od Victoria » 14 říj 2013 20:24
Prosím tě nekoukej na mě takhle... +tváří se mírně zoufale, když jí složí hlavu do klína+ Já tu čokoládu fakticky potřebuju. +udělá na něj oči zpátky, ale nakonec mu teda taky kousek čokolády dá+ Jo,mohl bys totiž dostat od mýho chlapa přes tlamu. +vyplázne na něj vesele jazyk+ No... to se omlouvám. +sklopí oči a podsune Benovi ještě kus čokolády, aby se tak nemračil+ Nechci vás nějak urazit nebo něco, jenom jsem ještě nic takovýho nikdy neviděla. Já bych řekla, že to děsný pokušení snesu. +zazubí se na toho nahýho chlapa+ To víš, to je síla pražených kakaových bobů. +zasměje se na Jasmine+ Hele, tak já za to ukážu něco tobě, co? +koukne na ně s úsměvem, zapálí si cigaretu a vyfoukne trochu kouře, natáhne ruku a kouř se začne formovat, až z něj vznikne několik kouřových postav, chvilku se mezi sebou pošťuchují, a pak jeden z kouřových panáčků změní podobu a promění se ve vlka z dýmu, a po něm se promění i všichni ostatní, seběhnou se kolem toho největšího a společně zavyjou na měsíc, vypadají skoro jako živí,kouřově šedá srst se jim detailně vlní na tělech, a pak se pustí mezi kouřové stromy,pohybují se podle toho, jak lehce pohybuje prsty, ženou se lesem za kořistí ve smrtícím závodu, a pak největší vlk plavně skočí srnce na záda, zahryzne se jí do krku, a to už je dostihnout ostatní, a když jsou po jídle, stočí se všichni do klubíčka kolem ohně, aby si prohřáli srst, a zavřou kouřové oči, a sotva se jim začnou hřbety pravidelně zvedat ve spánku, vyfoukne přímo nad ně další pruh dýmu, který se vzápětí zformuje v krásného dýmově šedého draka, s téměř průsvitnými křídly, proletí nad vlčí smečkou, a ocas se mu vlní skoro jako kdyby byl skutečný, vlci zmizí v dálce a s nimi i les, a drak proletí nad horami, kolem něj se objeví mraky, za nimiž se skoro schová, a když z nich znovu vyletí, rozkládá se pod ním kouřové město, domy a světla, mrakodrapy a památky, je to tak napůl něco mezi New Yorkem, Londýnem a Paříží, aspoň soudě podle významných budov, mezi kterými drak proletí, a pak nechá město za sebou a krajina se změní, z ulice se plynule stanou mírné kopce a údolí zarostlá listnatými kouřovými lesíky, vesničky s nízkými domky a jednoduchými kostelíky z dýmu, nížiny plné rovných řad vinic, pole bylin, z nichž vane sotva postřehnutelná vůně tepla a levandule, a pak pevnina skončí a za ní se rozkládá parádní kouřové moře, klidné šedé vlny a poklidná hladina, Vicky nechá špičkou prstu převalit přes okraj pobřeží pár vlnek, a pak se celý obraz i s drakem rozplyne v obláček kouře a rozptýlí se do vzduchu+
Vážně? Já? +pozvedne obočí+ Já který spálím i čaj? Určitě to chceš? +zazubí se, ale pak přece jenom nabodne oba zajdy na provizorní rožeň ze dřeva, trochu je posolí a nechá opékat na ohněm, a pak se zadívá na Vickyinu dýmovou iluzi, a podle toho, jak se mu napnou ramena, je poslední obraz krajiny víc jak povědomý+
This is who I am.
Escapist. Paradise Seeker.