+chvíli se bezděky pod sevření jejích nohou ošívá, jak je to pro něj nezvyklé, ale za chvíli už uhání s větrem o závod jako pokaždé si užívajíc ten pocit z běhu a podvědomě dává pozor na to, aby mu nezklouzla ze zad. Trošku se zarazí nad tím, jak mlčí a nic neříká, ale po chvíli mu dojde, že usnula. Musí se v duchu zasmát a vrtět nad tím hlavou. Proběhne lesem a vynoří se za domem z druhé strany, než odcházeli, asi to vzal zkratkou. Odfrkne si jako by jí chtěl něžně probudit a nenápadně se přiblíží k domu, aby ho služebnictvo nevidělo a zrovna kolem hudebního salonku. Lehne si za okno a strčí hlavu nenápadně do okno+
Vážně ne? Já umím trošku na housle, ale není to nic slavnýho. Spíš praskají skleničky, když je vezmu do ruky. +zazubí se na něj vesele+ A právě proto jsem zvolila piáno. +uculí se+ No já nevim, co máš za postranní úmysli. Protože ty, můj milý, máš pokaždý postranní úmysli. +zubí se na něj vesele a přejde k němu pohupujíc zlehka boky nechávajíc si pro sebe, že ona má taky dost často postranní úmysli a jemně ho políbí+ Tak jo. Zahraju. +pokývá souhlasně hlavou a usadí se na stoličku před piáno, odklopí kryt kláves, bezděky si prohrábne vlasy, nadechne se a pomalu vydechne, než položí prsty na klávesy a začne hrát pomalou melodii, která hladí uši a vyvolává vzpomínky na zimní noci strávené v okruhu blízkých+