Hlavní pokoj

[Rebecca Altamirano]

Tebe. Hned. +vydechne mu do rtů a trochu se nadzvedne, ve snaze polibek prohloubit. Když se jí to nepovede, frustrovaně zavrčí a kousne se do rtu, až se objeví drobná kapička krve, kterou hned špičkou jazyka slízne. Upřeně ho pozoruje a nohy mu obtočí kolem boků, otírá se o něj co největší plochou těla a tiše vrní rozkoší+

[Tobiáš]

Tak hned...*vydechne, hlas zhrublý vzrušením a schválně se na okamžik odtáhne, aby se pak vrátil s novou silou, vezme si ji, nekompromisně, vmáčkne ji hlouběji do podušek, drží si ji pod sebou a proniká tak hluboko, jak je schopen.*

[Rebecca Altamirano]

+hlasitě zasténá rozkoší, když ho konečně ucítí hluboko v sobě, divoce mu vychází vstříc a nohama svírá jeho boky. Hlava se jí točí vzrušením a cítí, že se už dlouho ovládat nedokáže. Celé tělo se jí chvěje prudkou rozkoší a instinktivně ještě o trochu zvedne nohy, aby ho cítila ještě hlouběji. Tlumeně vykřikne a v dalším okamžiku jí tělem projede první vlna orgasmu, následovaná dalšími, které jí prohnou tělo do oblouku. Srdce jí divoce buší a jen pomalu se zase vrací k normálnímu tepu. Oči má zavřené a na rtech slabý, ale maximálně spokojený úsměv+

[Tobiáš]

*znovu a znovu do ní proniká,dokud se pod ním nenapne, teprve pak nechá rozpadnout už tak těžce narušené sebeovládání a následuje ji. Teprve když se oba přestanou svíjet ji vysvobodí zápěstí ze sevření a opře si jí čelo o hruď. Uvolní se a dlouho nic neříká, jen tak zůstane, vychutnává si její blízkost a dozvuky rozkoše*

[Rebecca Altamirano]

+když se po chvíli trochu uklidní a dýchá zase normálně, přinutí se otevřít oči a jen co jí uvolní zápěstí ze svého sevření, zajede mu prsty do vlasů a líně se jimi probírá, občas sklouzne bříšky prstů vzadu po krku dolů a zase zpět. Tiše si povzdechne a k tomu, aby se byť jen pohnula, by jí nedonutilo nejspíš vůbec nic.+

[Tobiáš]

*spokojeně zavrní, jak se mu tak probírá vlasy, trochu přenese váhu bokem, aby ji prostě nezalehnul, tváři se jí opře o prsa. Neříká nic, není třeba. Teprve za nějakou dobu přece jen nepatrně zvedne hlavu, mírně se ušklíbne, tak jako to umí, a políbí ji*

[Rebecca Altamirano]

+opětuje jeho polibek, pomalu a líně si vychutnává jeho rty. Ten jeho úšklebek jí na rtech vyvolá lehký úsměv+ Vypadáš přímo neslušně spokojený sám se sebou. +zavrní tiše a pousměje se+ A nevím jak ty, ale já se už dneska odmítám pohnout. +cukne koutky a přitulí se k němu. Pak lehkým mávnutím ruky vyčrauje deku, která je přikryje a pomalu cítí, jak jí příjemnou únavou těžknou víčka, na rtech stále náznak úsměvu+

[Tobiáš]

Opravdu? *úcul se mu rozšíří* Tak na tom asi bude něco pravdy...*a ani si v tom rozpoložení neuvědomí, odkud se tam vzala ta deka, jen se pod ní uvelebí, stulí si ji k sobě a za chvíli ho taky dožene únava a vytuhne*

[Rebecca Altamirano]

O tom vůbec nepochybuju...+pousměje se mírně pobaveně. Chvíli se dívá do žhnoucích uhlíků v krbu, ale netrvá to dlouho a i ona usne, po dlouhé době opravdu klidným spánkem.+

+venku zatím sněžení trochu ustalo, takže při troše štěstí se na letiště džípem dostanou:D+

[Manori]

*a k ránu, když se začne pomalu od východu rozednívat, proletí neslyšně komínem stříbrný dráček, usadí se na stolku před pohovkou, chvíli si je TAK vědoucně prohlíží, vyfoukne nozdrami trochu stříbřité páry* ehm...*odkašle si hlasem Man a když se ti dva probudí, tak pokračuje* Dobré ráno, ospalci...*zazní s potlačovaným pobavením a i dračí patron se zdá, že cuká koutky* zařídila jsem nám vstup na "tu akci"...sraz je u mě v Londýně...Cloth Fair 11...*dodá adresu* Předpověď počasí pro Beccy: zataženo, místy drobné mrholení a zkur-ehm-*zakucká se drak* hustá mlha....* protáhne si křídla, vzlétne, zakrouží nad pohovkou* uvidíme se!*houkne ještě a zamíří k oknu, sklem už ale projde jen zbytek páry, jak se dráček těsně předtím rozplyne*