Pokoj pro hosty - Vanessin

[Styx Lupin]

[Styx Lupin]

(přeskočíme čas, jakože se už Styx s Vanessou vrátily z nemocnice)

+přemístí se od Munga na Orlík a zavede Vanessu do pokoje pro hosty+ Tak tohle je tvoje nové vězení, než se rozhodneme, co s tebou bude +mávne líně rukou do místnosti+ Rozhodně luxusnější bydlení, než jsem měla já u vás +neopomene jí to připomenout+ Oknem neutečeš, pod ním je hluboká propast. A dveře bude hlídat můj ochránce. Přemístit se odsud nelze. Ale ani není potřeba. Máš tady všechno, co potřebuješ. Rozhodně víc, než jsem měla já.

[Vanessa]

+rozhlédne se po pokoji a ušklíbne se+ Čím jsem si to zasloužila? +udělá pár kroků k posteli a sáhne na měkkou matraci a pohladí jemné povlečení+ Nejsem zvyklá na takový přepych. Docela bych se spokojila s pokojem nižší kategorie +přistoupí k oknu a pohlédne ven+ Rodinné dědictví? Tenhle hrad?

[Styx Lupin]

Mám na tebe ještě pár otázek, než tě předám templářům. Proto +vysvětlí jí, přestože by na to odpovědět vůbec nemusela+ Pokoje nižší kategorie nevedeme. Nejsme hotel. Ledaže bys chtěla do sklepení +navrhne jí s úšklebkem a pak udělá pár kroků k ní a zastaví se u okna. Mávne hůlkou a za oknem se objeví bytelná mříž+ Abys náhodou nevypadla +poznamená s úsměvem+ A kouzlit tady ani nezkoušej. Je to jenom moje výsada +schová hůlku+ Ne, tento hrad nepatří naší rodině. Jsme v Anglii. Všichni naši předkové žili ve Francii +chvíli přemýšlí a pak vytáhne ze záňadří její medailonek a sevře jej mezi prsty+ Jak to funguje?

[Vanessa]

Předat templářům? Takže mně ušetříš na životě... hm, jak šlechetné od tebe, sestřičko +ohrne posměšně ret+ Ve sklepení jsem strávila většinu života. Jsem zvyklá. Rozhodně víc, než na tohle +kývne hlavou k tomu luxusu a pak se jen usměje na tu mříž+ Trošku zbytečné, když je pod okny propast, nemyslíš? Nejsem sebevrah, ani zbabělec +blýskne jí zlobně v očích+ Tohle? +koukne na amulet a pak se zadívá z okna na vrcholky hor v dálce+ Je v něm černomagická síla, která tě spojuje myslí s někým blízkým bez rozdílu na vzdálenost. Něco jako telepatie +promluví po chvíli+ Když se ale zneužije, může být nebezpečná. Spoutá tě, přinutí tě dělat to, co chce ten druhý. Posloucháš ho. Sdílíš jeho pocity, bolest, emoce... co chce on +mluví tichým hlasem+ Když jsou obě strany pouta dost silné, dá se ta moc využít vzájemně. Ale to ten jeden z nich většinou neví a neumí to používat. Jako ty... +pohlédne na ni jako do zrcadla+

[Styx Lupin]

Já tě možná ušetřím. Ale nemůžu zaručit, že oni taky +poznamená bez mrknutí oka+ To pro jistotu. Co jsem slyšela, pro vás není ani propast překážkou +s nepředstíraným zájmem poslouchá, co jí povídá o tom drobném, přitom tak mocném medailonku+ Takže teď jsi mi prozradila tajemství, že ten medailonek můžu použít proti tobě, stejně jak jsi jej zneužila proti mně ty +pochopí, že kdyby to věděla... kdyby se snažila, mohla Vanessu ovládat stejně. Vybaví si, že se jí to spojení s ní vlastně na okamžik i podařilo+ Proč jsi mi to vlastně řekla? +propaluje ji upřeným pohledem, že málem u toho okna vzplane+ Proč jsi mně včera v noci zachránila? Chceš stůj co stůj dostat moji hlavu vlastníma rukama?

[Vanessa]

Ano, prozradila. Chtěla jsi vědět, jak funguje +odpoví, jakoby se divila, proč se ptá+ Chtěla jsem, aby nám dal definitivně pokoj. A neměj strach, už se nevrátí +vezme si od něj amulet a otevře víčko+ Tohle jsou naše vlasy. Když je rozpleteš, magie přestane působit. Stejně ti poslouží kapka krve, tvoje a toho, s kým chceš být ve spojení. Nebo třeba vaše sliny +zavře medailon a vrátí jí ho zpátky+ Dobře uvaž, s kým navážeš tohle pouto. Může ti zachránit život... ale může tě taky zabít.

[Styx Lupin]

Nevrátí? Viděla jsem přece... +v tu chvíli ji to dojde+ Tys mu změnila paměť... +zalapá po dechu, neví, jestli ji víc šokuje ten její geniální plán, anebo to, že porušila základní asasínské pravidlo nikdy nezradit své spolubratry+ Ty ses prohřešila proti vašemu řádu! +vymáčkne ze sebe nakonec+ Co se to tady děje, Vanesso? +vezme si zpátky medailon, ale dál z ní nespustí zrak a je rozhodnuta dozvědět se pravdu stůj co stůj+

[Vanessa]

Konečně ti to došlo +při Styxině otázce se zamračí, jako když se modrá obloha znenadání zatáhne bouřkovými mračny+ Nic, co by tě mělo zajímat +odsekne, jakoby zalitovala, že jí naznačila něco, co nechtěla+ A jestli dovolíš... chci se připravit k polední modlitbě +otočí se k ní zády, zadívá se z okna a přestane si ji všímat. Teprve když se Styx chystá opustit pokoj, otočí se+ Styx... +zastaví ji ve dveřích+ ...mohla bych někomu poslat dopis? +zeptá se už trochu pokorněji+

[Styx Lupin]

+když se nedočká odpovědi, vzdá to a jen si povzdechne+ Ty nejsi muslimka, Vanesso. V žilách ti koluje čistokrevná francouzská krev. Obelháváš sama sebe +otočí se a vydá se ke dveřím, ale její hlas ji ještě zastaví+ Dopis? Komu? +překvapeně povytáhne obočí, komu ona může tady psát+ Podle toho, co v něm bude +naznačí, že si ho nejdřív přečte, než zváží, jestli ho odešle. Ve dveřích si ještě na něco vzpomene. Otevře víčko medailonku a vezme do prstů jejich spletené vlasy. Rozplete je a pak je demonstrativně foukne do prostoru+ Tímto nade mnou definitivně ztrácíš moc +připomene jí, pověsí si amulet na krk a pak zmizí za dveřmi. Zamkne je zvenčí a zavolá si Kirina, aby hlídal u dveří a nepouštěl zlo ven+