od Victoria » 15 říj 2013 22:28
+jakmile se oheň rozhoří a zas je něco vidět, kousne se do rtu, protože to fakt nevypadá moc hezky+ Myslíš, že bys to zvládla? +dotkne se Chris lehce jejího ramene+ Já... já nevim. +zavrtí prudce hlavou+ Umím nějaký základní léčitelský kouzla, když Jade a kluci chodili domů zraněný, ale tohle je... vidím její střeva, kristepane. +přeskočí jí trochu vyděšeně hlas+ Má přervaný svaly. Já... podej mi moji tašku. +stiskne trochu pevnějc čelist a rychle si sváže vlasy na temeni hlavy, aby jí nepadali do očí+ Přineste mi oheň blíž. +rozhlídne se okolo+ Vy dva ji držte, bude jí to bolet tak a´t na mě nezaútočí. Prosím. +dodá, když jí dojde, že je trochu moc úkoluje, na to že je tam cizí, a jak jí Chris donese věci, začne v tašce horečně hrabat a vytahovat lektvary a pytlíčky jeden po druhým+ Na bolest. Dokrvovací. dostaň to do ní. +podá je Mariovi, a sama se skloní nad ránou, vytáhne lahvičku se stříbřitým prachem+ Tohle bude bolet. +oznámí upírce+ A vy ostatní se toho taky nejspíš nechcete dotknout. +poznamená, a vysype si do dlaně trochu třemdavy s práškovým stříbrem+ Je to nutný, neutralizuje to ten vlkodlačí jed, co jí brání se hojit. + koukne po ostatních, aby po ní neskočili, až se upírka začne zmítat, a pak co nejrychlejc a zároveň nejpreciznějc posype ránu tenkou vrstvou, pořád dokola u toho nepřítomně šeptá promiň promiň promiň, a tváří se fakt lítostivě, trochu to zasyčí a vzduch ztěžkne pachem pálícího se masa, ale krvácení se viditelně zpomalí, jak třemdava pracuje a zatahuje ránu, a jakmile stříbro splní svoji práce, vytáhne ho kouzlem z rány ven, položí jí dlaň na nezraněnou část břicha, aby měla kontakt s magickou podstatou upíra, a koukne na Chrise, z toho smradu, spousty krve a otevřených orgánů se jí zvedá žaludek a točí hlava+ Spolu? Nezvládnu to sama. +poprosí ho očima, Chris přikývne a přiklekne k upírce z druhý strany, vytáhne vlastní hůlku a natáhne magii k sestře, jak už jsou zvyklí, nechá se vést a opakuje pohyby a slova po ní, oba dva krouží špičkou hůlky na otevřenou ránou a svaly se začnou pomalu vlnit a vracet na svoje místo, trochu moc pomalu, jak se Vicky pokouší vybavit si anatomicky knihy a vzpomenout, jak by to asi mělo vypadat, doslova musí rukou složit cáry kůže k sobě, a nějak provizorně je zacelit dohromady, protože zahojit ji perfektně nedovede, jen maximálně uzavřít ránu natolik, aby to vydrželo, dokud nepřijde Neferet; z hůlek a potom i zpod jejich rukou na upírčině kůži se rozlije slabé zlatavé světlo, které postupně sílí a obaluje celou ránu, je příjemně teplo a pomalu ji hojí, a nepřestává, dokud krvácení úplně neustane. Oba se napřímí, Vicky ztěžka dosedne na paty a prudce oddychuje+ Nejsem odborník, ale tipuju, že trocha krve by jí pomohla. +koukne po ostatních, a pak jí dojde, že lidi jsou tu samozřejmě jen oni dva, tak si povzdechne a sáhne po dýce, ale Chris ji zastaví+ Podívej se jak vypadáš, prosím tě. +zavrtí hlavou ať na to ani nemyslí, dýku si vezme sám a nařízne si zápěstí, a jakmile se v ráně objeví krev, přiloží ho upírce ke rtům, té se pomaličku začne vracet barva do tváří+ Ať leží a nehýbe se, nebo to nevydrží. Já si... támhle sednu. +ukáže ke stromu a nějak se tam dopotácí, a jak adrenalin pomalu opadne, naprosto nekontrolovatelně se roztřese, napůl vyčerpáním z tolika vydané magie, napůl ze vší tý krve, je trošku zelená, těžce se opře o strom a pomalu přechází nevolnost; za chvilku vedle ní žuchne Chris, špičkou hůlky si hojí ránu na zápěstí a sám vypadá, že asi vrhne+ Byly jí vidět střeva. +poznamená vytřeštěně+
This is who I am.
Escapist. Paradise Seeker.