Hlavní pokoj

[Rebecca Altamirano]

Tss...mám dojem, jakobys o tom snad pochyboval...+cukne koutky a varovně mu zatne drápky do boku+ Mnoo...tak jako nebojím se, že bych nezvládla prostory hangáru využít...+protáhne pobaveně+ Vlastně jsem si říkala, že bych měla s tím svým strachem z letadel něco udělat...a naučit se ty plechový potvory ovládat by možná mohlo trochu pomoct, ne? +pronese jen tak na okraj, jakoby vlastně o nic nešlo+ Tak to máš pravdu, to by mě fakt nepotěšilo...nemám ráda, když někdo sahá na to, co považuju za svý a chce mě o to připravit...+zablýskne jí v očích a zní to trochu, jakoby nemluvila jen o autech:P+

[Tobiáš]

Nooo...au..možná..*kroutí se s úšklebkem* To je fakt...s místem... No...*zamyslí se nad tím* To asi není špatný nápad, tedy za předpokladu, že nesedneš za knipl a nezavřeš oči. Ale jestli fakt máš spíš strach z uzavřených prostor než z výšek...co vrtulník, ten ti taky nedělá dobře? Ten by asi byl praktičtější, spíš s ním někde přistaneš...a dá se docela hezky přivybavit*usměje se* á, tak majetnická, jo? To si musím pamatovat...*taky to zní tak nějak "nejen o autech"*

[Rebecca Altamirano]

To jsem si myslela...+cukne pobaveně koutky a místo, kam zatnula nehty, pohladí+ No myslím, že jsem se nedávno vcelku netradičně přesvědčila o tom, že výšky ten problém nejsou. +podívá se na něj krátce a usměje se+ Vrtulník by byl pro začátek fajn...+přikývne souhlasně+ Ale když už chci začít dobývat nebe, hodlám to zvládnout ve všem. I když raketoplány a lítající talíře možná můžu vynechat. +zasměje se+ No...možná jsem. Trochu. +uculí se+ Ale nakonec, kdo by nebyl, že...+pokrčí zlehka rameny a tak na okraj jí napadne, že možná jistá členka Nočního klubu má dost podobný postoj k tomu, co považuje za "své" +

[Tobiáš]

Hmm...*mroukne a zase se přitulí zpátky k ní* Tak netradičně...no, asi jo.*uculí se* I když mám pocit, že to přistání se ti moc nelíbilo...*koukne po ní s úsměvem* ale takový létající talíř!*zavítí mu oči* Ale zelené mužíky moc nemusím, tak to raději vynech...*přikývne souhlasně*To je fakt...každý si hlídá to svoje...aspoň když to něco má pro něj cenu. *lach, no to ji napadne asi správně *

[Rebecca Altamirano]

To přistání mi vůbec nepřipomínej, nebo si tu pomstu ještě naplánuju. +loupne po něm pohledem, ale v očích jí pobaveně zajiskří+ No, zelený mužíky tady určitě nepotřebujem, i bez nich se tu špatňáků najde víc než dost. +ušklíbne se+ Hmm, zdá se, že v tomhle se docela shodnem...+zavrní s úsměvem a vtiskne mu lehký polibek na krk. (no to je prííma, to bude asi zajímavý setkání ) Pak zalétne pohledem z okna+ Tak se zdá, že jsem se s tím sněhem nepletla. Asi na tu lopatu přece jen dojde. +zašklebí se pobaveně, když si všimne, že venku docela hustě sněží+

[Tobiáš]

Tak pomstu...to by mě zajímalo, co by sis vymyslela *zasvítí mu v očích* To jo, máme dost vlastních, netřeba nějaké odjinud...to shodnem...*vydechne jí do vlasů a pak se otočí* No fakt...tak to tady asi opravdu do rána zapadnem...ale takhle za oknem to vypadá hezky. Skoro ideálně... *přelétne padající sníh, oheň v krbu, ji v ručníku pohledem*

[Rebecca Altamirano]

Hej..to by tě ale správně zajímat nemělo. +zasměje se tiše a zaryje mu mírně palec do žeber+ Popravdě, taky mi právě v tuhle chvíli nechybí vůbec nic. +pousměje se+ Ale asi tě už moc nepotěší, že pokud nachumelí fakt hodně, na letiště se budem muset přemisťovat. +zašklebí se mírně sadisticky+ Můžeš to brát třeba jako tu pomstu za přistání. +přisadí si ještě a v očích jí zajiskří smích+

[Tobiáš]

Mě vždycky zajímá to, co by nemělo...to už mám v povaze. *zvedne ruce, že si nemůže pomoct* No ještě aby chybělo...*sjede si ji pohledem, pak se zasměje, což ho přejde, kdy zmíní přemístění * Dobře...sníh už nevypadá tak hezky, jako předtím, zdá se mi...*koukne z okna* jo, to jo, vlastně je to i podobný...jen přistaneš jinde...ne?*tak mě napadá, že by mě zajímalo, co vlastně byly ty "nálety" ve filmu...to přece jako přemístění není...v ministerstvu, nebo když smrtijedi sundali v Londýně ten most, nebo u Weasleovců...*

[Rebecca Altamirano]

Jo taak...takže máš ve zvyku do věcí šťourat, dokud nezjistíš, co to udělá, jo? +zašklebí se pobaveně+ Copak? Vidíš náhle nějaké temné tóny na dalekém severu? +cukne koutky, když vidí, jak mu úsměv trochu zamrznul+ V podstatě asi je...až na to, že pro úspěšný přemístění se, potřebujeme znát místo, kam se chceme dostat. Nemusí to být nutně někde, kde jsem už byla, ale v tom případě je to o dost lehčí. Když se přemisťuju na místo, kde jsem nikdy nebyla, potřebuju co nejpřesnější popis, případně adresu, aby se objevila tam, kde chci a ne třeba na druhý straně planety. +ušklíbne se+

(no to je docela zajímavá otázka, vždycky se mi tyhle scény děsně líbily, ale taky netuším, co to vlastně bylo...ale přemístění určitě ne...asi budem muset napsat Rowle )

[Tobiáš]

Jo, tak nějak...obvykle to nakonec ukáže zuby...*zasměje se* nebo něco podobně nepříjemného.*dodá*to má ale velkou výhodu,takový způsob...škoda, že je to tak nechutný způsob jak si obrátit žaludek naruby. *ušklíbne se* To občas může být i vtipné, netrefit se přesně...třeba k sousedům...*cukne koutky*