Noční klub, Praha

[Rebecca Altamirano]

Dobře, to si budu pamatovat. +zasměje se.+ Pozdrav vyřídím a přání předám. +uculí se. Hmm, to teda mohlo + Tak se tu v té Praze mějte blaze. A moc nezlobte. +mrkne na ni vesele.+ Tak zatím ahoj. +mávne jí ještě, upraví si katanu na zádech pohodlněji a přemístí se do Districktu.+

[Manori]

*když se Beccy přemístí, vydá se za svými záležitostmi*

[Noční Klub]

*v Klubu je klid, až zlověstný před bouří, pomyslí si Tobiáš a ledva mu to bleskne hlavou, tak mu zazvoní telefon* Já se na to...*zavrčí si a natáhne se po mobilu. Koukne na displej a sedne si na nejbližší židli, když vidí odkud hovor je* Ano, pane Hashimoto?*ozve se opatrně a hlas na druhém konci se bezchybnou angličtinou s poněkud zvláštním přízvukem rozpovídá* ano...ano...*ani si to neuvědomí, ale už nesedí ale stojí, i po telefonu mu to nepřijde slušné, sedět* To souhlasí, ale od nás to nešlo. *v duchu zalituje, že jim tahle dražba unikla, to by do toho šel, hlava klanu nehlava* Zjistím to. Haj. Sayonara.*típne mobil a obratem vytáčí jiné číslo* No ták...zvedni to, kde se couráš....*klepe si o barpult prsty* To je na sletu, nebo co...*típne to a vytáčí jinam, tentokrát nečeká dlouho* Ahoj, Postrachu. Kde máš to třeštidlo, co si říká tvoje žena?*vzápětí se z té odpovědi až přikrčí* No jo, no jo, tak promiň, ale máme problém,....*zasvětí ho do hovoru, který právě měl* Víš, že jsme v jejich sféře vlivu. Nerad bych, aby se akce ala Wren a společníci opakovala, jen kvůli nějakému nedorozumění...dobře, podívej se na to. Můžeme být rádi, že nám sám zavolal, než něco podniknou. - Fajn. Budu tady, kdyby něco. *odloží mobil s povzdechem*

[Noční Klub]

*když sem Man a Postrach dojdou, už je v Klubu docela veselo...živě se diskutuje, co a jak a probírají se strategie od "pošleme dárkový koš studené rybí (fůůůj, Tobiáši, ty prase!) až po "a co ty žluťásky znovu nukleárně osvítit?" (No Karolíno....A co, když mohou Amíci...)*

Jsme tady všichni?*utne jejich plodnou diskuzi Postrach. Ostatní jen kývnou a vyčkávavě se zadívají, co že se bude dít* Rozhodli jsme se, že s Beccy do Japonska zaletíme a vyřešíme to osobně. *sdělí jim ve zkratce* Potřebuji, abys to jako vysoce postavený člen klanu dohodl...*koukne na Tobiáše* S tebou spíš bude Hashimoto jednat a méně smlouvat.

A proč né Karolína? Ta je taky vysoce postavená?*naznačí výšku asi v úrovní prsou a dostane pěstí do ramene*

No já to s Hašimůrou klidně vyřídím, když se bojíš. *odfrkne Karolína*

Přesně proto ty a ne ona *zareaguje Postrach na tu "můru"* Jestli chceš, můžeš letět s námi, záloha se hodí.*podívá se na Karolínu* Ostatní zůstanou tady a budou v pohotovosti. Hanako by nám asi moc neprospěla, vzhledem k své minulosti a s lidmi oni nebudou ztrácet čas. To je všechno. *rozpustí je*

*za neustáleho hučení se rozejdou všichni po svém, členové výletu si zabalit a nachystat se, Tobiáš žhaví telefon a zbytek pokračuje v obvyklé činnosti...*

Ale tu atomovku....

KAROLÍNO!!!*ozve se sborově*

Tss...*blondýna si odkráčí taky sbalit* Ještě budete rádi, že jedu s váma.

[Rebecca Altamirano]

(tohle nepřežiju, protože se umlátím smíchy )

[Manori]

( mno jo...a to jsem jim už doplnila obrázky na první stranu tématku...aspoň pracovně )

[Tobiáš]

*v ranních hodinách přistane na letišti v Praze, projde halou a ty, co potká se mu klidí z cesty, když vidí jeho výraz. Mávne na taxík a nechá se zavézt do centra, odkud pokračuje pěšky až do Klubu. Když projde korálkovým závěsem, udeří ho do nosu (Tomislav válečkem) známá vůně Klubu...přejede pohledem po baru, koncertním křídle a odloží tašku na židli. Z kuchyně vykoukne Tomislav (bez válečku) a překvapeně povytáhne obočí*

To už jste tady? Proč jste nevolali?*zadívá se na něj vyčítavě, že by jim připravil "oběd"*

Přiletěl jsem sám...napřed. *zvedne ruku, aby Tomislava zarazil* Zbytek dorazí snad během zítřka..nevím, určitě se Postrach ozve.

*Tomislav jen stojí, ale ptát dál se neodváží* dobře. Tak vítej doma. *usměje se*

Díky.*přestane se tvářit jako kakabus, známé prostředí a tváře na něj přece jen působí. pak si povzdychne* Je tady Denisa?

Jo, je nahoře..v pokoji. *kývne bradou ke schodům a když Tobiáš zmizí v chodbě, jen protáhne zamyšleně obličej* to je ten japonskej vzduch...nezdravej..to mají z těch zemětřesení a elektráren...*s mrmláním zapadne do kuchyně, kde se mu pálí voda na čaj*

[Noční Klub]

*za nějakou dobu seběhne schody Denisa a se sveřepým výrazem si vezme ze židle bundu. Hanako zvedne oči od knížky* Ahoj...slyšela jsem, že už je Tobiáš doma?*usměje se*

Jo. Je. *zahučí a přehodí si koženou bundu přes ramena*

Ehm...jdeš někam? *zavře knížku a spustí nohy, jestli je třeba s něčím vypomoct*

Jo. Ven.*odpoví opět dvouslovně a za chvíli za ní jen štěrkají korálky na závěsu*

*povytáhne obočí a zase si natáhne nohy* To bude ještě zajímavé.

[Manori]

*přemístí se do boční uličky kus od Klubu a mají docela štěstí, protože před chvíli tamtudy šla Denisa...ještě možná jsou tam zbytky jasmínu z jejího parfému ve vzduchu* Uff...no, to byla rychlost. *uculí se na Postracha, který polkne žaludek a rozhlídne se* Doma je doma..co?*uculí se a trochu poodstoupí, aby jim Beccy s Karolínou nepřistály třeba na hřbetě*

[Rebecca Altamirano]

+s tichým prásknutím se objeví kousek od nich, počká až se Karolína trochu vzpamatuje a pak ji pustí+ Dobrý? +usměje se a koukne na Man a Postracha+ No a já budu plynule pokračovat do Guns, chci si projet ty jména naším systémem. +ať to trochu zesynchronizuje + A díky. Za ten výlet a tak. +usměje se na všechny vděčně a sama sebe v duchu přesvědčuje, že se odtud nepokouší co nejrychleji zmizet.+