Camorr

[Wenai Lafayette]

Na to by stejně nešlo zapomenout. +zašeptá potichu a chvilku sleduje cigaretu ve svých prstech než se na něj zas podívá a usměje se+ Jo, to je, to měla pravdu. Ta holka byla naprostej cvok. +podotkne ještě a napije se vína+ Je to tu fakt hezký. +usměje se na něj+ Díky Locke.

[Locke Lamora]

To teda byla. +přikývne a usmívá se+ Padala z jedněch potíží do druhejch a měla talent vřítit se rovnou po hlavě do pořádnejch nerozvážností. Prokoukla každý moje machrování, vypadala spíš jako kluk a když jsem jí dal pusu, utekla mi. +pousměje se a napije se z lahve+ Ale nejlepší na ní bylo, že to chápala. Tu zlodějskou svobodu. To vzrušení, když plán jde jak má, to parádní nadšení, když ti vychází, ten adrenalin, když se všechno začne srát. Ten pocit, když jseš uprostřed akce a každej nerv ti vibruje napětím, všechny smysly napnutý k prasknutí. Že bez toho nejde bejt. +pozoruje, jak se světlo svíček odráží na slonovinovým povrchu kostky, s kterou si hraje+ Jsem cvok, když tu holku miluju k zešílení? +koukne na ni, tak zblízka+

[Wenai Lafayette]

+když jí to vypráví a ona sleduje profil jeho obličeje, tak má pocit, že jí srdce vyrazí do hrudi díru. Je to tak krásnej pocit, že ten jemnej osten bolesti skoro zaniká+ Určitě seš cvok. +přikývne potichu a oplácí mu jeho pohled+ Protože jinak bys ji nemoh milovat tak, jak ona tebe. +řekne mu potichu, ale neodváží se ani pohnout+

[Locke Lamora]

+dech se v něm poněkud zadrhne, když na něj tak kouká, a každej sval, každej nerv má napnutej touhou ji popadnout do náruče a už v životě nepustit, a má pocit, že mu z každýho póru strašně čiší, jak děsně mu chyběla, a jak naprosto pateticky zblblej do ní je; kouká na ni, fixovanej jejíma očima, a v těch jeho je jak moc je zoufalej, jak o mrzí, že je takovej blbec, a jak ji má rád. pootevře pusu,že něco řekne, ale nějak z něj nic nevypadne, pomalu zvedne ruku, má skoro pocit, jako by s ní hejbal někdo jinej, a úplně zlehka jí přejede konečky prstů po tváři, nakloní se a přitiskne rty na její, jen na chviličku, nebo si to aspoň říká, jenom ochutnat, donutí se maličko odtáhnout, ale pak, ani neví jak, ji najendou líbá jako smyslů zbavenej+

[Wenai Lafayette]

+oplácí mu pohled a když na tváři ucítí jeho ruku, s mozolama od paklíčů neodolá a přitiskne se k němu. Nechce vypadat tak zoufale, nechce se mu hned podvolit, ale jak ucírí jeho rty, jeho vůni a touhu, tak je úplně ztracená. Dlaně drží zaťaté tak silně, až jí nehty dělají půlměsíčky v kůži, ale polibky mu oplácí jako nikdy před tím a srdce jí zběsile tluče+

[Locke Lamora]

+prudce jí vydechne do rtů, jak z něj spadne všechna ta šílená nejistota, na chviličku si opře čelo o její, aby popadnul dech, a pak už ji znova líbá, jako by měl skončit svět, zběsile a divoce a se vší nevyslovenou a potlačovanou touhou, tiskne se k ní jako šílenec, prsty mu vklouznou do jejích vlasů a sevřou se v nich jako by to byl jeho jedinej pevnej bod ve vesmíru, a nemůže se nabažit její vůně a jejích rtů, a toho, že ji má u sebe+

[Wenai Lafayette]

+prohrabuje se mu prsty ve vlasech a hladí ho po tvářích, po rtech, když ho zrovna nelíbá a má pocit že se rozpustí štěstím a touhou, ale nechce s ním spát, ještě ne, chce ho jenom líbat až do konce života+ Locke. +zašeptá+ Už budu muset jít. +teď si opře čelo o jeho ona a hladí ho ve vlasech+

[Locke Lamora]

+když si dovolí uvolnit sevření v jejích vlasech, a ujistí sám sebe, že nezmizí, když ji přestane svírat, prsty se mu rozběhnou po její kůži, hladí tváře, křivku hrdla, klíční kosti ve výstřihu šatů, a nepřestává ji líbat, kromě krátkejch chvilek na nadechnutí, a má pocit, že v životě nechutnal nic lepšího, než její rty+ Co? Kam? Proč? +zakňučí nesouhlasně, a sevře ji u sebe pevnějc+ Nechoď nikam... +zašeptá jí do rtů naléhavě+

[Wenai Lafayette]

+objímá ho a je to, jako by ho neobjímala věčnost+ Netlač na mě. +poprosí ho šeptem, ale z obětí ho nepouští, jen tak ho sem tam políbí+ Strašně se mi stýskalo, abys věděl. +usměje se trochu+ Ale nechci spěchat. +prohrábne mu vlasy a zas se vrátí k olíbívávní jeho rtů+ Příjdeš zítra odpoledne? +zeptá se ho mezi polibky+ Ke mě domů.

[Locke Lamora]

Tak nemusíme... +zamumlá jí do vlasů a vdechuje její vůni+ Já to vydržím, ale nechoď pryč... +zkouší to, hladí ji po zádech propletenej s ní a fakt se snaží nedělat žádný obtěžující pohyby, i když má pocit, že asi vybuchne a udělá se do kalhot jen z toho+ Já vim, mě taky. +usměje se jí do kůže, hladí nosem křivku krku a nemůže přestat+ Přijdu, to víš, že přijdu. Já si tě vždycky najdu. +usměje se a políbí ji+