Vlkodlačí duel

[Styx Lupin]

To tedy byla... priste to radsi s tim vecirkem tolik neprehanej... kdo te ma pak rano davat dohromady +mluvi naoko vazne, ale v ocich se ji mihne smich, ktery ji prozradi+ Je to za nami... vsechno... +posepta mu s obrovskou ulevou do ucha a slzy stesti se ji tlaci do oci. Kdyz Remus zasykne bolesti, teprve si vsimne hluboke rany v jeho boku+ Merline! Potrebujes ihned do nemocnice! +konecne se otoci i k Vanesse+ Vy oba +pusti ho, aby se mohl oprit, ale porad je blizko u nej, kdyby ji potreboval+ Prinesu vam neco na sebe.

[Vanessa]

+Vanessa se zatim klepe zimou pod bundou a nechce se ji vstavat, jen se odevzdane vzpamatovava ze sve prvni premeny a kouka trochu zavistive po tech dvou+

[Remus Lupin]

To je dobrý...snad...*ale moc dobře nevypadá...když se rozeběhne jim pro oblečení, zůstane opřený o chladný kámen a setká se s pohledem Vanessy, která na něj zahlíží zpoza bundy* Dobrý? *zeptá se zní opravdu, že ho to zajímá*

[Vanessa]

+podiva se nej, kdyz na ni Remus promluvi, ale hned se zase od nej odvrati, vyhyba se jeho pohledu. Za dlouho, ale prece jen, pak temer neslysne zamumla+ Uz mi bylo i lip +pootoci k nemu hlavu a nakonec se prinuti pohlednout na jeho zakrvacene nahe telo+ Muzes si za to sam +snazi se svest vinu na nej, aby skryla zdeseni z toho, co mu v noci zpusobila a omluvila to sama pred sebou+ Je... +septne vsak pote jiz s absenci arogance a zadiva se mu dlouze do tvare+ ...je to pokazde tak... hruzne...? +zachveje se a oci ma pojednou potemnele strachem+

[Remus Lupin]

*jen pokrčí rameny a posadí se na náhrobek, ruce složí do klína* není to poprvé...a když není nikdo poblíž, děláš si ty rány sama...*zamyšleně si prohlíží staré jizvy, které v tlumeném světle kobky bledě září oproti zbytku kůže* bez lektvaru. *dodá po chvíli* s ním je to lepší. Ale..mimo to, že ti lektvar pročistí hlavu, aby ses mohla ovládat, nic víc nedokáže...*zadívá se do těch vyděšených očí, chvíli váhá, ale pak dořekne i zbytek* Nebudu ti lhát. Je to pokaždé takové. Měl jsem na to pár desetiletí, ale je to pokaždé takové. Oproti první proměně rychlejší...ale bolí to stejně. *odpoví ji popravdě*

[Vanessa]

+snaží se před ním tvářit hrdinsky, ale dá jí to hodně práce přetvařovat se, že přeměna ji od základu nezměnila+ Pokaždé... +zopakuje se staženým hrdlem, jakoby se bránila tomu uvěřit a oči se jí rozšíří děsem, když si všimne jeho starých jizev, které mu s přibývajícím světlem vystupují na kůži+ Nepamatuji si, co se dělo... a myslím, že to ani nechci vědět. I když... následky jsou jaksi nepřehlédnutelné... Měl jsi mně radši zabít... už tenkrát +odsekne v obrane a zabalí se až po bradu do bundy, jakoby se před tím vším chtěla instinktivně schovat+

[Styx Lupin]

+za okamzik se vrati zpatky a nese sebou obleceni. Vanesse polozi na kamen nejake svoje saty, volne kvuli jejim zranenim a pouzije na ni ocistovaci kouzlo, aby ji smyla z tela zaschlou krev, predpoklada, ze sama by to tak brzy po premene nezvladla a na horkou koupel ted neni cas. Pak to stejne udela Remusovi a poda mu tricko a kalhoty, co nasla v jeho skrini+ Jak se citis? +zepta se starostlive, i kdyz celkem zbytecne, jak si ho tak prohlizi. Co chvili kouka po Vanesse zamracenym pohledem. Ne proto, ze Remuse tak zridila, to ji vlastne ani nemuze vycitat, ostatne sama Vanessa zdaleka nevypada, ze by se zrovna vratila z lazni, ale neco ji na ni zatracene nesedi+ Proc? +nevydrzi to nakonec+ Proc jsi to udelala? To sebeobetovani se? +uhodi na ni primo+

[Remus Lupin]

Proto je dobré mít u sebe lektvar. Tak zůstaneš svou paní. *odmlčí se* zabít...víš, nejsem zrovna zabiják, ne doopravdy, ale tenkrát...*zadívá se na ni* jsem udělal výjimku. Za to, žes přežila, poděkuj své sestře. Zachránila ti život. A nemyslím, že bys ty sama chtěla umřít. Nemáte to v krvi. Ani jedna z vás. *sleduje ji, odmlčí se a chvíli poslouchá zvuky rána zvenku* Nikdy jsem nikoho nenakazil. *přizná jí po chvíli* ale té noci...podepsala sis svůj ortel v tom okamžiku, kdy jsi unesla Styx. Ona pro mě znamená všechno, je má družka, rodina. Tvá taky, a přesto ses proti ni obrátila. Viníš ji z něčeho, co nemohla ovlivnit. Vás obě od mládí ovlivňovaly mocné skupiny lidí, lidí, kteří mají své vlastní zájmy, vyšší cíle a lidský život pro ně až tak moc neznamená. *zavrtí hlavou* Pro mě je důležitý lidský život blízkého člověka, nějaké ideály až pak. Proto jsem udělal, co jsem udělal. A Styx díky tomu žije a je na svobodě. To je všechno, na čem mi záleží. Ale myslím, že to začínáš sama chápat...večer tady byl jeden z vašich, cítil jsem ho...odešel a přesto jste obě naživu. *zalétne k ní pohledem* Třeba ještě není všechno ztraceno...

*pak zaslechne kroky nahoře u vchodu a za chvíli je dole Styx s oblečením* díky...*vezme si od ní triko a kalhoty a souká se do toho* přežiju to...neboj.*usměje se na ni unaveně a přetáhne si triko přes hlavu, zatne zuby, ale oblékne se, hned vypadá o něco míň zuboženěji*

[Vanessa]

+s přehnaným zájmem sleduje v koutě pavouka, jak spřádá pavučinu, aby nedala najevo, že ji jeho cenné rady opravdu zajímají. Ve skutečnosti dychtivě poslouchá, co jí ze svých zkušenosti radí, ale nepřiznala by to ani na mučidlech. Teprve když se Remus zmíní o tom, že Styx v podstatě vděčí za život, konečně zareaguje a našpulí rty (a tím se taky prozradí, že ho celou dobu pozorně poslouchá:D)+ Nemám jí za co děkovat... dostala bych se z toho i bez její pomoci +trhne ramenem, jak je o tom sama přesvědčená+ No a to nás právě rozděluje... že jsme každá vyrůstala v jiném prostředí. Jsme ovlivněné velice rozdílnou výchovou a nikdy si nemůžeme rozumět. Nikdy nemůžeme fungovat jako rodina. Já nepochopím její priority, ona zase moje +odpoví mu odměřeně, ale už to je úspěch, že vůbec odpoví+ No právě... +odfrkne si podrážděně+ ...znamená pro tebe všechno... miluješ ji... uděláš pro ni cokoliv... je součástí tvého života. Zato po mně ani pes neštěkne. Neexistuje nikdo, komu by na mně aspoň trochu záleželo. Proč... proč jsem to musela být zrovna já? Proč ne ona? +nahrne se jí krev do tváře vztekem+ Jedna hloupá náhoda, která mi zkazila celý život. Kdyby tenkrát vzali ji, byla bych teď možná vedle tebe já +podívá se mu do tváře, nemyslí to tak, že by ho chtěla pro sebe, ale všeobecně+ Špatnou hříčkou osudu jsem nikdy neměla to, co ona. Bohatství... štěstí... lásku... rodinu... +vztek v jejích očích pozvolna přechází v jakousi odevzdanost, že i když se Remusovi asi nebude líbit, co říká o jeho družce, nejspíš ho jí bude akorát líto+ Odešel, protože jsem to chtěla +vysvětlí mu stručně, proč asasín Styx neublížil a podrobněji to odmítá rozebírat+ Chtěla bych- +ozve se po krátké odmlce, ale pak zaslechne Styx, jdoucí po schodech, zmlkne a stáhne se zase do sebe a v tu chvíli zalituje, že se před ním tak rozpovídala. Oblékne si šaty, co jí Styx přinesla a přes ně si přehodí bundu a už s nikým nekomunikuje a její dotaz ignoruje+

[Styx Lupin]

+než seběhne dolů, zaslechne rozhovor a přestože nemá ve zvyku poslouchat cizí hovory, zůstane stát na horním schodu, s dobrým úmyslem pochopitelně:D, že by se od Vanessy mohl Remus dozvědět něco zajímavého. Tiše poslouchá, jak Remus zrovna mluví o ní a jejich vztahu a rty se jí rozvijí do úsměvu. Tohle jí ještě nahlas neřekl a tak si to alespoň takhle hezky poslechne:D. Když je dole najednou ticho, lekne se, že si ji všimli, tak se rychle vzpamatuje a jakoby nic seběhne dolů a nedá na sobě znát, že jejich rozhovor vyslechla+ Já vím, že přežiješ +pomůže mu i přes jeho protest obléknout se+ Ale měl bys jít doktorovi. To zranění na boku se mi moc nelíbí. Pořád krvácí +poznamená, když se pokusí kouzlem bezúspěšně ránu zacelit+