Salón

[Wenai Lafayette]

[Byron]

Hustý...

[Wenai Lafayette]

Naprosto.

[Jessica]

Tak tohle se nám ještě nepovedlo...

[Wenai Lafayette]

W:Půjdem se projít, ne? Ve vesnici kousek odtud bude v kostele nějakej koncert.
B: No doufám, že to nebude žádná chrámová hudba, ale něco slušnýho.
W: Nekecej a oblíkej se.
J: Vy oba nekecejte. +zasměje se+ Jasně, že půjdem ven, a pak si někam sednout, abysme si to čekání na zítra ukrátili.

[Jessica]

+Jessica už tam je tak na trní a dává pozor na Nicci, aby neotevřela náhodou nějakej dárek, co není její, je odhodlána bránit ty svoje vlastním tělem+

[Wenai Lafayette]

+vběhne tam s Byronem+ Už jsme tady! Už jsme tady! +přistane smykem u stromečku, protože má na nohách vlněný ponožky+ Uhni mladá dámo, teď se toho chytnou dospělí. +klesne ke stomečku a začne lovit svoje dárky+

[Wenai Lafayette]

+Byron i Jessica se k ní přidají, každej jich tam má hromadu, vždycky si přečtou věnování, následuje chvíle objímání, trhání papíru a radosti, jsou jak tři malý děti, co si dělaj Ježíška samy, ale jsou šťastní+

[Wenai Lafayette]

+spokojeně sedí v křesle, u ruky hrnek s čajem a na klíně knížku s kresbama Da Vinciho, které si prohlíží a studuje+

[Maltezius]

+vstoupí dovnitř+ Slečno, nerad vás vyrušuji, ale potřebuji s vámi mluvit. Jedná se o stav našeho služebnictva, jde o to, že už na všechno nestačím. A Morris už na tom není se zdravím nejlíp. Ervína se stará o děti. Je tu sice ještě Ole, ale je s ním trochu těžká domluva. V současnosti na tvrzi bydlí devět lidí a to nepočítám pana Byrona a vaše případné návštěvy.