Vlkodlačí duel

[Styx Lupin]

+tiskne víčka k sobě, až má pocit, že z toho oslepne, ale oči neotevře. Slyší každý jeho vzdech, každé zasténání, praskání kostí. Jeho křik, ochraptělý bolestí jí vyrvává zaživa srdce z hrudi a ona jen bezmocně trpí s ním. V tuto chvíli nepřemýšlí nad tím, co bude, až se přeměna obou vlkodlaků dokoná, myslí jen na to, aby to měl Remus rychle za sebou. Když jeho křik najednou utichne a místností se proplíží jeho tiché vrčení, pocítí obrovskou úlevu, že to skončilo. Pomalu se odváží otevřít oči a pohlédne na něj skrz přivřená víčka zrovna ve chvíli, když vlkodlak zvedne hlavu k nočnímu nebi a zavytím oznámí, že je volný. V žaludku ucítí svíravý pocit z toho, jak je nebezpečný, hrůzu nahánějící, přitom tak fascinující, že Vanessy přeměnu vnímá jenom jako kulisu+ Remusi +zašeptá a ze rtů jí vyjde slabounký hlas. Překvapí ji to tak, jakoby se učila teprve mluvit. Stočí zrak k ruce, položené na podlaze vedle ní a zkusí pokrčit prst. Prostředníček se jí pohne. Nepatrně, ale pohne+

[Vanessa]

+pomalu se otočí k Remusovi a tiše, ale varovně zavrčí na cizího vlkodlaka. Pak něco ucítí a zavětří v prostoru. Chřípí se jí rozšíří a zachvěje vzrušením. Cítí krev. Nasládlou vůni čerstvé krve, která ji rozdráždí. Z tesáků jí odkápne slina a otočí hlavu po pachu. Jantarové oči se upřeně zadívají na postavu, ležící na zemi a znovu natáhnou do nozder tu omamnou vůni+

[Remus Lupin]

*zadívá se na Vanessu a opětuje zavrčení, hlubší než to její, ale zároveň míň vzteklé, jako by ji pouze domlouval. Zaslechne na podlaze slabounký hlas Styx a otočí mohutnou hlavu. Pohlédne na ni žlutýma očima a je to jako by se na ni dívaly dvě bytosti najednou. Pak skloní čumák a lehce se dotkne její ruky..je studený a vlhký. Jemně jí do těch prstů drcne, jako by ji pobízel, ať to zkouší dál. Pak se mu zježí srst a prudce hlavu zvedne, jak vycítí pohled vlčice. Znovu zavrčí, tentokrát důrazněji a překročí Styx tak, aby stál mezi ní a druhým vlkodlakem*

[Styx Lupin]

+jak se k ní Remus skloní, pohlédne mu do vlčích očí, svítících do šera jen pár centimetrů od její tváře a hledá v nich člověka. Srdce se jí instinktivně sevře strachem, když jí zrak sklouzne na jeho ostré tesáky, tak blizoučko její tváře. Sebere všechny síly a zkusí pohnout rukou. Nakonec se jí to povede docela lehce a její prsty se dotknou jeho studeného čumáku a pohladí jej, nedbá, že jen o dva prsty níž se lesknou jako čepele nebezpečné vlčí zuby. Tím pohlazením mu dá najevo, že se ho nebojí a taky to, že účinek kouzla pomalu vyprchává a že se už o sebe postará. Pohledem očí ho pošle od sebe pryč, aby se soustředil jenom na druhého vlkodlaka, který zdá se ucítil krev v její dlani+

[Vanessa]

+zavrčí, tentokrát je to mnohem temnější a hrdelnější. Udělá několik kroků k Remusovi, dávaje mu najevo svoji sílu a velikost a krok po kroku se k němu přibližuje. Tlamu má pootevřenou, odhaluje zuby a dásně, kůži kolem čumáku má zvrásněnou, v hrdle jí bublá hluboké vrčení. Ocas má stažený podél zadních nohou a srst na hřbetu zježenou, čímž odhaluje zlobu, že mu stojí v cestě a celým svým postojem druhého vlkodlaka varuje, že se své kořisti nemíní vzdát a pokud mu neuhne, bude o ni bojovat+

(alespoň doufám, že ta řeč těla je opravdu varovná )

[Rebecca Altamirano]

(v podstatě jo, jenom ocas by měl být buď vodorovně se zemí a nebo mírně nad hřbetem, postoj strnulý, upřený pohled, uši přitisknuté k hlavě:) to je výzva k souboji:) )

[Manori]

(http://1onewolf.com/lakota/Wolf/Images/FacialWolf.jpg , http://www.timberwolfinformation.org/ki ... stures.htm tady v rychlosti, takže jak říká Beccy, ocas vodorovně:) )

[Styx Lupin]

(ok, takže se mu ocas postaví vodorovně )

[Manori]

( )

[Remus Lupin]

*napřímí se, zvedne hlavu a opětuje jí pohled, udělá pár kroků vpřed, aby se vzdálil od Styx a zůstane stát, ocas nahoře. Nevrčí na ni, ale dává ji najevo, že on tedy se neuhne a aby se chovala slušně*