Vlkodlačí duel

[Vanessa]

(však já i potřebuji, aby se Vanessa po úplňku dostala do nemocnice proto to všechno, s asasínem a tak, aby ji Styx nestrčila rovnou do Azkabanu, nebo jiného podobného ubytovacího zařízení )

+rozkňučí se jako potrestané štěně, jak se jí vzadu do krku zakousnou Remusovy železné čelisti a pustí se ho zuby. Pod jeho váhou se může sotva hnout a najednou projeví strach. Konečně uzná jeho dominanci. Ještě víc se před ním přikrčí, v podřízeném gestu přitáhne ušnice k hlavě a ocas stáhne mezi stehna. Odhalí mu břicho a hrdlo, nejzranitelnější části těla a dává tím silnějšímu vlkodlakovi najevo, že ho uznává za svého pána+

[Remus Lupin]

(Azkaban - pětihvězdičkové ubytovací zařízení all inclusive )

*ještě s ní varovně zatřese, ale když se překulí na záda, pustí ji, stojí nad ní, chvěje se po těle a z ran mu crčí krev. V očích má ale vítězoslavný výraz, když se konečně podvolí. Ohlédne se, ale Styx nikde nevidí, tak povolí napětí ve svalech. Naposled zamručí na Vanessu a poodejde kousek bokem, kde si lehne na chladné kameny. Měsíční světlo se opírá do podlahy mezi nimi. Olizuje si tlapy od krve, ale po očku sleduje, jestli nevymýšlí nějakou blbost*

[Vanessa]

+když ji Remus pustí a vzdálí se od ní, překulí se na břicho, lehne si daleko od něj a líže si krvavé rány, otočená zády k němu. Po chvíli se zvedne a pomalu, opatrně se začne k němu plížit. Ocas jí visí svisle dolů a zrak odvrací od jeho očí, vyhýbá se očnímu kontaktu. Když je kousek od něj, přikrčí se k zemi, sklopí uši a pak šikmo natočí hlavu a zadívá se na něj+

[Remus Lupin]

*zvedne hlavu a tiše si zamručí pod fousy, ale když vidí, jak leze po břiše, tak ji nechá přilézt blíž, jen ji sleduje. Nakonec se zvedne dojde se posadit vedle ní. čenichem do ní lehce drcne a obhlíží rány, které jí způsobil*

[Vanessa]

+zatáhne koutky úst, jakoby se usmívala, čímž odhalí svoje zuby jako výraz podřízenosti a pak mu zlehka olízne čenich. Couvne pár kroků dozadu, lehne si dál on něj, ví, kde je její místo, položí tlamu na přední tlapy, kouká do tmy a tiše trpí+

[Styx Lupin]

+nedokáže odtrhnout oči od té scény tam dole, i když jí způsobuje velkou psychickou bolest. Teprve když Remus v rozhodujícím okamžiku ukáže vlčici, odepírající poslušnost, kdo je tady pánem, vydechne obrovskou úlevou, že se tam dole navzájem nepozabíjeli. Jak uslyší vítězné vytí nadřazeného vlčího samce (tedy předpokládám, že zavyl ), nesoucí se široko daleko po okolí, sveze se podél zdi na zem, kde zůstane schoulená v mechu celou noc+

[Remus Lupin]

*jen ji sleduje, pak si trochu odfrkne, skoro pobaveně a taky se uloží k odpočinku, přece jen si dali do těla a oba mají docela dost...tak přečkají většinu noci a když začně měsíc zapadat a na východě svítat, poplašeně zvedne hlavu, jak byl napůl v limbu a napůl snad mimo sebe...přes tělo mu přeběhne známá vlna...zamručí, snad aby i upozornil Vanessu, že už to je zase tady a pak už jen čeká na zpětnou proměnu...ta proběhne za stejných hrůz, ale o něco rychleji...za chvíli již dopadne holým trupem na podlahu, rány, které obdržel v Boji s Vanessou jsou stále na těle, jak působí vlkodlačí kousance a drápance*

[Vanessa]

+leží tiše opodál, už zjistila, že zranění se líp regeneruje, když je v klidu, jen občas otočí hlavu směrem k Remusovi. Nejspíš se jí povede po zbytek noci usnout, jak je zmordovaná z toho boje a probudí ji až svíravý pocit uvnitř těla. Vylekaně se postaví na všechny čtyři a oči upře na Remuse, kterému už zpětná proměna začala. V příštím okamžiku ji smete její vlastní a bolestivé kňučení, že by se i kámen ustrnul, za pár okamžiků plynule přejde do lidského sténání. Když je konečně po všem, choulí se na zemi bezbranná nahá dívka, celá se třesoucí, přikrytá jen závojem dlouhých vlasů, po těle několik krvácejících ran+

[Styx Lupin]

+ani neví, kdy celá zkroucená usnula v lese, ale z neklidného spánku ji vytrhne zvířecí skučení. Vyskočí na nohy a pohlédne k východu, kde se skrz tmu dere první rozbřesk. Nakoukne oknem dolů a když vidí, že jejich zpětná přeměna započala, neví, jestli má vzlykat zármutkem, že je to tady nanovo, anebo radostí, že tento úplněk mají konečně za sebou. Dá jim chvíli času, až se proměna dokoná a pak odemkne a seběhne dolů po schodech, div se na nich nezabije. Cestou lapne Vanessinu motorkářskou bundu, pohozenou u schodů a přikryje ji jí a víc si jí pro tuto chvíli nevšímá, nemá strach, že by jim v tomto stavu utekla. Pak přiběhne k Remusovi, klekne si k němu, pomůže mu posadit se na paty a pak ho něžně obejme. Drží ho v náručí, tiše, beze slov, hladí po zádech a konejšivě kolébá+

[Remus Lupin]

*jen matně vnímá, že i Vanessa se už mění...když skončí stereo lámaných kostí, vydechne a zůstane ležet, sbírá síly. Přesto zvedne hlavu, když slyší kroky na schodech, nemusí hádat, ví, kdo jde. S námahou se posadí a opře se Styx do náruče, v podstatě se na ni zhroutí a pomalu dýchá* to byla párty...*vydechne pak potichu a ušklíbne se a pak mu obličejem proběhne záchvěv bolesti. Ohmatá si bok, stále krvavý* sakra práce...*pokusí se postavit na nohy, ale povede se mu to až napodruhé...nakonec ale stojí, kymácivě se opírá o náhrobek, shrbený, ale stojí *