Lokál

[Beatrix]

+zavrtí hlavou+ Tak bych si to ani nepřebrala. Naopak! Já si ráda poslechnu zkušenosti ostatních, především já v tomhle vůbec žádné nemám a někdy mám pocit, že Zuzku nikdy nepochopím.
A jste masová, nebo spíš na sladké? Touhle dobou už bude pomalu oběd, tak bych vám vyjednala přednostní vydání. +zvědavě poslouchá a usměje se+ Vy byste tu klidně mohla dělat na plnej úvazek!

[Mercy Thompson]

No, tak to můžu poskytnout hutnou a komplikovanou story..*směje se* Ono se to srovná, časem.*koukne na hodinky* Fakt...jak čučím do motoru, tak ztrácím přehled...v tom případě si ráda dám oběd. Když bude přednostní vydání. *uculí se, vypne motor a zamkne auto* Že bych dílnu provozovala jen jako bokovku a šla k vám, jo? *cukne koutky a podá ji zpátky klíče od auta*

[Beatrix]

Jsem jedno ucho! Teda...dvě. +usměje se a mávne na ni, ať de dovnitř+ No jak říkám, vůbec bych se nezlobila, kdyby na to došlo! Vojáci sou "odborníci" na všechno a sama vidíte, jak to pak doslova klape...vážně děkuju za opravu, teď už uslyším za jízdy i rádio! +vezme si klíče a zaskočí do kuchyně nahlásit a hned je zpátky+ Svíčková, může být? Támhle je koupelna a můžeme si sednout třeba sem...+kývne ke stolečku nakraju+ Co si dáte na pití? Pivo, colu? ... Kofolu? +nakrčí čelo nejistě+ Dodali nám teď od sousedů několik barelů a netuším, jestli to pude na odbyt...

[Rebecca Altamirano]

(lááách, no aspoň někde mají kofolu! to se hned pozná kvalitní podnik už jsem pryč )

[Beatrix]

(Příští pětiletka bude: Tak si to uvařte sami!)

[Mercy Thompson]

*jde za ní dovnitř* Může být..*kývne na tu svíčkovou a skočí se opláchnout. Za chvíli je zpátky* Vy máte na čepu kofolu? No tak to je jasné...*zazubí se * Na to normálně nemám štěstí, nikde ji nemaj, nebo jen balenou. A ta není dobrá. Po tom se zapráší.*mrkne na ni a usadí se u stolečku a počká, až si k ní sedne taky* Stejně je to tu takové..domácké. I s vojákama.*uculí se*

[Beatrix]

+Docela se podiví a dojde jí načepovat půllitra+ Vážně? Popravdě jsem ji vzala tak nějak ze solidarity vůči české republice...+zatváří se charitativně a trochu nad kofolou nakrčí ret, ale jen tak decánko+ Říkali, že je to pecka...no a fakt mě to málem odpálilo..+zašklebí se+ Tak jestli se osvědčí, ráda ji zařadím na kartu pravidelně. Jen mě zaráží ta podivně nízká cena...vážně je to bezpečný pít? +sleduje Merci, esi to s ňou nejebne, sedne si s džusem a ve chvilce jim donesou jídlo+ Tak já tu doma jsem, takže můžu jenom souhlasit, no a jestli to tak působí i na ostatní, tak tím líp! Mně to tu přijde strašně prázdný, když jsou vojáci zrovna pryč. +a nevím esi se jí mám ptat na tu rodinu? aby neřekla, že vyzvídám+

[Mercy Thompson]

No ke mě se to dostalo taky náhodou...ale musí být správná..neřízlá, aby to dělalo hezkou pěnu...pak je to bezpečný.*mrkne na ni a upije, kupodivu to s ní neflákne, akorát jí zůstanou fousky, tak si je utře* hm...jo. A nízká cena...já zas tak po luxusních podnicích moc nevymetám, tak mě to přijde normální...*pokrčí rameny* to působí...*přikývne a když jim donesou jídlo, tak jen nasaje vůni* tak dobrou chuť...*pustí se do toho, jak z té vůně slintá skoro* takže vy bydlíte tady? I se...Zuzkou?*koukne jestli to jméno chytla správně. heh, ona si vyzvídá klidně, tak můžou obě navzájem *

[Beatrix]

Neřízlá...my tady dbáme na čistotu produktů. +mrkne na ni+ Tak nemusí být luxusní, ale její nákupní cena je opravdu...ähm...překvapivá. No pokud bude chutnat a pude na odbyt, tak si nestěžuju.
Dobrou chuť! +usměje se na ni a taky se do toho pustí+ Mhm, +přikývne+ převážně tady, ale na léto se tak trochu stěhujeme do Itálie, máme tam velkej barák, tak tam bývají i známí s děckama a tak. Zase stejně musím jezdit sem kvůli práci a navíc tu má teď Zuzka školu a tak.
No a...vy ste teda žila s adoptivními rodiči? +nenápadka+ Jak jste je vnímala jako dítě? Jako...jestli jste je brala už jako dítě jako rodiče, nebo prostě jenom jako lidi, co se o vás starají...

[Mercy Thompson]

Tak čistota produktu mi vyhovuje...*zazubí se* hm..ale tak být v Itálii přes léto, to bych si taky nechala líbit...a jestli tam má i vrstevníky...tak je to ideální..*pořádá svíčkovou* hm...ono to bylo takové...jako složitější. *přemýšlí, jak to vysvětlit, ale nakonec začne prostě od začátku* no..vy víte, co jsem...*koukne na ni, že se potkaly v tom parku v kožichách* Poprvé jsem se proměnila už jako mimino. A moje máma...nevěděla co jsem, jen jednoho dne přišla a našla...štěně. Měla mě v 17-ti, s indiánem, co jezdil rodeo. Otec se zabil v autě dřív, než jsem se narodila, a ani se natolik neznali...Takže to nezvládla, nevěděla, co se mnou. A protože jsme měli v rodině i vlkodlaka, rozhodla se mě svěřit do jedné smečky. Konkrétně do hlavní smečky v Americe. A marok, jejich alfa, mi nakonec našel bezdětný pár v smečce, který se o mě staral. Náhradní rodinu. Já byla fakt malá, takže jsem to moc nevnímala, pak později jsem matce měla za zlé, že mě takhle prostě přehodila jinam. Život ve smečce pro kojota, mezi vlky, je...no, řekněme, že vlci mají velké ego, neradi se zahazujou s něčím tak podřadným jako je kojot a navíc mají větší zuby. Ale mí adoptivní rodiče byli fajn. Troufám si říct, že to je byla má rodina. I když jsem pak s matkou začala zase mluvit a chvíli u ní i bydlela, než jsem odešla na výšku. *honí knedlík po talířu* když mi bylo čtrnáct, tak se adoptivní matka rozhodla, že chce být vlkodlakem, jako otec. Nevím, jak je to tady, ale naši vlkodlaci, nestárnou...nemohla se s tím srovnat, že stárne a její muž ne. Ale nepřežila přeměnu. Pro ženy je to horší. Adoptivní otec umřel steskem po ní. Zní to hloupě, ale...vlci. *pokrčí rameny, jako by to mělo vysvětlit vše* Brala jsem je jako rodiče, vychovali mě od malého dítěte...ale věděla jsem, že nejsou mými biologickými, věděla jsem o matce. Navíc kolem byla i smečka, marokův syn Sam...takže nemůžu říct, že bych měla jako klasickou rodinu, tak jak obvykle bývá, ale přizpůsobila jsem se, a bylo i hodně moc pěkných chvil...a rozhodně to nebyli jen lidi, co se starali.*pousměje se*