+Jasmine zalapá pod dechu když se může konečně nadechnout a překulí se na bok a kousek se od něj co jí magická stěna odkulí a snaží se co nejrychleji a co nejvíc vzpamatovat. trhne hlavou, když se místnosti rozezní zvuk kovu který dopadl tvrdě na kameny a stočí pohled k meči ve chvíli kdy upoutá pozornost Senderse. ti dva se na sebe podívají jak se odhadují a pak ve stejnou chvíli vystartují dopředu. a i přes to že stojí proti upírovi je rychlejší, jelikož jeho pohyby jsou díky účinku zaříkávání stále pomalejší a jeho síla se může vyrovnat té její. zvedne meč ze země a zakolísá dozadu až zády narazí do světelné stěny. na nic nečeká, nerozmýšlí se, když přinutí malátné ruce se zvednou a nasměrovat meč na Sendersovo břicho. pohne se z posledních sil dopředu a těžko říct jestli očekává že se trefí, ale její překvapení ve tváři, když se meč zanoří do upírova břicha, je skutečně pravé. pustí zbraň a zavrávorá pár kroků vzad a chystá se utrousit něco kousavýho, když zaříkávání dospěje k vrcholu. tělem se jí prožene zžíravá bolest, která já trhá na kusy a nutí jí křičet bolestí. jen matně si uvědomuje, že padla na kolena a vzápětí cítí pod zády studenou zem. trhá sebou a svítí se bolestí jak část jí samé, kterou podědila po otci, je napadena v pokusu o zničení. ale není v tom sama, ve stejnou chvíli kdy Jasmine padla k zemi zasáhne zžírající bolest také Senderse, který se zhroutí k zemi. hlavu si svírá v dlaních zatímco jeho kůže začíná šednout a svraštovat se, jako kdyby si oblékl příliš malé oblečení, tváře se mu propadnou a jeho hlas slábne tak rychle jako se přímo ztrácí před očima+
+Neferet otevře oči ve chvíli kdy upír škrtí její malou sestřičku. její hlas zakolísá stejně tak jako odhodlání, když vidí že jejich zaříkávání má vlív i na Jasmine. stočí rychle pohled k Vicky, která jí pevně tiskne ruku a stiskne jí nazpět. pomalu se k ní otočí čelem aby neviděla nic z toho co se děje, protože je jí naprosto jasné že příliš reálně hrozí, že přestane. ale drží se a dál zaříkává přizpůsobujíc se rychlému tempu+