Camorr

[Wenai Lafayette]

+zasměje se a ještě než si sedne tak mu dá pusu na rty+ Já vím. +uculí se a naleje mu čaj+ Líbí se mi, že je tu zahrada, vlastně jsem si to tady koupila kvůli tomu, sice není skleněná, ale na tu odtud dohlídnu hele. +ukáže za něj, kde se rýsuje věž se skleněnou zahradou+ No, tady se aspoň nemusím bát o svůj život. +zasměje se a vezme si z tácku cukroví+

[Locke Lamora]

+zamíchá si čaj a způsobně ho upíjí, takovejhle porcelán v něm automaticky přepne nějakou výhybku, a nutí ho chovat se určitým způsobem vhodným pro oficiální příležitosti, a v duchu přemejšlí, jestli tady chce zůstat, když se jí tu tak líbí+ To jo, je to kousek. +uculí se a zastíní si oči, když mžourá na věž+ Kůstko... to je přece blbost. +pousměje se trochu+ Kluci tě moc pozdravujou. +změní radši téma+ Taky se jim stejská. +poznamená a vůbec to nehraje na city+

[Wenai Lafayette]

Měli smě bydlet tam. +poznamená potichu při pohledu na věž+ Jo? Tak se můžou taky někdy zastavit. Lžičky mám přepočítaný, tak si je u vás někdy vyzvednu. +zazubí se na něj, opře se lokty o stůl a zas se chová jako ta stará Wenai+ Fakt se mi tu líbí, Locke, chceš se kouknout po domě? +zeptá se ho+

[Locke Lamora]

Hm. +zabručí potichu, protože na to zrovna taky myslí+ Třeba... bysme furt mohli. +poznamená jen tak mimochodem+ Oni by asi byli radši, kdyby ses ty zastavila v Chrámu. +koukne na a odloží hrneček+ Tak jo. Ukaž mi to svý doupě. +usměje se na ni po Lamorovsku, ale lehko mu z toho není+

[Wenai Lafayette]

Jo, mohli. +usměje se na něj a chytne ho za ruku a vede ho do domu+ No... +zaváhá+ Tak já se tam někdy zastavím... +řekne pomalu a přemýšlí, jak by to měla udělat, aby tam ale nepotkala Sabetu+ Co je? Nelíbí se ti tu? +koukne na něj zkoumavě a vede ho domem+ Tady je jídelna, tu ještě uvidíš, jestli se rozhodneš zůstat na večeři. Salon a knihovna. Támhle jsou tajný dveře, ale pčt. +mrkne na něj a vede ho k nim. Tady je kuřárna. +otevře ty tajný dveře a ukáže mu tu místnost s výhledem ven, chvilku se rozhlíží po místnosti a pak se koukne na něj+ Ty chceš, abych zas bydlela v chrámu, že? +zeptá se ho+ Ale já už se tam nevrátím.

[Wenai Lafayette]

[Locke Lamora]

+jde teda s ní, a občas jí pohladí palcem hřbet ruky+ To by bylo fajn. +přikývne a usměje se+ Kluci budou rádi, a já... já budu taky rád. +uculí se na ni+ ale jo, líbí. +rozhlíží se+ teda je to trochu nóbl... ale hezky. +usměje se+ Já myslím, že se určitě rozhodnu zůstat na večeři. +zazubí se na ni+ Tajný dveře! Ty sou mý oblíbený. +uculí se a vklouzne tam za ní, a jak je to tam malý, stojí těsně za ní, po pokoji se moc nerozhlíží a radši nenápadně voní k jejím vlasům+ Já bych chtěl, abys zase bydlela se mnou. +pohladí ji zezadu po boku+ Jasně že bych byl rád, kdyby to bylo v chrámu. +pokrčí rameny+

[Wenai Lafayette]

+vezme ho za ruku a posadí se s ním na sofa+ Já si taky myslím že by bylo hezky se vedle tebe každý ráno probouzet. +usměje se jak si to představí. Jeho nahý tělo v posteli+ No a je mi jasný že jako garrista máš svý povinnosti a musis bejt pořát v chrámu. Mě tam už nic netahne jenom ty. +trochu zoufale se na něj koukne+ Nenutí mě tam jít proto abysme byli spolu. Prosím.

[Locke Lamora]

Jo... to by se mi taky líbilo. +pousměje se, a zažene nemravný představy+ Nemusim. Už... já už nejsem garrista. +pokrčí rameny+ Jsem jenom úplně obyčejnej kluk, Pán Parchant, a celkem slušnej zloděj. +usměje se+ Teda, ne že bych tam neměl svý povinnosti. +připustí+ Ale můžu jít kam budeš chtít. +koukne na ni+ Kdybys teda chtěla.

[Wenai Lafayette]

+zasmeje se+ Ty a obycejnej zloděj? To jsem zvědavá jak dlouho to vydrzis. +zavrti pobaveně hlavou a nakloní se k němu+ Locke ty nikdy nebudeš obycejnej zloděj. Něco tady +ukáže mu na hlavu+ Ti to nedovolí. A proto tě miluju. +uculi se na něj+ Můžeš tu být jak často chceš dveře máš otevřený. I moje srdce. Nechci tě někam tahat ale můžeš tu být jak často chceš. Nebo ne. Víš někdy jsem řada sama se sebou. To v chrámu nešlo. +omluvne se na něj usměje+