc ráda, že ty jsi tomu taky rád +usměje se na něj a když ji Jacob chytne za ruku, cukne s ní, jak se toho lekne, ale v poslední chvíli si to rozmyslí a ruku neodtáhne+ Něco na těch vašich Vánocích bude, když se lidem plní jejich přání +opět se usměje, dnes má úsměvů na rozdávání+ Ty sis něco přál k Vánocům? Kdo ti vlastně plní tvá přání...rodiče?