Klan Hashimoto, Japonsko

[Rebecca Altamirano]

+kouká na Aokiho, jako zjara a těkne pohledem mezi ním a Tobiášem+ Záloha? +naznačí rty a trochu se zamračí+ Hmm, nekříším kytky jen tak na přání...+kontruje tiše a přivře oči, zdá se, že předsevzetí, držet si od něj odstup už definitivně odpískala:D Když zaslechne Postracha, obrátí pozornost zase k nim+ Zeptat se jich pořád můžem... +vloží se do toho podívá se na pana Hashimota+ Někoho jsem si...schovala...+pousměje se+ ...hned jsem zpátky. +rozběhne se ke svému domku. Chvíli se nic neděje, ale když se znovu vynoří zpoza domku, vede k nim chlápka, se zaschlou krví na spánku. S rukama zkroucenýma za zády ho dostrká k ostatním. Tam mu mírným tlakem na rameno doporučí kleknou na kolena, když to ale nezabere, prudce ho zezadu kopne do podkolení. Ozve se ošklivé křupnutí, bolestný výkřik a chláp je na zemi rovnou ležmo. Vstane od něj a vyčkávavě se zahledí na Staré+

[Tobiáš]

A co povadlé upíry, ty taky nekřísíš na přání? *zeptá se potichu a tváří se co nejvíc zvadle to jde, pak čeká, co/koho dovede* hele, ptáček...umí zpívat?

[Noční Klub]

*zadívá se na ležícího muže, pak věnuje Beccy mírnou úklonu* hezké, Rebecca-san. to vidím, pane Aoki, nakolik to máte pod kontrolou...*věnuje Staršímu tvrdý pohled, ale pod tím se mihne ještě něco, na co Aoki nepatrně kývne* To uvidíme, jestli umí zpívat...*zaměří se znovu na zajatce a přejde do rychlé japonštiny, když se ho ptá, kdo je poslal a co tam hledali*

[Manori]

*přimhouří oči, a sleduje podmračeně zajatce*

[Postrach]

*ticho, které od zajatce následuje ho ani moc nepřekvapuje*

[Rebecca Altamirano]

Jen když se mi to vyplatí...+zvedne koutek rtů v náznaku úsměvu a oči jí o odstín potemní, takže se pod noční oblohou lesknou jako sopečné sklo. Pak se zadívá zase dopředu, na rtech slabý úsměv+ Děkuji...+opětuje mírně úklonu+ Zpívat určitě umí, jen asi momentálně zapomněl slova. +ušklíbne se a v duchu přemítá nad tím, jak moc se by se jí vyplatilo, kdyby teď prozradila, že japonsky rozumí víc než dobře+

[Noční Klub]

Smutné, když Japonec zapomene vlastní řeč....*zvedne Hashimoto na okamžik oči k Beccy a to samé v podstatě zopakuje muži, ačkoliv méně zdvořile a s jistými přísliby, co bude následovat, když neposlechne. Tentokrát Yakuzák promluví, ale to co odpoví, není ani slušné ani informačně přínosné*

[Manori]

*jen si odfrkne, tolik z japonštiny ještě chytá, aby pochopila, co mu řekl a jaká byla odpověď* Typické...a nepochopitelné. Tohle dělají všichni - chycení a ještě nadávají.

[Postrach]

Zajímavé, jak se všichni opakují, že?*kývne jí*

[Tobiáš]

Hm...umím být přesvědčivý, co se odměn týče...šeptne, když přijde blíž, aby na Yakuzáka viděl líp, jen si povzdychne* Tohle nikam nevede...*ozve se nahlas*